PhDr. Petr Just, Ph.D.

Metropolitní univerzita Praha
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy

Dnešní datum: 29. 11. 2020    
kulatý roh  Informace / Informationkulatý roh
Homepage

Metropolitní univerzita Praha
Univerzita Karlova v Praze
Bakalářské a diplomové práce
Aktuality / Updates
Konzultace / Office hours
Pomoc s citováním a bibliografií
Petr Just - CV (česky)
Fotogalerie (stará)
Fotogalerie (nová)

Nebraska Library, Archive and Collection


kulatý roh  Metropolitní univerzita Prahakulatý roh
Studijní informační systém MUP
Knihovna MUP

Výuka na MUP
ZS 2012-2013:

  • Politické systémy střední a východní Evropy
  • The Czech Political System (IRES)
  • Český politický systém
  • Politologie

  • LS 2011-2012:
  • Komparace moderních demokracií
  • Český politický systém
  • Střední Evropa

  • ostatní / neaktuální:
  • Politologie
  • Politický systém USA

  • kulatý roh  Fotogalerie / Photo gallerykulatý roh
    Fotogalerie je nyní umístěna zde.

    Photogallery is now located here. StrmilovChata u rybníka KomorníkaUbytování vět?ích skupinČeská KanadaJi?ní ČechyPenzion skupinyUbytování Kun?akPenzion Česká KanadaChata na SamotěChata Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníKomorník


    Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 162 nalezených)

    |0-15|15-30|30-45|45-60|60-75|75-90|90-105|105-120|120-135|135-150|150-162|

    * Dokument: Cesta ke svobodné společnosti (základní dokument ODA z prosince 1989)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1642 přečtení)

    Cesta ke svobodné společnosti: základní dokument ODA z prosince 1989

    ODA - Občanská demokratická aliance vznikla z diskusí, probíhajících od počátku osmdesátých let v prostředí Charty 77 a později i Hnutí za občanskou svobodu. V první polovině roku 1989 se do těchto diskusí zapojili i odborníci z Ekonomického a Prognostického ústavu ČSAV. Podobné názory na politické, ekonomické a sociální otázky nás nakonec v prosinci 1989 přivedly k rozhodnutí ustavit politickou stranu. Posláním ODA je sdru?ovat politiky, odborníky a organizátory schopné tvořit, předkládat a prosazovat fundované návrhy na ře?ení otázek, spadajících do kompetence politických institucí a zároveň schopné vzít na sebe odpovědnost za jejich uskutečnění či případný nezdar. Chce tedy být předev?ím stranou programovou, námětovou a nikoli organizací "aktivistického" typu, která usiluje hlavně o masovou členskou základnu. Text, který máte v rukou, je společným dílem členů přípravného výboru ODA. Není to programový dokument ve vlastním slova smyslu. Takových prohlá?ení se v poslední době objevilo mnoho - a po dlouhých letech totality v?ichni včetně komunistů skloňují ve v?ech pádech slova jako svoboda, demokracie, právní stát atd. Na první pohled tedy stačí vyu?ít této jednoty a uvést hesla ve skutky. Přesto je důvod k pochybnostem: máme skutečně na mysli toté?, kdy? hovoříme stejnými slovy? Pova?ujeme v této situaci za svůj prvořadý úkol objasnit své pojetí pojmů a principů, bez nich? se dle na?eho soudu svobodná společnost neobejde.

    Co je politika

    Odpůrci demokracie hlásají, ?e politika je předev?ím boj o moc. Tvrdí, ?e ka?dý, kdo se takového mocenského boje chce s úspěchem účastnit, musí být schopen pou?ít prostředků, jimi? zápasí jeho protivníci - prostředků často nečestných a násilných. Pomlouvají politiku jednak proto, ?e potřebují, aby se veřejnými zále?itostmi zabýval co nejmen?í počet lidí a oni se mohli snáze zmocnit veřejných institucí, a jednak proto, aby ospravedlnili prostředky, jimi? toho hodlají dosáhnout. Dále pod tímto pojmem mnozí lidé rozumí praktické prosazování zájmů jednotlivců a společenských skupin. V demokratických společnostech takové zájmy hájí celá řada nezávislých a specializovaných odborových, zájmových nebo profesních organizací a institucí. Tyto aktivity jsou jistě zcela legitimní a potřebné, av?ak tím, ?e prosazují zájmy pouze dílčí společenské skupiny, nemají s politikou v pravém slova smyslu mnoho společného. V politice zajisté také bě?í o moc. Jen?e v této souvislosti nemá moc nic společného s násilím, ale znamená sjednocení určitého mno?ství lidí. Činitelem, který lidi sjednocuje, mů?e být společný zájem a nebo třeba strach ze společného nepřítele. Podstatné je, ?e tato jednota nalézá obvykle svůj výraz v tom, ?e určití jedinci jsou pověřeni mluvit a jednat jménem celé společnosti. Takové pověření nazýváme pravomocí. Někdy je třeba, aby výkon určité pravomoci získal trvalý charakter a tím i nezávislost na moci, která ji vytvořila - pak mluvíme o instituci. Společenský řád je v?dy udr?ován řadou institucí, z nich? některé slou?í jen speciálním účelům, jiné jsou výrazem obecněj?ích zájmů. Soubor institucí, který nazýváme stát, je výrazem zájmů, je? přesahují pouhé aktuální účely a zahrnují i zájmy těch, kteří ?ili před námi, stejně jako těch, kteří budou ?ít po nás. Spí?e ne? bojem o moc je tedy politika sporem o pravomoc a vyznačuje se tím, ?e v ní jde o hledání výlučně těch zájmů, které jsou společné v?em občanům, to jest zájmů obecných. Ve sféře takto pojímané politiky vznikají politické strany, které nabízejí svá vlastní pojetí obecných zájmů v podobě programů a návrhů na ře?ení společenských problémů a na způsob výkonu pravomocí. V kritériích posuzování problémů a v prioritách jejich ře?ení se samozřejmě li?í. Členská příslu?nost k politické straně by tedy měla být výrazem snahy nalézat - spolu s druhými - obecný zájem a nejlep?í cesty k jeho uskutečnění.

    Svobodná společnost = lidská svoboda + lidská vzájemnost

    Pojetí svobody se v evropské tradici dotýká spor individualismu a kolektivismu. Podle zastánců prvního směru existuje ve skutečnosti pouze jedinec, zatímco společnost, jako?to soubor jedinců, je jen cosi abstraktního. Druzí to chápou opačně: reálně existuje pouze společnost a jedinci jsou jen abstraktní částí tohoto celku. Je tedy svoboda vlastností jedince nebo společnosti? Jestli?e ji přiznáme jedinci, jeví se společnost a její zákony jako omezení a překá?ky jeho svobody. Uznáme-li svobodu za vlastnost společnosti, popřeme tím nárok na platnost lidských práv a svobod. Zmínili jsme se o tomto sporu proto, abychom připomněli filozofické pozadí, k němu? se tvůrci politických koncepcí vědomě či nevědomě hlásí. Pojetí, které nabízíme, představuje pokus o ře?ení tohoto dilematu. Svoboda původně není ani vlastností jedince, ani společnosti, ale spočívá v příle?itosti k dialogu a jednání, kterou si mohou lidé navzájem poskytovat. Svoboda jako?to schopnost jedince vytvářet příle?itost pro druhé je podmínkou svobody společenské, svoboda jako?to prostor k projevu je podmínkou toho, aby se jedinec mohl stát bytostí schopnou svobody. Evropská zku?enost svobody a tradice z ní vyvěrající pojímají člověka jako bytost, její? nezadatelná důstojnost spočívá v její schopnosti rozli?ovat dobro a zlo (tj. pravdu a le?, spravedlnost a bezpráví, věrnost a zradu...) ve v?ech jejich podobách. Tato schopnost je potenciálně nevyčerpatelným zdrojem bohatství a plnosti lidského ?ivota - za předpokladu ov?em, ?e se člověk rozhodne pro dobro. Rozhodnutí pro dobro v?ak mů?e vydat plody pouze tehdy, je-li to rozhodnutí dobrovolné - svobodné. Tato skutečnost je pravým a nevyvratitelným základem svobody. Druhým základním plodem evropské tradice (a nejen ov?em jejím) je poznání, ?e svrchovaným dobrem, z něho? jsou odvozeny v?echny dal?í hodnoty, je společný ?ivot s druhými lidmi - lidská vzájemnost. Tato vzájemnost mů?e mít nejrozmanitěj?í podobu od vztahu dvou přátel přes nejrůzněj?í společenství a druhy spolupráce a? po různé organizace a instituce (včetně politických stran). Svobodnou lze nazvat jen takovou společnost, která v maximální mo?né míře chrání právo jednotlivců podílet se na takové vzájemnosti. Jinými slovy, svobodná společnost zakazuje pouze takové jednání, které toto právo omezuje či maří. Historická zku?enost jasně prokázala, ?e svobodná společnost je zcela nemyslitená bez právního státu a ?e mů?e být uskutečněna velmi nedokonale a nejistě, pokud nedisponuje institucemi parlamentní demokracie a tr?ního hospodářství. Stejně jasně se ale ukázalo, ?e tyto instituce samy o sobě nedoká?í trvalou existenci svobodné společnosti zaručit, pokud v ní není přítomna celá řada hodnot, které je mo?no označit termíny sociální a mravní odpovědnost. Z tohoto důvodu mají pro takovou společnost prvořadý význam právě ty instituce, v nich? se ony hodnoty rodí a obnovují - výchovné, vzdělávací, nábo?enské, vědecké, kulturní a dal?í organizace či společenství.

