PhDr. Petr Just, Ph.D.

Metropolitní univerzita Praha
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy

Dnešní datum: 27. 10. 2020    
kulatý roh  Informace / Informationkulatý roh
Homepage

Metropolitní univerzita Praha
Univerzita Karlova v Praze
Bakalářské a diplomové práce
Aktuality / Updates
Konzultace / Office hours
Pomoc s citováním a bibliografií
Petr Just - CV (česky)
Fotogalerie (stará)
Fotogalerie (nová)

Nebraska Library, Archive and Collection


kulatý roh  Metropolitní univerzita Prahakulatý roh
Studijní informační systém MUP
Knihovna MUP

Výuka na MUP
ZS 2012-2013:

  • Politické systémy střední a východní Evropy
  • The Czech Political System (IRES)
  • Český politický systém
  • Politologie

  • LS 2011-2012:
  • Komparace moderních demokracií
  • Český politický systém
  • Střední Evropa

  • ostatní / neaktuální:
  • Politologie
  • Politický systém USA

  • kulatý roh  Fotogalerie / Photo gallerykulatý roh
    Fotogalerie je nyní umístěna zde.

    Photogallery is now located here. StrmilovChata u rybníka KomorníkaUbytování vět?ích skupinČeská KanadaJi?ní ČechyPenzion skupinyUbytování Kun?akPenzion Česká KanadaChata na SamotěChata Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníKomorník


    * Dokument: Ztroskotanci a samozvanci (Rudé právo, 12.1.1977)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (4286 přečtení)

    Ztroskotanci a samozvanci
    Rudé právo, 12. ledna 1977, autor: redakční článek
    (článek v Rudém Právu proti signatářům prohlá?ení Charta 77)

    I kdy? někteří představitelé bur?oazního světa hovoří o nutnosti ideového smíru, nic nesvědčí o tom, ?e by imperialismus sám ideově odzbrojoval, řekl na XV. sjezdu na?í strany generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák. Zdůraznil, ?e imperialismus naopak hledá nové formy a metody k rozvinutí antikomunistické ofenzivy, k rozru?ení jednoty socialistických zemi, stupňuje útoky proti ČSSR a jiným socialistickým zemím, zejména proti Sovětskému svazu.

    »Napadají nás proto,« připomněl dále soudruh G. Husák, »?e budujeme socialismus na leninských principech, socialismus, který v na?í praxi ztělesňuje v?e u?lechtilé, pokrokové a humánní. Napadají nás za to, ?e uskutečňujeme ideály, za které bojovali, strádali a umírali nejlep?í synové a dcery na?ich národů, za ně? bojují skuteční revolucionáři na celém světě.«

    Denně se přesvědčujeme o pravdivosti těchto slov.

    Bur?oazie nenávidí socialismus u? proto, ?e rozbil mýtus o věčnosti kapitalistického panství, ?e skoncoval s vykořis?ováním člověka člověkem, ?e učinil dostupným v?emu lidu to, co si chce pro sebe udr?et jen privilegovaná vrstva bohatých.

    V zoufalém pudu sebezáchovy bije bur?oazie kolem sebe hlava nehlava, dělá v?echno mo?né a ne?títí se ničeho, aby zastavila revoluční proces.

    Ve své snaze zabrzdit proces svého neodvratného konce hledá bur?oazní reakce nejrůzněj?í metody, jimi? by chtěla svůj zánik zvrátit či oddálit. Brutální formy antikomunismu střídá s méně průhledněj?ími. Jednou z nových metod je »vylep?ování« socialismu, čím? bur?oazie rozumí deformace socialismu a jeho postupnou likvidaci.

    Do »svaté ?tvanice« proti my?lenkám komunismu, o ní? hovořili u? autoři Komunistického manifestu, anga?ují dnes vládnoucí bur?oazní třídy celý svůj rozsáhlý státní a propagandistický aparát. Jejím humbukem chtějí nejenom odpoutat pozornost od bolavých ran a nemocí současného kapitalismu.

    Hlavním posláním tohoto novodobého kři?áckého ta?ení je odradit lidové masy kapitalistických zemí od pokusů do?adovat se změn, tím spí?e změn revolučních. Jeho posláním i úkolem je pacifikovat lidové protikapitalistické hnutí, morálně podlomit a zlomit jakékoliv hnutí levicové, rozbíjet je, imunizovat pracující před my?lenkami vědeckého socialismu,utvrdit v povědomí lidu představy, jako by kapitalismus byl společenský systém jedině mo?ný, trvalý a věčný.