    Právní stát

    Nejmocněj?í společenskou institucí je stát. Jeho roli pova?ujeme za nenahraditelnou ze dvou důvodů. Prvním je potřeba ochrany společnosti před vněj?ím ohro?ením a prosazování zákonů, regulujících její ?ivot. Naléhavost těchto úloh závisí také do velké míry na mezinárodní situaci a morálních kvalitách občanů. Av?ak i v ideálním světě by stát měl celou řadu úkolů, vyplývajících ze sou?ití velkého počtu lidí: úkolů, které by ?ádná jiná instituce nebyla z principu schopna zajistit. Se svobodnou společností je ov?em slučitelný pouze určitý typ státu, a to stát právní. V takovém státě jsou pravomoci rozděleny a přitom je ka?dé pravomoci zákonem jasně vymezeno pole působnosti, stanoven způsob jejího výkonu a určeny instituce a osoby, jim? je odpovědna. Dále v něm existuje instituce, která je na vykonavatelích jednotlivých pravomocí nezávislá a která je oprávněna jejich výkon přezkoumávat a v případě, ?e nejsou v souladu se zákonem, i zvrátit - nezávislé soudnictví. Právní zakotvení svobodné společnosti spočívá kromě rovnosti před zákonem na dvou principech:

    1. jasně definované a zákony chráněné oblasti suverenity jednotlivých občanů,
    2. jasně vymezeném a zákony chráněném prostoru pro společné jednání občanů.

    První princip představuje právní výraz důstojnosti jednotlivce, druhý pak právní uznání lidské vzájemnosti. Uskutečnění těchto principů má v praxi podobu celé řady práv, která musí respektovat jak stát, tak i jednotliví občané. Na prvním principu jsou postavena předev?ím práva občanská. Jsou to např. právo na svobodu a osobní bezpečnost (občan nesmí být svévolně zatčen), svoboda pohybu a pobytu, právo na řádný soud, právo na ochranu před svévolným zasahováním do soukromého ?ivota, rodiny, domova, korespondence, před útoky na čest a pověst, svoboda svědomí atd. Vzhledem k tomu, ?e rozvoj společnosti s sebou přiná?í i vznik nových mo?ností a prostředků k zasahování do lidského ?ivota, bude zapotřebí formulovat i dal?í práva, jejich? potřeba nebyla zatím zřejmá - např. právo na informace o ?ivotním prostředí nebo právo na jeho určitou kvalitu. Z druhého principu je odvozována celá řada hospodářských, sociálních, národnostních a kulturních práv. Jsou to např. právo na svobodu projevu, právo spolčovací a shroma?_ovací, právo volit a být volen, právo na zakládání odborových organizací, právo na vytváření vědeckých, kulturních a vzdělávacích institucí atd. Existence v?ech těchto práv musí dovolovat stanovit případy jejich poru?ení. Vyvstane-li otázka, kdo je v právu, tj. otázka spravedlnosti, musí být alespoň teoreticky mo?né zjistit, na čí straně je to či ono právo, popř. které z těchto práv má v daném případě přednost. Radu dobře míněných tzv. hospodářských a sociálních práv nemů?eme proto uznat za práva v přesném smyslu toho slova. Nikoliv proto, ?e bychom jejich záměry vřele nepodporovali, nýbr? z toho důvodu, ?e u nich chybí měřítko k posouzení jejich rozsahu či ?e by jejich prosazováním byla po?kozena jiná práva občanů. Tak např. právo na smluvně dohodnutou mzdu je právem ve vlastním slova smyslu, nebo? lze ihned zjistit, zda do?lo k jeho poru?ení. Naproti tomu tzv. právo na spravedlivou mzdu takovým právem není, nebo? chybí jakákoli mo?nost zjistit, zda daná mzda je příli? vysoká či příli? nízká. Tím nechceme nikterak tvrdit, ?e slova jako ,,bídná mzda", ?patné pracovní či bytové podmínky nemají reálný smysl a domníváme se, ?e by takové jevy neměly být lidem lhostejné. Tvrdíme pouze, ?e se na ně vztahují jiné pojmy ne? "spravedlnost", a to pojmy vposledku základněj?ího významu a naléhavosti, které jsme zahrnuli pod označení "sociální a mravní odpovědnost". Zákony, vymezující práva jednotlivců a společenských subjektů (tj. různých forem lidské vzájemnosti), vytvářejí oblast tzv. soukromého práva. Toto právo spolu se základní zásadou ,,co zákony nezakazují, je dovoleno" tvoří rámec svobodné společnosti. Soukromé právo občanům nenařizuje, jak a k čemu mají svoji svobodu pou?ít, nýbr? jim pouze ukazuje, kde končí sféra jejich svrchovanosti a začíná sféra svrchovanosti druhých. Vedle práva soukromého v?ak společnost potřebuje je?tě jeden druh práva, a sice právo veřejné, regulující statuty a pravomoce veřejných institucí - včetně státu samotného. Součástí veřejného právo je i ústava. Veřejné právo dává různým institucím mo?nost zasahovat do ?ivota občanů (a v případě výjimečného stavu i způsobem normálně nepřípustným). Proto v něm musí být uplatňována zásada zcela opačná ne? u práva soukromého: ,,co zákony nedovolují, je zakázáno". Tvorbou veřejného práva se zabývají instituce vybavené zákonodárnou pravomocí. Ře?ením operativních problémů společnosti se zase zabývají organizace vybavené pravomocí výkonnou. Tyto organizace se při své činnosti musí řídit veřejným právem. K hlavním zárukám, ?e tomu tak ve skutečnosti bude, patří striktní institucionální oddělení obou druhů pravomocí.

    Parlamentní demokracie

    Demokratický princip vlády spočívá v tom, ?e ve?kerá pravomoc ve státě je vposledku odpovědna občanům. Historicky ověřenou formou takové vlády je parlamentní demokracie zalo?ená na hierarchii zastupitelských těles nejrůzněj?í úrovně. Řádné fungování demokracie vy?aduje, aby o veřejných věcech rozhodovali lidé, kteří jsou pod kontrolou veřejnosti a kteří své případné chyby a poklesky musí zaplatit odchodem z funkcí a ztrátou politické presti?e. Z tohoto důvodu je nejlep?ím ztělesněním demokratického principu v celostátním měřítku demokracie nepřímá, uskutečňovaná prostřednictvím volených zástupců, kontrolovaných voliči a svobodnými sdělovacími prostředky. Mo?nost ztráty politické presti?e spojené s místem v parlamentu je toti? účinnou pobídkou k odpovědné práci, k ní? patří i kontrola těch vládních činitelů, jejich přímá kontrola ze strany veřejnosti není prakticky uskutečnitelná. Základním stavebním kamenem demokratické společnosti jsou v?ak samosprávné obce, nebo? teprve v nich jsou splněny podmínky pro praktické uskutečnění demokracie přímé: zájem o problémy obce ze strany občanů, znalost těchto problémů a konečně skutečnost, ?e důsledky případného rozhodnutí obyvatel dopadají předev?ím na ně samotné a nikoliv na někoho jiného. Přímá demokratická samospráva obcí proto představuje ideální ?kolu politiky, nebo? právě v nich mohou občané bezprostředně zakusit spojení svobody s odpovědností, učit se schopnosti kompromisu a získávat zku?enosti v tom, jak vytvářet konsensus občanů nejrůzněj?ího zaměření a názorů. V samosprávných obcích tak dochází k přirozenému výběru a výchově politických talentů. Pova?ujeme v?ak za nutné upozornit, ?e demokratický princip vlády sám o sobě neře?í klíčový problém: jak zabránit svévolnému zneu?ití moci proti men?inám (politickým, národnostním apod.), popř. proti samotným lidským právům. Skutečnost, ?e nějaké rozhodnutí bylo schváleno vět?inou nebo ?e vět?ina proti němu nemá námitek, toti? nikterak nezaručuje, ?e dané rozhodnutí nepředstavuje svévolný zásah do práv občanů nebo ?e není nebezpečným krokem k tyranii. Zku?enost některých zemí potvrzuje, ?e sebelep?í ústavní deklarace lidských práv nevylučuje jejich naprosté negování v případech, ?e se v parlamentu vytvoří majorita totalitních stran a jejich spojenců. Domníváme se, ?e tomuto nebezpečí je nutno čelit nikoli rozmno?ováním ,,papírových" záruk, popř. oslabováním státních institucí, nýbr? naopak posílením záruk institucionálních. Jako nejlep?í záruka tohoto typu se nám jeví vytvoření samostatného zákonodárného sboru, který by se na rozdíl od parlamentu zabýval čistě soukromým právem a zároveň vykonával dohled nad v?emi institucemi - včetně soudnictví - z hlediska respektování tohoto práva. Do jeho pravomoci by mělo patřit i vyhla?ování výjimečného stavu. Aby tento sbor nebyl jen dal?í replikou parlamentu, bylo by nutné zavést do něj zcela jiný systém voleb, ne? jaký se pou?ívá k sestavování parlamentu. Do zákonodárného sboru by byly voleny nikoliv strany či jejich příslu?níci, nýbr? osobnosti, jejich? dosavadní ?ivot by dával jasné záruky, ?e při své práci ve sboru se budou řídit principy svobodné společnosti. Pro zřízení takového sboru mluví i zku?enost zemí, ve kterých jsou parlamenty zcela zahlceny operativním řízením a kontrolou vlády - projednáváním rozpočtu, různých zásahů do hospodářství, předpisů, zahraničně politických otázek atd., přičem? na vlastní zákonodárnou činnost jim zbývá málo času. Od poslanců se také očekává, ?e značnou část své energie věnují práci ve svých volebních obvodech, popř. uvnitř svých stran. Negativní roli pak často hraje i výběr samotných poslanců, v něm? rozhoduje spí?e schopnost postupu uvnitř stranického aparátu ne? jejich vzdělání či schopnost právního my?lení. Dal?í záva?nou překá?kou kvalitní zákonodárné funkce parlamentu je příli? časté spojení politických stran se zájmy, které by byly přijetím nějakého obecně prospě?ného zákona dotčeny.