    ?kála prostředků, kterými reakce světí tento účel, je velmi výmluvná: od diskriminačních zákonů namířených proti levicově smý?lejícím lidem, jako je tomu v Německé spolkové republice, přes zákaz činnosti dělnických stran v průmyslových závodech, jako je tomu ve Francii, přes nejrozmanitěj?í metody ?pehování a perzekvování pokrokově smý?lejících lidí, jak tím prosluly moderní dějiny USA, a? po nejkrvavěj?í represálie, kterými se »vyznamenává« proamerická loutka Pinochet.

    Mezinárodní reakci jsou dobré jakékoli prostředky a jacíkoli spojenci. Korumpuje kohokoli, kdo se zkorumpovat dá, podplácí, skupuje, počítá i s odpadlíky a dezertéry z tábora protivníka. Verbuje emigranty, ale i různé ztroskotance ?ijící v socialistických zemích, ty, kteří jsou z jakýchkoliv důvodů svých třídních, reakčních zájmů, z důvodů je?itnosti či slavomamství, renegátství a notorické bezcharakternosti svolni propůjčit svá jména třeba čertu.

    Ve svém zavilém boji proti pokroku se mezinárodní reakce pokou?í vytvořit zdání jakési ?iroké antikomunistické fronty, do ní? se sna?í zavléci vedle otevřených zrádců i kolísající a dezorientované jednotlivce či skupiny, leckdy se halící do masky »levice« či »komunistů«. Sna?í se často o nemo?né - o?ivit i politické mrtvoly, a to jak v řadách emigrantů ze socialistických zemí, tak i v řadách zbytků třídních nepřátel v těchto zemích, odrodilců, a? po různé kriminální a asociální ?ivly. Jednou z forem této »dojemné« spolupráce je fabrikování v?emo?ných pamfletů, dopisů, protestů a jiných tuctových pomluv, které jsou vydávány za hlas těch či oněch »opozičních« jednotlivců či skupinek a s velkým povykem a koordinovaným způsobem roz?iřovány po celém světě.

    Sem patří i nejnověj?í pamflet, tzv. charta 77, který skupinka lidí z řad zkrachovalé československé reakční bur?oazie a také z řad zkrachovalých organizátorů kontrarevoluce 1968 na objednávku antikomunistických a sionistických centrál předala jistým západním agenturám.

    Jde o protistátní, protisocialistický, protilidový a demagogický hanopis, který hrubě a l?ivě pomlouvá Československou socialistickou republiku a revoluční vymo?enosti lidu. Jeho autoři obviňují na?i společnost, ?e v ní není ?ivot uspořádán podle jejich bur?oazních a elitářských představ.

    Tito samozvanci pohrdající lidem, jeho zájmy, jím volenými zastupitelskými orgány si osobují právo zastupovat ná? lid, ?ádají »dialog s politickou a státní mocí« a dokonce chtějí hrát úlohu jakéhosi »prostředníka v případných konfliktních situacích«. Existenci socialismu v na?í zemi bere pamflet v úvahu jen v jediném případě - v názvu republiky. Vystupuje z kosmopolitních pozic, z třídních pozic pora?ené reakční bur?oazie a odmítá socialismus jako společenský systém.

    Autoři pamfletu se demagogicky dovolávají jakoby mimo čas a prostor takových »důle?itých civilizačních hodnot, k nim? v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových sil«, jako jsou svobody a práva lidí. Ano, ná? socialistický stát vyhlásil v mezinárodních dokumentech i zákonech země zaručil a v praxi naplňuje nej?ir?í práva a svobody - pro pracující lid; hospodáře této země. Inspirátoři pamfletu v?ak mají za stejnými slovy na mysli něco zcela jiného - horují za »práva a svobody« pro zbytky pora?ené bur?oazní reakce. Jde jim o taková»práva a svobody«, které by jim umo?nily, aby mohli znovu volně organizovat protistátní a protistranickou činnost, hlásat antisovětismus a znovu se pokusit o rozbití socialistické státní moci.

    Po debaklu, který reakce u nás utrpěla v roce 1948 i o dvacet let později, chtějí tito donkichoti prostě zasít semena nového kontrarevolučního dobrodru?ství, uvrhnout na?i socialistickou společnost do chaosu a nejistot.