    Tr?ní hospodářství

    Tr?ní hospodářství není ničím jiným ne? uplatněním ideálu svobodné společnosti na hospodářskou oblast. Ka?dému je dovoleno - analogicky k ostatním formám lidské vzájemnosti - účastnit se hospodářského ?ivota. Ka?dý má právo nabízet své slu?by nebo statky tomu, kdo je ocení nejlépe, a kupovat slu?by a statky od toho, kdo je nabídne za nejlep?ích podmínek. O tom, co se bude vyrábět a za jakou cenu, rozhoduje předev?ím poptávka, která tak představuje cosi na způsob nepřetr?itě probíhajícího demokratického hlasování o výrobě. Volný pohyb cen v závislosti na vztahu nabídky a poptávky znamená v kombinaci s volným pohybem kapitálu a pracovních sil sice nedokonalý, ale dosud ničím nepřekonaný způsob, jak dosáhnout s danými zdroji co největ?ího uspokojení lidských potřeb. Moderní tr?ní hospodářství v?ak ke své existenci potřebuje celou řadu institucí a zákonů. Jeho základem jsou jasně vymezená vlastnická práva. Dále musí existovat ústřední banka, odpovědná za měnu, sít komerčních bank, burzy surovin a cenných papírů, poji??ovny apod. Tr?ní hospodářství neklade prvotní důraz na rozdělování bohatství, nýbr? na jeho tvorbu, přičem? případné ne?ádoucí sociální důsledky mají být ře?eny mimo sféru trhu. Mo?nosti centrálního přerozdělování vytvořeného bohatství do nehospodářských sfér jsou toti? závislé na velikosti onoho bohatství. Chudý stát si přece nemů?e dovolit velkorysou sociální politiku, velkolepé ekologické projekty či vědecké programy. Proto není rozumné prosazovat tyto cíle prostřednictvím zásahů do trhu, které v zásadě v?dy vedou ke sní?ení jeho efektivnosti a tudí? ke sní?ení společenských fondů. Působení státu je nutno omezit pouze na stanovování pravidel podnikání a příslu?ný dohled. Pouze v případech, ve kterých by působení tr?ních mechanismů po?kozovalo významné společenské hodnoty (např. ?ivotní prostředí), je nutný zásah státu prostřednictvím zákonů a předpisů, které jsou schopny účinně zabránit danému nebezpečí (ekologické zákonodárství zakazující určité činnosti, antimonopolní zákonodárství omezující svobodu smlouvy apod.). Zájmy podnikatelů jsou hájeny ochranou jejich vlastnických práv. Zájmy pracujících jsou hájeny ochranou příslu?ných smluv se zaměstnavateli, jejich právem vytvářet svobodné odbory a právem na stávku. Některé slu?by trh není schopen poskytovat. Tyto oblasti zpravidla přebírají obce různé úrovně nebo dobrovolná sdru?ení. Stát by měl obstarávat pouze to, co nelze zajistit jiným způsobem. Jeho působení v?ak musí být podřízeno veřejné kontrole a musí se dít v souladu se zákony. Důvod, proč je rozumné omezit roli státu na tomto poli, tkví v nezastupitelné funkci sociální odpovědnosti.

    Sociální odpovědnost

    Projevem lidské vzájemnosti není jen společné rozhodování o věcech veřejných (politika) či různé druhy dělby práce (hospodářství), ale i celková odpovědnost občanů za druhé lidi. Tato odpovědnost zahrnuje i starost o ty, kteří z nejrůzněj?ích důvodů potřebují dočasnou či trvalou pomoc. Sociální odpovědnost nemů?e být jen zále?itostí omezených mo?ností jednotlivců, ale zároveň se nesmí stát jen zále?itostí státu. Musí být věcí celé společnosti. Zcela nahradit odpovědnost společnosti odpovědností státu znamená - vedle obvyklého byrokratického mrhání prostředky a korupce - přispívat i k sociálnímu odcizení, kdy občané přesouvají své závazky vůči druhým na stát a starají se rostoucí měrou jen o sebe. To podkopává samotné základy svobodné společnosti, jak ji? bylo řečeno vý?e. Z těchto důvodů je ?ádoucí, aby společnost usilovala o vytváření nejrozmanitěj?ích forem ře?ení sociálních problémů na principech svépomoci, dobročinnosti, soukromých nadací a iniciativ. Jednotlivci a jejich sdru?ení se mohou do práce zapojit a finančně je podporovat. Stát či obce ni??í úrovně by jim měly pomáhat tam, kde spontánně vzniklé zdroje nestačí a dobrovolná aktivita selhává. Tato pomoc by v?ak neměla mít podobu zásahů do trhu či pau?álního poskytování sociálních výhod. Zásahy do trhu toti? naru?ují jeho produktivitu, čím? se vposledku sni?uje mno?ství prostředků, které má společnost k dispozici na sociální účely. Pau?ální poskytování výhod zase podkopává vůli občanů vlastními silami zlep?ovat své postavení a zmen?uje mo?nosti pomoci skutečně potřebným. Zku?enosti z mnoha zemí s takto pojatým systémem sociální péče navíc ukazují na dal?í záva?né nebezpečí: jakmile toti? různé skupiny obyvatel zjistí, ?e politický vliv ve státě se dá automaticky vyu?ít k prosazení sociálních programů, zacílených předev?ím na ně samotné, pak se značná - ne-li převá?ná - část politického boje promění v boj o příděly ze státního rozpočtu: boj, ve kterém zákonitě vítězí silněj?í, méně potřebný, a nikoli slab?í a potřebněj?í. Pomoc státu by tudí? měla mít formu podpory spontánně vzniklých ře?ení, jako jsou např. sociální poji??ovny, u kterých mů?e stát zaji??ovat dohled nad jejich hospodařením, popř. garantovat jejich solventnost. Jinou formou pomoci je daňový systém zvýhodňující ty, kteří do sociální sféry investují nebo přispívají.

    Mravní odpovědnost

    Ani sebelep?í zákony nemohou zajistit trvání svobodné společnosti, pokud v my?lení a jednání občanů nebude v dostatečné míře přítomna láska ke svobodě. Dějiny jsou smutnou kronikou vítězství tyranií nebo tyranských vnitřních sil nad institucionálně svobodnými společnostmi, je? mravní rozklad zbavil vůle k odporu. Láska ke svobodě v?ak nemů?e ?ít bez institucí, v nich? by se mohla kultivovat a čerpat z nich sílu. Politické a hospodářské instituce tuto roli hrát nemohou. Je to způsobeno tím, ?e pro různé zájmové skupiny, které se v těchto sférách nevyhnutelně tvoří, je svoboda jiných skupin (konkurenčních politických stran, podniků, sdělovacích prostředků) spí?e zdrojem starostí a roztrpčení ne? popudem k je?tě vět?í oddanosti svobodě. Instituce navíc nutně podléhají korupci a jsou proto často pouze karikaturou odpovědného jednání, čím? je hodnota svobody uváděna v pochybnost. Láska ke svobodě se musí obnovovat předev?ím v těch společenstvích a institucích, které stojí a padají s dobrovolným odhodláním nějaké skupiny lidí dostát hodnotám jako je pravda, spravedlnost, věrnost, láska k bli?nímu. K takovým společenstvím patří celá řada výchovných, vzdělávacích, vědeckých, nábo?enských a kulturních institucí, sdru?ení a spolků. Nikdo si jejich nezastupitelné role nebyl vědom lépe ne? právě totalitní re?im a nikdo je té? s vět?í urputností nelikvidoval či alespoň neumrtvoval. Existence těchto - často čistě soukromých - institucí je proto obecným zájmem. Politická moc sice nemů?e garantovat jejich ?ivotaschopnost, mů?e jim v?ak zajistit zákonnou ochranu před různými neblahými vlivy, předev?ím pak před sebou samou: příli?ná péče ze strany státu, byt vedena dobrými úmysly, je mů?e umrtvit stejně dokonale jako zlý záměr. Jedním z blahodárných nepřímých opatření státu je zprostit tyto instituce daňových povinností a poskytovat daňové úlevy jejich dobrodincům. Svobodné rozhodnutí pro nějakou formu dobra neznamená nic jiného ne? uznání vlastní odpovědnosti vůči této hodnotě. Mravní odpovědnost a svoboda v pravém smyslu slova jsou rub a líc té?e mince. Domníváme se, ?e za současné inflace slova svoboda je na?í povinnosti zdůrazňovat právě rub této mince. Proto jsme odstavec o lásce ke svobodě nadepsali "mravní odpovědnost".

    Rodina

    Rodina představuje primární a nenahraditelnou formu lidské vzájemnosti, původněj?í ne? v?echny politické, hospodářské, společenské a jiné svazky, účely a instituce. V?echny tyto dal?í formy jsou toti? projevem ?ivota a lidské vzájemnosti, které musí nejdříve vzniknout někde jinde - v rodině. Často se říká, ?e rodina je nenahraditelná z hlediska předávání zku?eností minulých generací. To je ov?em pravda jen do určité míry, nebo? velkou část těchto zku?eností předávají mimorodinné instituce. Nenahraditelný význam rodiny spočívá předev?ím ve dvou věcech. Pouze v ní se toti? mů?e dítě - člověk naučit, co v?echno obná?í sou?ití s druhými lidmi za nejrůzněj?ích, často i nesnadných situací. Rodina je tudí? universitou lidské vzájemnosti. Zároveň je pak zázemím a přístavem, kam se mů?e člověk v nouzi a při pochybení kdykoliv uchýlit a nalézt bezpodmínečné přijetí. Právě v tomto jedinečném sepětí velkých nároků a velké pomoci tkví klíčový význam rodiny. Stát a obec by proto na rodinu měly pohlí?et jako na základní sociální jednotku, která na principu ka?dodenního setkávání, praktické solidarity a chráněného rodinného soukromí vytváří základní záruky pro to, aby lidé zvládali své ?ivotní obtí?e v ka?dodenních i mezních situacích. Tuto svoji roli v?ak mů?e rodina plnit pouze tehdy, bude-li u?etřena vněj?ích zásahů a manipulací. Stát a obce se mají omezit pouze na poskytování pomoci v situacích, kdy rodina není plně soběstačná, a zasahovat do jejích zále?itostí pouze v zákonem stanovených případech ohro?ení některého z členů rodiny.

    Příroda

    Ochrana přírody - stejně jako ochrana rodiny - představuje nesporný obecný zájem, který lze ignorovat jen za cenu smrtelného ohro?ení celé společnosti. Politickým východiskem ve vztahu k ?ivotnímu prostředí musí být princip odpovědnosti, který zahrnuje nejen vztah k aktuálním potřebám obce, ale i vztah k minulým a budoucím generacím. Vy?aduje úctu k tradicím, zvyklostem a ke kulturnímu dědictví na?ich národů, stejně jako ohled na zachování ?ivotních podmínek pro na?e potomky. Pokračující ničení ?ivotního prostředí je důsledkem novověkého antropocentrismu a jeho chápání přírody jako pouhé zásobárny surovin a energetických zdrojů, dané člověku k libovolné dispozici. O překonání tohoto postoje ve společnosti bude třeba teprve cílevědomě usilovat. Politika musí přistupovat k ochraně přírody ze dvou hledisek. Předev?ím je třeba u ka?dého velkého zásahu do přírody prosadit princip, ?e dokud nebude dokázána jeho relativní ne?kodnost, pak zásah povolen nebude, a potlačovat přístup opačný, toti? ?e dokud se neproká?e ?kodlivost zásahu, pak proti němu není námitek. Dále je nutno učinit z přírodního prostředí ekonomickou hodnotu i v těch případech, kdy zku?enost či vědecké výzkumy dokázaly, ?e příroda je schopna se s daným zásahem vyrovnat. Tento druhý princip by bylo mo?no uskutečnit formou dodatečné daně ve prospěch obcí, jejich ?ivotní prostředí je příslu?ným podnikem naru?eno. Zároveň by se tím vytvořil účinný tlak na hledání méně ?kodlivých výrobních postupů.

    Pokusili jsme se Vás stručnou formou a v obecných rysech seznámit s pojetím společnosti a zásad jejího uspořádání, je? podle na?eho přesvědčení nejlépe odpovídá potřebám svobodné obce. Tento přehled ideových východisek je samozřejmě nutné vtělit do celé řady programů pro jednotlivé oblasti ?ivota společnosti, je? jsou v kompetenci politického rozhodování. Patří mezi ně předev?ím návrh nové ústavy včetně politického systému a konkrétního postupu ekonomické reformy. Po koncepčním ře?ení volají ov?em naléhavě i tak důle?ité oblasti jako je zdravotnictví, ?kolství a ?ivotní prostředí. Zvlá?tní pozornost je třeba věnovat reformě zemědělství. Pokud jste očekávali lákavé sliby o snadném dosa?ení vysoké ?ivotní úrovně nebo o stále vět?ích právech občanů na to či ono, pak jsme Vás asi zklamali. V situaci hluboké ekonomické, ekologické, sociální i mravní krize, v ní? jsme se ocitli, pova?ujeme zjednodu?ování problémů za nebezpečnou demagogii. Cesta ke svobodné, prosperující společnosti bude trnitá. Musíme nalézat a rozvíjet takové uspořádání věcí obecných, v něm? budou znalosti a úsilí ka?dého člověka co nejlépe vyu?ity ku prospěchu jednotlivce i celku. Ke spolupráci na tomto úkolu Vás zveme.

    Přípravný výbor ODA, prosinec 1989:
    Pavel Bratinka, Roman Če?ka, Viktor Dobal, Tomá? Je?ek, Jiří Kabele, Eva Klvačová, Daniel Kroupa, Karel Kří?, Ivan Ma?ek, Jan Payne, Josef Reichman, Jiří Skalický, Jaromír ?egklitz

    -----

    Zdroj: http://www.oda.cz/dokumenty/cesta.asp


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Tzv. Tříkrálová deklarace (6.1.1918)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (4334 přečtení)

    Deklarace českých poslanců na Ří?ské radě a zemských sněmech proti postupu Rakousko-Uherska při brestlitevském mírovém jednání
    (tzv. Tříkrálová deklarace, 6. ledna 1918)

    Ve čtvrtém roce hrozné války světové, je? si vy?ádala nesmírných obětí na ?ivotech a statcích národů, dějí se první pokusy o mír. My Če?tí poslanci rady ří?ské, je? byla rozsudky nepříslu?ných vojenských soudů zbavena rady svých členů slovanských, a zároveň my če?tí poslanci rozpu?těného a dosud neobnoveného sněmu království českého jako? i po celou dobu války nesvolávaného sněmu markrabství moravského a neobnoveného sněmu vévodství slezského, jako zvolení zástupcové národa Českého, zdůrazňujíce ve?kerá prohlá?ení českého poselstva na radě ří?ské, jsme povinni určitě a jasně za lid český a za porobenou a politicky umlčenou větev slovenskou v Uhrách vyznačiti svoje stanovisko k nové úpravě poměrů mezinárodních. Kdy? če?tí poslanci obrozeného národa na?eho promluvili za války francouzsko-německé o mezinárodních otázkách evropských, prohlásili v memorandu svém dne 8. prosince 1870 slavnostně:

    "V?ichni národové, a? velcí, a? malí, mají rovnaké právo sebeurčení a rovnost jejich má stejně setřena býti. Jen z uznání rovnoprávnosti a ze vzájemné vá?nosti svobodného sebeurčení v?ech národů mů?e vykvésti pravá jejich svoboda a bratrství, v?eobecný mír a pravá lidskost."

    My poslancové národa českého, věrni jsouce i dnes těmto zásadám svých předchůdců, s radostí jame pozdravili, ?e dnes v?echny ony státy, které jsou zalo?eny na zásadách demokracie, válčící i neutrální, pokládají stejně s námi toto svobodné sebeurčení národů za záruku trvalého míru v?eobecného.

    Nové Rusko při pokusu o mír v?eobecný vlo?ilo do stě?ejních podmínek mírových zásadu sebeurčení národů tak, aby národové svobodnou volbou rozhodovali o svém ?ivotě a usnesli se, chtějí-li vybudovati stát samostatný, či tvořiti státní celek ve spolku s národy jinými. Naproti tomu prohlásil zástupce Rakousko-Uherska jménem ?tyřspolku, ?e otázka sebeurčení oněch národů, které dosud nemají své státní samostatnosti má býti ře?ena v ka?dém státe cestou ústavní. Vzhledem k tornu jsme za Český národ povinni prohlásiti, ?e toto stanovisko zástupce Rakousko-Uherska není stanoviskem na?ím. My jsme se naopak ve v?ech svých projevech a návrzích, tomuto ře?ení vzpírali, je?to po nesčetných trpkých zku?enostech na?ich neznamená ono nic jiného ne?li úplné zamítnutí zásady sebeurčení národů. Trpce ?alujeme, ?e národ ná? byl zbaven své samostatnosti státoprávní i svého práva sebeurčení umělými řády volebními, vydán nadto panství německé men?iny a německé centralistické byrokracie. Slovenská větev na?e stala se pak obětí brutálnosti maďarské a neslýchaného násilníctví ve státe, jen? přece v?echny zdánlivě konstituční formy zůstává nejtemněj?ím koutem Evropy a v něm? národové nemaďar?tí, tvořící vět?inu, jsou panující men?inou týráni a hubeni, od kolébky odnárodňováni, zůstávajíce takřka beze v?eho zastoupení na sněmu i úřadech, bez veřejných ?kol a bez volnosti ve ?kolách soukromných.