    Úsilí mnoha pokrokových sil v čele s komunisty, avantgardou lidského pokroku, skutečně vybojovalo mnohé důle?ité »civilizační hodnoty«, vybojovalo je v?ak nikoliv pro bur?oazii, ale na bur?oazii. Na imperialismu, na kolonialismu, na fa?istických re?imech, vybojovalo je pro lid. Tak tomu bylo i v na?ich dějinách.

    Ná? lid, věren svému poučení z krizových let, ?ádné právo na novou kontrarevoluční ?anci nemíní dát nikomu a nedá ji. Jak nejednou připomněl soudruh G. Husák, kontrarevoluci u nás rů?e nepokvetou.

    Obsah pamfletu není v?ak svým pomlouvačným charakterem ani nový, ani zajímavý. Dějiny antikomunismu znají pamflety je?tě reakčněj?í. Jejich bubliny v?ak v?dy zakrátko zákonitě splaskly, a? měly své autory, anebo to byly podvrhy, a? se s jejich původem spojovalo jméno neznámé či známé.

    V?echno, co je proti socialismu, je jim dobré. Jako příklad je mo?né uvést humbuk, který v roce 1967 spustil bur?oazní tisk s tzv. manifestem československých spisovatelů. Tvrdilo se, ?e pamflet podepsalo několik set na?ich spisovatelů a umělců. Britský list Sunday Times dokonce psal, ?e »originál je v bezpečných rukou na Západě« a ?e »seznam signatářů v současné době neuveřejníme, aby se zabránilo represáliím ze strany re?imu«. Paří?ský Le Monde utr?il ostudu, kdy? autoritativně vyloučil pochybnosti o individuálních podpisech. Ostudu utrpěla i britská rozhlasová a televizní stanice BBC, která uspořádala půlhodinovou besedu dokazující pravost pamfletu, a na lep sedli i západoněmečtí renomovaní spisovatele Grass a Böll. Zesmě?nilo se tehdy mnoho lidí a institucí. Po letech se k »manifestu« skromně přihlásil nějaký Pfaff, kdy? se spoluemigrantům přiznal, ?e si pamflet sám vycucal z palce. O této blamá?i u? v Sunday Times, Le Monde a jinde ov?em pomlčeli. Účelu bylo v?ak dosa?eno: po?pinit socialistickou zemi, pomluvit socialismus. A v této věci sebevět?í podlost dostane od bur?oazie morální satisfakci. I příslu?ný honorář.

    V případě nejnověj?ího pamfletu se sice nejedná o podvrh, projevilo se v?ak jednoznačné programové napojení ideových autorů i nápadná koordinovanost akce. Pamflet »byl předán několika pečlivě vybraným západním listům«, přiznává britský list Guardian. »V NSR byl roz?ířen mezi zástupce hlavních západních listů,« - napsal bonnský zpravodaj listu Times a dodal, ?e »zdroj, jen? jej (míněn pamflet) dal k dispozici, si nepřeje být jmenován...« To chápeme, nebo? by bylo ka?dému jasné, ?e autoři pamfletu jsou agenty antikomunistických centrál.

    Pamflet byl podle přesně dohodnutého scénáře současně zveřejněn na různých místech kapitalistického světa. Rozhodující úlohu sehrály antikomunistické centrály. Ostatně, co? není jasné, kdo mů?e stát za touto akcí? Ti, kteří se vydávají za autory pamfletu, rozhodně takovým vlivem neoplývají. Vydávají se za bojovníky za pokrok, ale zatím po u?i uvízli ve slu?bách nejčerněj?í imperialistické reakce.

    Jako na objednávku zapadl pamflet do pomlouvačné kampaně proti socialistickým zemím, kterou antikomunistické centrály u? po řadu měsíců intenzívně rozdmýchávají. U? jenom způsob, jakým byl zveřejněn, vůbec nenechá na pochybách o tom, ?e ?lo o skutečnou objednávku zvenčí, dokonce lze předpokládat, z jakého antikomunistického centra byla inspirována.

    Tentokrát jsou bur?oazní agentury indiskrétní a dovolávají se různých jmen, s nimi? reakční pamflet spojují. Je to v politickém smyslu pestrá směsice lidských a politických ztroskotanců. Patří k nim V. Havel, člověk z milionářské rodiny, zavilý antisocialista, P. Kohout, věrný sluha imperialismu a jeho osvědčený agent, J. Hájek, zkrachovaný politik, který pod heslem neutrality chtěl vyčlenit ná? stát ze společenství socialistických zemi, L. Vaculík, autor kontrarevolučního pamfletu 2000 slov, V. ?ilhán, nastrčená figurka bloku kontrarevolučních sil, J. Patočka, reakční profesor, který se dal do slu?eb antikomunismu, V. Černý, notorický reakcionář, proslulý svým výrokem o »lucernách«, na nich? měli být v osma?edesátém vě?eni stoupenci socialismu, anarchistická a trockistická individua typu Uhla, organizátoři smutně známého K 231 a KAN, dále ti, kteří by chtěli nábo?enství zneu?ít k reakčním politickým záměrům, a jiní, kteří byli za konkrétní protistátní činnost v minulých letech právoplatně odsouzeni.