    Ústava, na ni? se odvolává zástupce Rakousko-Uherska, znetvořila i spravedlnost v?eobecného práva hlasovacího, rozmno?iv?i v rakouské radě ří?ské způsobem umělým počet mandátů německé men?iny a celá její bezcennost pro svobodu národů objevila se a? křiklavě jasně v krutém vojenském absolutismu po dobu války. Ka?dý poukaz na tuto ústavu znamená proto ve skutečnosti jenom odmítnutí práva sebeurčení, vydání v plen v?ech národů v Uhrách, kde jest ústava jen nástrojem nejbezohledněj?ího panství oligarchie několika rodů maďarských, jak to bylo znovu potvrzeno novou předlohou o volebně reformě. Národ ná? tou?í se v?emi demokraciemi světa po míru v?eobecném a trvalém. Jest si v?ak plně vědom pravdy, ?e trvalým mů?e státi se jenom mír takový, který odstraní staré křivky, brutální moc převahy zbraní jako? i nadpráví států a národů nad národy druhými - mír takový, který zabezpečí samostatný rozvoj národům velkým i malým a osvobodí zejména ony národy, kteří stenají dosud pod cizí nadvládou. Proto také toto právo na svobodný ?ivot národní a sebeurčení národů a? malých či velkých a jakékoliv příslu?nosti státní, musí býti základem pří?tího práva mezinárodního, zárukou míru a přátelského sou?ití národů i velkým statkem ideálním, který si lidstvo vydobude z hrůz světové války.

    My, poslancové národa českého, prohla?ujeme, ?e mír, který by národu na?emu nepřinesl spravedlnost a svobody, nemohl by pro něj býti mírem, nýbr? jen počátkem nového mohutného a důsledného zápasu za státní samostatnost, v něm? by národ ná? napjal ve?keré své síly hmotné i mravní a? do krajnosti a v tomto bezohledném boji neustal by a? do ??astného konce.

    Národ ná? se hlásí o tuto svou samostatnost, opíraje se o své historické právo státní a jsa v?ecek prodchnut vřelou touhou, aby ve svobodné soutě?i s jinými národy svobodnými a v svém státě svrchovaném, plnoprávném, demokratickém, sociálně spravedlivém i na rovnosti v?eho občanstva vybudovaném a v hranicích historických zemí a sídel svých a své větve slovanské přispěti mohl k novému velkému rozvoji lidstva, zalo?enému na volnosti a bratrství přiznávaje v tomto státě národním men?inám plná, rovná práva národní.

    Vedeni jsou těmito zásadami protestujeme slavnostně proti odmítání práva sebeurčení národů při jednání mírovém a ?ádáme, aby ve smyslu práva toho zabezpečena byla v?em národům, tedy i na?emu, účast a plná volnost obhájiti svých práv na mírovém kongresu.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Projev Jiřího Svobody V?echny důvody k ofenzivní činnosti (1993)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2273 přečtení)

    Jiří Svoboda: V?echny důvody k ofenzivní činnosti
    projev předsedy KSČM na 2. plénu ÚV KSČM dne 6. března 1993

    Na dne?ním plenárním zasedání se budeme zabývat otázkami, které navazují na závěry II. sjezdu. Jde zejména o to, abychom stanovili priority pro nejbli??í období, provázanost činnosti ústředního výboru, výkonného výboru, okresních výborů a? k základním článkům a zároveň i promysleli, za jakých podmínek jsme schopni tyto priority splnit.

    Výkonný výbor projednal a předlo?il vám k vyjádření několik písemných materiálů, ze kterých vyplývá dílčí poznávací analýza jednotlivých sociálních skupin, jejich zájmů a postavení ve společnosti, a z ní odvozený návrh úkolů a námětů představující ucelený soubor parlamentních a sociálních aktivit. Závěry sociologů prokazují významné zji?tění, ?e občané sice vnímají současné společenské procesy jako prohlubování majetkové nerovnosti (93%)? značná část populace se v?ak kloní k názoru, ?e jde o jev v podstatě přirozený. Dochází k postupnému přetváření struktury zájmů, které zdaleka není ukončeno a je velmi obtí?né přesněji určit její dal?í vývoj.

    Nekoncepčnost vládní politiky

    Lze v?ak postihnout některé základní tendence a soustředit se zejména na ty, které jsme schopni ovlivnit: Charakteristickým rysem je individualizace společenského ?ivota a s ní spojené dělení a osamostatňování dílčích zájmových a sociálních skupin, a to se v?emi průvodními negativními dopady, které byly zaznamenány a teoreticky popsány v zemích s obdobným vývojem: Předev?ím jde o ztrátu pocitu sounále?itosti a solidarity, co? umo?ňuje vládní koalici stavět dílčí, by? oprávněné zájmy jedněch skupin proti druhým. Poprvé bylo této metody s úspěchem vyu?ito v době přijímání Zákona o malé privatizaci, kdy úsilí pracovníků obchodu a slu?eb prosadit formy ekonomického nájmu jako rovnocenné vůči aukčním prodejům do soukromého vlastnictví bylo veřejnosti vylo?eno jako projev skupinového sobectví a pokusy o dílčí stávky skončily neúspěchem.

    Obdobně byly odsunuty na vedlej?í kolej po?adavky horníků a zcela zjevné je u?ívání této metody ve vztahu k zemědělcům, kteří byli navíc působením restitucí majetkovými vztahy rozděleni na dvě zájmově různé podskupiny.

    Novela zákona 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, která bude v nejbli??í době předlo?ena parlamentu, obsahuje podle sdělení ministra Luxe ustanovení, ?e lidé, kteří v minulosti darovali majetek, by ho měli získat zpět. V případech, kdy restituční po?adavky převy?ují majetek státního statku, nebo v případech, kdy obce nemají dostatek prostředků na vypořádání restitučních nároků, by se podle této novely měl stát povinnou osobou pozemkový fond.

    Je více ne? zřejmé, ?e proces diferenciace zájmů by měl být tímto postupem dále prohlouben a oslabena jednotnost postupu zemědělců.

    Současná agrární politika vlády ČR, jak se ukazuje, v?ak působí svou bezkoncepčností negativně na obě skupiny. To jasně vyplynulo ze setkání jihomoravských zemědělců v Břeclavi, kde svorně konstatovali zástupci zemědělských dru?stev, soukromě hospodařících rolníků, Svazu vlastníků půdy a zpracovatelského průmyslu, ?e bez ohledu na formu hospodaření a majetkové vztahy nedává agrární politika zemědělcům ?ádnou perspektivu. To je mimo jiné zřejmé z číselných údajů dotační politiky, která představuje ve vyspělých západních zemích v průměru 38% (v případě ?výcarska, či Skandinávie téměř dvojnásobek), zatímco u nás poklesla na řád 12%? a to při neúnosném vzestupu cenového zatí?ení na vstupech.

    Z uvedeného výčtu vyplývá nezbytnost koordinovat na?i parlamentní i mimoparlamentní aktivitu a usilovat prostřednictvím klubu LB o prosazení nezbytných dotací na úrovni evropských standardů a zavedení účinné kvotační dovozní politiky, která by zabránila importu dotovaných potravinářských výrobků ze zahraničí, jim? zejména díky dotacím nejsou na?i zemědělci schopni cenově konkurovat. Stát musí zároveň poskytnout garance cenových i objemových limitů základních zemědělských produktů, které budou mít stabilizující účinek.

    Nekoncepčnost vládní politiky se týká i podnikové sféry, zejména rozhodujících velkých podniků, které z valné části ovlivňují zaměstnanost v celých regionech. S nabytím účinnosti Zákona o bankrotu mů?e dojít k řetězové reakci, která bude mít vá?né důsledky pro příjmovou část státního rozpočtu, a tedy i mo?nost výdajů nejen do oblasti sociální, ?kolské, kulturní, ale i do sféry infrastruktury, její? rozvoj do značné míry podmiňuje zahraniční investice do technologií a účast zahraničního kapitálu vůbec.

    Vyjádření premiéra Klause, ?e: ť...to málo, co s tím vláda dělá, tak akorát odpovídáŤ, pokládáme za nekvalifikované a nepostačující. Jak konstatují v citovaných závěrech sociologové, dal?í ekonomický vývoj povede k prohlubování nespokojenosti a sociálních rozporů, co? bude mít své důsledky v proměnách hodnotových orientací i jednání lidí, av?ak spí?e ve smyslu úsilí o zachování vlastní existence, ne? ve smyslu politické radikalizace.

    Odklon od politického ?ivota

    Pro nás je z těchto výzkumů velmi podstatné zji?tění, ?e odklon od politického a zejména stranického ?ivota (jde o průřezové zji?tění) bude mimo jiné provázeno únikem do sfér oddechu, nepolitických zájmů a kultury. To potvrzuje správnost a oprávněnost na?ich opakovaných po?adavků na otevření důrazu v činnosti základních článků na nejrůzněj?í nepolitické aktivity. V činnosti ZČ, jak jsme opakovaně konstatovali, přetrvávají stereotypy z minulosti, návyk ře?it ve své kompetenci problémy ekonomiky, pracovi?tě a kádrové otázky, zatímco rozvoj zájmových a občanských aktivit zůstává zcela mimo zorné pole jejich pozornosti.

    Bezvýsledná přepolitizovanost vnitrostranického ?ivota vede na jedné straně k pocitům bezmoci, proto?e se na?e záměry nedaří ani zčásti splnit, na straně druhé k opakovaným plo?ně kritickým výhradám k současnému re?imu, k neproduktivním pocitům ukřivděnosti a nedoceněnosti, ke ?kodolibým úvahám ťčím hůře, tím lépeŤ atd. Lidem v produktivním věku, kteří tou?í po společenské seberealizaci je v?ak takový způsob my?lení a cítění naprosto vzdálený. Ze své přirozenosti se chtějí aktivně účastnit společenských procesů a vlastním vkladem přispět ke změně k lep?ímu.

    Pokud se nám z tohoto poznání nezdaří vyvodit urychleně závěry, rozvinout na úrovni ZČ soubor nepolitických aktivit, které by na sebe vázaly část nestranické veřejnosti, bude činnost ZČ i nadále převá?ně nezajímavá, bezradná a postupně bude docházet i k jejich dal?ímu rozkladu, který (a? u? si to přiznáváme, či nikoli) stále pokračuje. Prázdné volání po ideové a akční jednotě strany je jen důkazem, ?e jsme se dosud nedokázali vypořádat s faktem, ?e působíme v pluralitním politickém a zájmovém prostředí a zveřejňování seberadikálněj?ích stanovisek má ve veřejném mínění jen malou specifickou váhu, pro praktickou politiku je pak bezvýznamné.

    Z tohoto hlediska je velmi důle?itá činnost na?ich poslaneckých klubů v místních zastupitelstvech. Mnozí z vás jistě vědí, ?e ZČ v převá?né vět?ině netvoří inspirující zázemí pro poslance. Zázemí, které by pro jejich práci shroma?ďovalo podněty jako reflexi převa?ujících místních zájmů, tím méně pak ucelené konkrétní návrhy, jak problémy ře?it. Vazba poslaneckých klubů v zastupitelstvech na stranu ve vět?ině případů končí u okresních výborů a i na této úrovni probíhá spí?e jen výměna informací, ne? soustřeďování ?ivých podnětů a jejich koncepční uspořádání, včetně návrhů jak, v jakém čase je realizovat.

    A přece právě tato otázka bude do značné míry rozhodující pro výsledky komunálních voleb. Závěry sociologů potvrzující i na?e předpoklady, ?e je třeba se zbavit ideologických stereotypů a opustit iluzorní představy o ťvyvolenýchŤ sociálních skupinách (dělnické třídě v klasickém pojetí) a ?e je naopak nezbytné najít diferencovaný poměr k různorodým zájmům vrstevnatě se utvářejících skupin na základě empirického poznání jejich skutečného postavení a významu v současné společnosti. Průbě?ný sociologický výzkum rychle se měnící struktury společnosti pokládám za nejpodstatněj?í část poznávací činnosti strany ve střednědobém i dlouhodobém horizontu. Ideologické vizionářství a spekulativní úvahy, vytvářející normativní obraz jakési ideální budoucí společnosti, nám v praktické politice příli? nepomohou. A chtějí-li od nás někteří, abychom současné kroky odvozovali od těchto pomyslných obrazů, svádějí nás na cestu, na které nezískáme ani nové členy, ani sympatizující.

    Sociální politiku KSČM proto navrhujeme realizovat v rámci tři projektů, z nich? první by se soustředil na Evropskou sociální chartu, Pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech a plněním Listiny základních práva svobod. V?echny tyto dokumenty byly publikovány buď informační disketou nebo v tisku. Odborná skupina právníků nyní připravuje aplikační výklad? s kterým je třeba seznámit ?irokou veřejnost.

    Pozornost odborům

    Poslanecký klub LB v českém parlamentu by měl soubě?ně předlo?it ve smyslu čl. 10 Evropské sociální charty a jejího protokolu návrh na přijetí této normy do právního systému ČR. Druhou osou programového zaměření by se měla stát v?estranná spolupráce a podpora ve vztahu k odborovému hnutí. Z tohoto hlediska se nám nabízí ?iroké spektrum aktivit od ryze místních a? po parlamentní. Byla to předev?ím novela zákoníku práce, která odborovým organizacím odňala právo informovanosti o rozvojových programech podnikové sféry a ve svých důsledcích mimo jiné otevřela cestu ke korupci, podvodným privatizačním projektům a nejrůzněj?ím machinacím s národním majetkem, se kterým představitelé vládní koalice zacházejí spí?e jako s konfiskátem, ne? jako s národním bohatstvím, o něm? rozhodovat jim bylo propůjčeno občany v parlamentních volbách.

    V této souvislosti není mo?né nevidět a zastírat, ?e se součástí nejrůzněj?ích mafií stali i četní představitelé předlistopadového re?imu, kteří bystře zneu?ívají svých známostí a vazeb domácích i mezinárodních k tomu, aby získali výhodné úvěry a přístup k informacím. Tato fakta budou vycházet ve stále rostoucí míře najevo a sociální orientace na?í strany bude sdělovacími prostředky ve vazbě na tyto lidi soustavně zpochybňována.

    Význam odborů, jako záruky sociální průchodnosti ekonomické transformace, bude do budoucna bezpochyby dále narůstat. Je přitom na?ím občanským zájmem, aby se zdařilo přeorientovat na?e výroby na technologicky náročnou produkci. Pokud se nezdaří dostatečně rychle modernizovat výrobu a vyu?ít ?ikovnosti a umu na?ich lidí, nejen?e se nám nezdaří vytvořit konkurenceschopnost směrem k otevřeným, vyspělým ekonomikám, ale budeme i dále vytěsňováni z toho, co zůstalo z trhů bývalé RVHP a SSSR.

    Tripartita a generální dohody jsou z tohoto hlediska významným stabilizujícím prvkem, který účinně zprostředkuje mezi časově krátkodobými zájmy zaměstnanců a dlouhodobou perspektivou rozvoje podniku. Na?e aktivity ve směru k odborům by měly probíhat v několika soubě?ných vrstvách:

    • jednoznačnou podporou oprávněných po?adavků v českém parlamentu,
    • interpelacemi, které budou nutit vládu zaujímat koncepční postoj k podnikové sféře, zejména k velkým podnikům, které se rozhodující měrou podílejí na pracovních příle?itostech v jednotlivých regionech (Poldi, ČKD, Tatra Kopřivnice, Sigma atd.),
    • informacemi o mo?ných vývojových variantách v jednotlivých podnicích i odvětvích, případně zpracováním variant privatizačních projektů.

    V?echny tyto aktivity předpokládají soustředit odborný potenciál, který ve straně máme a vyu?ít dostupných informací. Sběr informací přitom klade vysoké nároky na práci základních článků a odborníků sdru?ujících se v aktivu kolem okresních výborů. Kvalifikované informace z okresů jsou přitom nezbytnou podmínkou pro činnost poslaneckého klubu v Českém parlamentu, nebo? podmiňují jak legislativní iniciativy, tak i cestu k interpelacím.

    Proč alternativní struktury

    Třetím pilířem na?í práce by se měl stát soubor společenskosociálních aktivit od centra a? po základní články. O tomto problému jsem ji? hovořil a je, domnívám se, dostatečně vysti?en v souborech, které jste obdr?eli na 1. zasedání. Je nezbytné se dnes poradit v jakém časovém sledu a v jaké hierarchii jednotlivé úkoly uspořádat a předev?ím pak o tom, které z nich jsme schopni reálně zabezpečit. Zdůrazňují to zejména proto; ?e nastolené otázky nejsou nijak nové, ?e jsme je projednávali na několika zasedáních a výsledky si bohu?el z valné vět?iny jen zalo?ili do ?anonů s podkladovými materiály.

    Současná sociálně-ekonomická situace svědčí o tom, ?e vládní koalice nemá vývoj pod kontrolou a postupuje metodou pokusů a omylů. Za takového stavu věci přebírá opozice obrovskou zodpovědnost za to, aby nedo?lo k lavinovité nestabilitě. Zejména musíme udělat v?echny vstřícné kroky k tomu, abychom si perspektivně vytvořili podmínky pro uznání na?í strany jako reálné politické síly, která je připravena podílet se výhledově i na vládní odpovědnosti, jako kterákoli jiná politická strana v rámci pluralitního politického systému.

    To mimo jiné znamená schopnost pru?ně a pohotově reagovat na rozpory a chyby v oblasti řízení ekonomických procesů a jejich dopadů do kvality ?ivota občanů. Proto jsme na minulém zasedání ÚV KSČM přijali rozhodnutí o ustavení odborných alternativních struktur, které budou soustavně sledovat vývoj v jednotlivých resortech, identifikovat chybné kroky a zároveň i nabízet ře?ení, která by mohla přinést příznivou změnu. Výkonný výbor se touto otázkou opakovaně zabýval a předkládá vám návrh, který máte v podkladových materiálech. Výkonný výbor vycházel zejména z toho, ?e by alternativní struktury měly spolupracovat s nezávislými odborníky, event. s obdobnými komisemi (pracovními skupinami) politických stran sociální orientace, odborů a mimoparlamentních subjektů a zároveň napomáhat k roz?iřování odborných znalostí a kvalifikace spolupracovníků z okresů a připravovat je na případnou nabídku pracovat v rámci jednotlivých resortů.

    Abychom se v?ak mohli stát reálnou politickou silou, usilující o prosazení svých programových cílů nejen na papíře, nýbr? předev?ím ve společenské praxi, musíme se důsledně oprostit od sentimentálního zahledění do minulosti, oprostit se od pocitů křivdy a snů o odvetě, které na mne mnohdy dýchají z některých dopisů, jejich? sloh i s pravopisnými chybami se blí?í úrovni ob?alovacích spisů z dávno minulých let.