    V jedné kupě s nejčerněj?í antikomunistickou reakcí se se?li i někteří exponenti pravicového revizionizmu - mezinárodní dobrodruh F. Kriegel a jiní.

    Jakési svérázné politické panoptikum, jeho? herci u? přestali být domácím divákům známí a zajímaví.

    Pro antikomunistické centrály má v?ak toto panoptikum stále je?tě svou »cenu«. V těchto studenoválečnických ?tábech dobře vědí, ?e u? nelze ohlupovat lidi báchorkami o tom, jak »bol?evici jedí děti«. Omlela se nejedna antikomunistická vete?, nejeden bur?oazní "komunistobijec« vy?el z módy. A tak najímají nové »bojovníky« z řad emigrantů a renegátů, z řad zbytků pora?ené bur?oazie, různých odpadlíků, amorálních a deklasovaných ?ivlů a pro v?echny ty se teď na?lo i nové slovo »disidenti«.

    Revoluční hnutí poznalo ve svých dějinách nejednoho Mrvu, který se za jidá?ský gro? stal přisluhovačem, dona?ečem a lokajem zrazujícím zájmy lidu. O ně a jim podobné se mezinárodní reakce ve své dějinné defenzívě opírá i dnes.

    Nejsou nové ani metody »literární diverze«, Před lety ji dostatečně otevřeně charakterizoval bývalý ?éf americké ?pioná?e Allan Dulles. »Musíme vystupňovat ideologický boj proti Sovětům, chcete-li ideologickou zá?kodnickou práci«, řekl. »Svého času dr. Goebbels, podle mého názoru talentovaný falzifikátor a demagog, prohla?oval, ?e v plynově komoře lze otrávit najednou několik set lidí, ale dobře udělanou l?í milióny... Jak se to dělá? Velmi jednodu?e: trochu inkoustu, mnoho starých archívů, skupinu neohro?ených ?krabálků a určitá suma dolarů...«

    A tak světovou reakci má nyní vytahovat z bryndy u? nejenom atomové vydírání, jím? imperialisté zahájili studenou válku proti socialismu, ale i ideologická diverze. K ní vyu?ívají také »skupiny neohro?ených ?krabálků« a samozřejmě »určité sumy dolarů". Socialismus se v?ak nezalekl ani atomového vydírání a před ?krabálky reakčních pamfletů má tím spí?e pro strach uděláno.

    Socialistické země cílevědomě usilovaly a usilují o to, aby ve světě zavládlo nové klima, nové vztahy mezi zeměmi - navzdory v?em studenoválečníkům. Jejich konstruktivní sna?eni úspě?ně vyústilo na helsinské konferenci o evropské bezpečnosti a spolupráci Závěrečný akt, který byl na ní přijat, zakotvuje principy politiky mírového sou?ití států rozdílných společenských soustav, dodr?ování zákonů a nevmě?ování se, zakotvuje neporu?itelnost současných hranic v Evropě, zavazuje signatáře ře?it v?echny mezinárodní problémy jen a jen mírovými prostředky.

    Mírová ofenziva socialistických zemí má v?eobecné sympatie přemnohých nekomunistů, socialistů a katolíků, proto?e je to politika, která prosazuje, aby mír, panující u? čtvrté desetiletí, se stal mírem trvalým.

    Tato politika se ov?em evidentně setkala s nevra?ivostí v řadách nejreakčněj?ích imperialistických kruhů, které by si z různých důvodů přály obrátit kolo historie zpět. A v tomto svorném reakčním komplotu proti zmírňování světového napětí má své ?elízko v ohni také na?e reakční emigrace a skupinka, která zůstala doma a jejím? úkolem je slou?it imperialismu z nitra na?eho státu.

    Čas jí není přízniv. Zůstala trčet jak om?elé kameny v horské bystřině, marně se pokou?ejíc čelit přívalu vod. Doba se přes ni přelévá a ona obrůstá mechem zapomenutí.