    Ji? na několika předcházejících plénech jsem upozorňoval na to, ?e uvnitř strany existuje hluboká rozpolcenost přístupů k minulosti i budoucnosti - od pojetí minulosti jako kosmeticky reformovatelné, oči?těním od dílčích subjektivních omylů, a? po poznání zjevných chyb systémové povahy. Od pojetí budoucnosti jako normativně ideologické vize (které musí být podřízeny i v?echny na?e současné kroky a přístupy) a? po my?lenku vnitřně komunikativní, samosprávné a sociálně spravedlivé společnosti, ke které je mo?né dospět pouze dlouhou řadou vývojových kroků, a která není uskutečnitelná bez dosa?ení nové materiálně-technické, technologické i nadstavbové kvality.

    Pohled do zrcadla

    Z těchto odli?ných přístupů vychází i zcela protikladné hodnocení vývoje ve straně po listopadu 1989. Jedni tyto změny chápou jako nezbytnou hlubokou transformaci do politicky pluralitního prostředí, ve kterém mů?eme obstát pouze na základě rovnoprávné soutě?e my?lenek a koncepcí společenského rozvoje - jiní, jako dobově vynucené mimikry, pod kterými stále doutná víra ve stranu jako ťpředvojŤ, který se prosadí cestou revoluční změny v okam?iku, kdy dojde k patřičné radikalizaci společenského vědomí. Přitom dnes ji? otevřeně zpochybňují legitimitu vývoje ve straně od posledních plén ÚV KSČ před prosincovým mimořádným sjezdem roku 1989.

    Tito lidé hledají viníky pádu systému reálného socialismu nejen ve vněj?ích příčinách, jako je působení disidentů na pokyn ťideodiverzních centrálŤ, ale i v ťrenegátstvíŤ některých představitelů strany, v jejich ťsociáldemokratismu, liberalismu a oportunismuŤ, čím? se bezděky nebo mo?ná zákonitě o?ivují pojmy období stalinských perzekucí a politických procesů. Řekni mi, jakým jazykem mluví? a já ti řeknu, kdo jsi. Ve své zaslepeností si tito lidé nepřipou?tějí, ?e zhroucení re?imů střední a východní Evropy předznamenalo mimo jiné hlubokou a dlouhodobou diskreditaci pojmů ťkomunismusŤ či ťleviceŤ a valná vět?ina občanů se ve volbách 1990 přiklonila k subjektům nabízejícím jinou alternativu vývoje.

    Je?tě ostřeji tato diskreditace vystoupila na povrch po volbách 1992, kdy se občané rozhodli podpořit rozhodující vět?inou, postačující k dokončení úplného převratu, pravici a to dokonce bez ohledu na skutečnost ?e pravicová koalice zcela zjevně prosazuje systém hodnot, který v praxi směruje proti zájmům zaměstnanců, tedy lidí, kteří prodávají svou práci, a? ji? práci rukou nebo rozumu.

    Ani dvouletá sociální zku?enost s uplatňováním ť?okové terapieŤ a výrazný pokles ?ivotní úrovně nepřinesly změnu voličských preferencí ve prospěch levicově a sociálně orientovaných stran a hnutí. Naopak: volebního vítězství dosáhla ODS s ostře pravicovou profilací, co? zřetelně ukazuje rozsah a hloubku odmítnutí minulého re?imu ve vědomí velké části na?ich spoluobčanů.

    Není sporu o tom, ?e se v celém polistopadovém období vytrvale a neúprosně prosazuje tendence sledující naprostou společenskou izolaci KSČM včetně v?ech, kdo se k ní hlásí, bez ohledu na jejich odbornou zdatnost a způsobilost. Tyto tendence neslábnou a vracejí se v nových vlnách předev?ím o?ivováním tragických pro?itků 50. let a poukazy na rozsah obětí nezákonností a perzekucí v bývalém SSSR pod ideologickým praporem marxismu-leninismu.

    Díky tomuto vytěsňování na okraj společnosti - a to jak ve smyslu existenčním, tak i ve smyslu občanské a morální věrohodnosti - jsou na?e programové cíle přijímány s nedůvěrou a mezi mladou a střední generací nenacházíme náhradu za členy, kteří nám odcházejí. Nechceme-li se spokojit s trvalou nadvládou pravice v české společnosti, jsme povinni hledat kvalitativně novou cestu společenského vývoje, která by nebyla jen souborem vyčpělých frází, nýbr? předev?ím proveditelným modelem, co? jinými slovy řečeno znamená: modelem občansky přijatelným a důvěryhodným.

    Troj?tí koně

    ?ádná opoziční strana, tedy ani na?e, není schopna sama o sobě dostát tomuto poslání a splnit, by? třeba jen z malé části svůj předvolební, či stranický program. Zahleděni do vlastních, obecně jistě přijatelných rozvojových koncepcí zapomínáme mnohdy na to, ?e pro občana mají tyto záměry smysl pouze tehdy, doká?eme-li je splnit. A my je svými 14% plnit nedoká?eme. S tím úzce souvisí i otázka, jakým způsobem nás vnímá společnost a ostatní politické subjekty:

    V době přijetí ing. ?těpána do KSČM si ÚV uvědomil riziko podlomení na?í dva roky pracně budované autority a přijal prohlá?ení, které se následně ukázalo jako neúčinné. Není se co divit, ?e veřejnost to pochopila jako politický amatérismus nebo předem smluvený krycí manévr. Následný vznik a veřejné vystoupení platformy Za socialismus ztrátu důvěryhodnosti na?í politické orientace dále prohloubil a političtí partneři ji vnímají jako pojem plo?né aktivizace bývalých stranických funkcionářů, kteří usilují o posílení vlivu ve straně a případně k jejímu ovládnutí.

    Tato tendence se slévá s kritikou vedení strany tou částí stranických teoretiků, kteří byli spoluautory předlistopadové ideologie, tedy těmi, kteří vytvářeli sebevědomí třídy stranicko-státní byrokracie. Sebevědomí, které Marx pojmenoval jako vytváření fale?ného, iluzorního, a převráceného vědomí.

    Je velmi nebezpečné setrvávat v zajetí mylných představ o samospasitelnosti zhor?ujících se sociálních podmínek. Ty mohou sice na?e postavení zlep?it, ov?em pouze za předpokladu, ?e se staneme součástí ?ir?í opoziční koalice. co? se ukazuje být nemo?né, nedoká?eme~li se včas a s plnou rozhodností zbavit zátě?e v?eho negativního z minulosti.

    Zásadní omyl, kterým se někteří utě?ují, spočívá v tom, ?e z ideologické předpojatosti shledávají v krystalizující sociálně třídní struktuře vyvíjejícího se sociálně-ekonomického organismu dělnickou třídu ji? ve stadiu třídy nikoliv o sobě, ale ve stadiu třídy pro sebe. Tedy ve stavu, kdy je obdařena vědomím svého nerovnoprávného postavení a vědomím nutnosti toto postavení měnit spolu se změnou celého systému. K tomu pak nevy?adují nic více a také nic méně, ne? názorovou, organizační a akční jednotu ťbojeschopnéŤ strany.

    Pojetí komunismu

    Pojetí komunismu jako vize budoucí společnosti s přesně definovanými charakteristikami, kterým má být přizpůsobována realita, se ukázalo jako neudr?itelné a zcela scestné - zcela zákonitě a systémově vedoucí do slepé uličky reálného socialismu. V tom je jeden z klíčových momentů, kde se o sebe tří?tí přístupy různých názorových proudů a vznikají zásadní nedorozumění v na?í členské základně. Jde o způsob pojetí socialismu a odtud i komunismu. Otázka je zásadní -socialismus jako ni??í fáze komunismu se v?emi průvodními jevy, tedy i revolučním zvratem poměrů? Nebo socialismu, jako systém hodnot? Jako sociálně ekonomický organismus, který preferuje a zaji??uje sociální a právní stránky potřeb ?ivota nej?ir?í občanské společnosti?

    Zejména zde je jádro rozporu, který.pro sou?ití v rámci jedné politické strany zneu?ívá definiční nevyhraněnost pojmů a jejich reálného obsahu. Někteří zkrátka nedoceňují hloubku a rozsah historické porá?ky.

    Zásadně rozdílné představy o minulosti i o budoucnosti jsou a budou trvalým zdrojem vnitrostranických konfliktů, pokud fale?ně chápanou pomyslnou jednotu neotevřeme chirurgickým řezem. Pokud ti, kteří hrají fale?nou hru s pojmovou nevyhraněností nebudou otevřeně definovat svou názorovou pozici vůči politické parlamentní pluralitě a různorodosti vlastnických forem. Podle mého přesvědčení současný stav vyhovuje předev?ím vládní koalicí, která s na?í stranou, ale i s opozicí jako celkem, zachází prostřednictvím minulosti jako s rukojmím. Takový je cíl a smysl zákona o protikomunistickém odboji i nejrůzněj?ích dal?ích odhalení, jako jsou akce Norbert, Vlna, Zásah, která budou znovu zaměstnávat vy?etřovací komise českého parlamentu i generální prokuraturu. Budou v?ak zaměstnávat předev?ím nás trvalou obranářskou pozicí, ve které budeme hájit neobhajitelné a snímat hříchy, kterých jsme se nedopustili.

    S tím souvisí i stálá hrozba realizace zákona 496/1990 Sb. o navrácení majetku bývalé KSČ. Na?e poslední jednání, která jsem vedl spolu s předsedou klubu poslanců v Českém partamentu Jar. Ortmanem s ministrem Stráským ve vztahu k na?í budově, to pouze potvrdila. Pan ministr nám sdělil, ?e ?aloba o vyklizení nebude sta?ena, ?e nám v?ak mů?e slíbit, ?e ani v případě prohraného sporu před nejvy??ím hospodářským soudem nebudeme nuceni budovu vyklidit. Pokud bychom spor prohráli, mů?e nám vlastník ulo?it takové poplatky z vyu?ívané plochy, které nás donutí hledat jiná, havarijní ře?ení.