    Jak ráda by dala času zpětný chod. V tom je zajedno se v?emi těmi ve světě, kteří jsou vá?ně znepokojeni procesem zmírňování mezinárodního napětí a nejraději by viděli Evropu a svět znovu v propadli?ti studené války. Před dvěma lety se pokou?ely tyto síly zabránit uskutečnění helsinské konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Nepochodily. Nyní, kdy se podle rozhodnutí helsinské konference připravuje nová schůzka států, které podepsaly Závěrečný akt, a k ní? má je?tě letos dojít v Bělehradě, chtěly by vrhnout Evropu a svět zpět a z bělehradského setkání učinit nikoliv konstruktivní dialog o dal?ích cestách zmírňování napětí a rozvoje spolupráce mezi národy, ale jakési propagandistické kolbi?tě slou?ící k útokům proti socialistickým zemím.

    K tomu má poslou?it i pamflet, opentlený několika nechvalně znějícími jmény. Jako jeden z mnoha podobných výrobků, k nim? si velkododavatelé vypůjčují jména v?elijakých ztroskotanců z různých socialistických zemi. A jako součást četných kampani vedených nyní tu s vět?í, tu s men?í intenzitou proti té či oné, socialistické zemi. Li?í se sice obsahem, nikoliv v?ak cílovým zaměřením.

    Věru není tě?ké vytu?it, kdo je jejich společným jmenovatelem, společným inspirátorem Podle zákonné otázky »komu to slou?í« vyplyne i zákonná odpověď: slou?í to imperialismu, jde o nové ta?ení proti světovému socialismu.

    Není to ta?ení první a zřejmě také ne poslední. Za tři desetiletí na?í socialistické cesty jsme jich u? za?ili nemálo. Reakční propaganda vypustila o nás do světa u? potoky l?í.

    Obzvlá?tní pozorností »ob??astňuje« na?i republiku po dubnu 1969, poté, kdy? na?e strana a ná? lid úspě?ně vykročily cestou stabilizace na?í socialistické společnosti a jejího dal?ího rozvoje. Domácí stejně jako zahraniční proroci, kteří nám vě?tili morové rány krize, je? teď otřásá kapitalistickým světem, u? po léta marně čekají na splnění svých bláhových předpovědí. Klidná, dělná, tvůrčí atmosféra na?í země ztroskotance doma i v zahraničí značně zneklidňuje, vede je k zoufalým a? hazardním činům.

    Komunistická strana Československa překonala období chaosu a rozvratu, vyvedla na?i společnost a lid z krize. Důsledně a tvořivě rozvíjí marxismus-leninismus, na svém XV. sjezdu dále rozpracovala. a. prohloubila program výstavby rozvinuté socialistické společnosti, program rozhojňující ?ivotní úroveň lidu, jeho politické a sociální jistoty, dále rozvíjela a rozvíjí socialistickou demokracii.

    V období, kdy ná? lid pod vedením strany s velkou odpovědností a obětavostí naplňuje svou ka?dodenní prací linii a závěry XV. sjezdu, pár ura?ených je?itných ztroskotanců a samozvanců, ale ve skutečnosti agentů imperialismu typu Mlynáře, Kriegla, Havla, Hájka, Patočky, Vaculíka bez ?petky cti a svědomí spřádá plány, které nemají a nemohou mít jiné poslání ne? přípravu nové kontrarevoluce. Lidé, kteří chtěli propa?ovat do na?eho domova kontrarevoluci, u? jednou dostali po zásluze. Musí si být přece vědomi, ?e jakékoli nové pokusy musí ztroskotat u? v samém zárodku. Rok 1968 se opakovat nebude. Dnes plně platí gottwaldovské: Republiku si rozvracet nedáme!

    Ná? lid jde svou cestou. Cestou společenského pokroku, cestou socialismu. Cestou pevného přátelství se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi, jako pevný článek socialistického společenství. Spolupracujeme a budeme spolupracovat se v?emi pokrokovými a mírumilovnými silami světa.

    Je to dobrá, poctivá cesta, která nás spolehlivě dovede ke komunistickým cílům. Ka?dý, kdo poctivě pracuje a sna?í se přispívat ke společnému blahu, nachází na ní svou ?ivotní jistotu.

    ?ádný l?ivý pamflet nemů?e popřít dějinnou pravdu.


    Celý článek | Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek



    Táto stránka bola vytvorená prostredníctvom redakčného systému phpRS.
    Grafickú podobu pripravil Pavol Minárik