    Trochu realismu neu?kodí

    Máme-li se chovat jako skutečně zásadová opoziční strana, kterou není mo?né ani zastra?it, ani uplatit, nemů?eme se vyčerpávat do nekonečna vysvětlováním na?í současné programové pozice ve vazbě na přetrvávající název. Z tohoto pohledu je zřejmé, ?e ke změně přístupů k na?í straně nestačí, ?e jsme se distancovali od praktik bývalé státostrany. Na?i politickou identitu, zalo?enou olomouckým a potvrzenou kladenským sjezdem zároveň soustavně zneva?ují ti, kteří nesou mravní a politickou odpovědnost za důsledky předlistopadového vývoje a dnes se cynicky znovu pokou?ejí o návrat, čím? (a? ji? vědomě, či nevědomě) znovu před veřejností znehodnocují levicové pojmy a alternativy.

    Nejen pro sociálně orientované politické strany, ale předev?ím pro občanskou veřejnost není dostačujícím argumentem, ?e se od těchto bývalých prominentů distancujeme. Navíc, bohu?el, pouze slovně (přičem? v případě posledních čísel Na?í pravdy ani slovní odstup není skutečností). Zároveň není mo?né popírat, ?e část členské základny, zejména bývalí funkcionáři a vykladači spotřebních společenských věd jsou jejich způsobu my?lení z nejrůzněj?ích pohnutek nakloněni. ?e se pouze domnívají, ?e pro návrat těchto lidí je?tě nenastal ťpravý časŤ, ?e ?patně odhadují vnitropolitickou i mezinárodní situaci.

    Chceme-li zůstat stranou reálně uva?ujících lidí, nemáme právo před těmito fakty zavírat oči a tvrdit, ?e jde pouze o okrajový jev, který má ve straně pouze zanedbatelnou odezvu. Máme ka?dý dostatek poznatků o aktivizaci předlistopadových prominentů, a? ji? v centru nebo v okresech, kteří po tříletém mlčení přicházejí s kritikou na?í politiky na úrovni OV i centra a opra?ují stará hesla, která KSČ přivedla na práh sebezničení. Buď jsme odhodláni akceptovat své působení v otevřené společnosti a budeme schopni pře?ít jako reálná politická síla, zastupující a vyjadřující zájmy ?irokých sociálních skupin zaměstnanců anebo budeme nadále ?ít jako uzavřená okrajová pospolitost, která s pocity hořkosti v?echno kritizuje, přičem? je v ka?dodenní politice v?dy znovu zranitelná odmítanou a kriminalizovanou minulostí.

    Je to jedna z klíčových otázek, kterou si v následujících dnech a týdnech musí ka?dý z nás s vědomím odpovědnosti polo?it. Je významný rozdíl mezi na?í povinností nazývat věci otevřeně pravými jmény, o co? jsme se v poslaneckých klubech sna?ili a sna?íme i dnes, a mezi tím, v jaké míře jsme schopni ná? pozitivní program proměňovat ve společenskou realitu.

    Jakou být stranou?

    Někteří soudruzi opakovaně kladou otázku, chceme-li být stranou čistě volební, či stranou zároveň účinně činnou v mimoparlamentní politice. Přiznejme si popravdě, ?e zejména v oblasti mimoparlamentní politiky, bez ohledu na zbo?ná přání, máme značný dluh. Na několika zasedáních ÚV jsme se zabývali nutností pomáhat lidem v nouzi solidárními akcemi, poradenskou činností, kulturními aktivitami - zkrátka v?ím, co nám umo?ní stranu na úrovni základních článků ?iroce otevřít veřejnosti.

    Předsedové ZČ si často stě?ují na nedostatek informací, zároveň v?ak chybí aktivní zájem o jejich získávání a předev?ím ?íření směrem k veřejnosti. I po třech létech přetrvávají stereotypy jalového debatování v úzkém okruhu stejně smý?lejících, pau?ální kriticismus a podtrhávání různých my?lenek v projevech jednotlivých stranických funkcionářů, které nejsou posuzovány podle reálného obsahu, nýbr? podle toho, nakolik jsou či nejsou v souladu s ideologickými poučkami. A právě v tom, podle mne, spočívá podstata nedokonalé transformace na?í strany do otevřené společnosti.

    V České republice se po volbách 1992 vytvořil jeden z nejpravicověj?ích re?imů v Evropě. Mů?eme vést polemiky o tom, zda na?ím dlouhodobým cílem je socialismus, či komunismus, poklesu ?ivotní úrovně a drancování národního hospodářství v?ak takovými úvahami nezabráníme. Jediným schůdným východiskem z tohoto stavu je úsilí o posun voličských preferencí k pomyslnému politickému středu, či chcete-li levému středu a vytvoření vlády, která by provedla nápravu způsobu provádění ekonomické transformace a k pojmu tr?ní ekonomika znovu připojila přívlastky sociální a ekologická.

    Z tohoto hlediska je pro nás historickou výzvou nezbytnost napomoci sjednocení sociálně orientovaných politických subjektů, které se obdobně jako my, nesmiřují s politikou vládní koalice. To mimo jiné znamená nepřipustit opakování starých chyb, nepokládat za zanedbatelné vytváření soubě?ných, na minulost orientovaných struktur, jejich? představitelům jde předev?ím o ospravedlnění vlastní minulosti a zavlékání stany jako celku do vlastních hříchů.

    Nejde nám o setrvání ve funkcích za ka?dou cenu. Jsme si předev?ím vědomi své odpovědnosti za politické pře?ití na?í strany, obnovování její členské základny a roz?iřování početnosti sympatizujících. Hluboce se mýlí ti, kteří toto usilování pokládají za kladení ultimativních po?adavků a prosazování vlastních názorů za ka?dou cenu. Ultimátum nám dává předev?ím historická realita. Máme dobrý a pro mnoho lidí přijatelný program - pod hlavičkou ťkomunistickýŤ si ho v?ak mnozí vůbec nepřečtou. Někteří členové chápou naléhavost této historické výzvy a jsou pro změnu, jiní ji pokládají za nějaký ústupek. Pokud bychom v?ak změnu názvu neprovedli, zatě?ovali bychom se neustále obnovovanými vnitřními diskusemi místo ofenzivní a kvalifikované opoziční činnosti.

    Kdo vstoupí do strany?

    Osobně ve změně názvu ?ádný ústupek nevidím, nýbr? naopak: jasný signál pro vnímavou část společnosti, ?e to s radikální opoziční politikou myslíme vá?ně. Pokud by měly dál pokračovat neplodné ideologické ?arvátky, znamenalo by to, ?e si více vá?íme mýtů a iluzí, ne? realistické analýzy současné doby a snahy o účinnou politiku ve prospěch neprivilegovaných lidí. Uji??uji vás, ?e by nebylo nic snaz?ího, ne? pasivně přihlí?et střetávání neslučitelných názorových proudů a koncepcí, zaujímat k tomuto střetu neutrální postoje, říkat na setkáních s členy strany to, co chtějí sly?et a očekávat za rok za dva znovuzvolení do parlamentu. Takový přístup bych v?ak pokládal za nečestný a nezodpovědný, předev?ím proto, ?e podle mého přesvědčení vede do slepé uličky.

    Pokusil jsem se shrnout své poznatky a hodnocení současnosti i minulosti v úvaze ťNa rozcestíŤ. Nejde o ?ádnou politickou proklamaci a v ?ádném případě se nedomnívám, ?e jde o text dokonalý a úplný. Je pouze skromným podkladem k ?ir?í diskusi. Podkladem, který odpovídá úrovni mého poznání za dobu působení ve FS i ve funkci předsedy strany. Chtěl bych zdůraznit, ?e v současné vnitrostranické krizi nejde o spor osob, i kdy? se v politice lze jen obtí?ně vyhnout personifikacím - jde o zásadní spor o hodnocení minulosti a z něho vyplývající koncepce vývoje strany i společností v jejich dobové i geopolitické podmíněnosti. Jde zejména o to, aby se lidé nemuseli bát být členy na?í strany, nemuseli jen tajně přispívat na její činnost, aby se k členství v ní a sympatiím s její politikou mohli hlásit samozřejmě a otevřeně. Bude-li pokračovat současný nepříznivý vývoj, bude na?e strana odsouzena jen k postupnému stárnutí a prohlubování velmi nepříznivé věkové struktury. Vy nejlépe znáte skutečnou pravdu. Zavírat před ní oči znamená chovat se politicky nezodpovědně.

    Lidé v produktivním věku vstupují do strany jen minimálně a v ?ádném případě nenahrazují úbytky, způsobené odchodem jiných. O tom svědčí více ne? výmluvně statistická data, zachycující skladbu na?í členské základny - nejmlad?í věkové skupiny tvoří kolem jednoho procenta členů, zatímco 55,4 % představují lidé star?í ?edesáti let. 51% tvoří důchodci, přičem? tradičně pojatá profesní skladba, opírající se podle teoretických pouček o dělnickou třídu, je s méně ne? 19% srovnatelná se zastoupením bývalých technicko-hospodářských a administrativních pracovníků.

    Rozbor ukazuje i zhor?ující se slo?ení z hlediska dosa?eného vzdělání - nejpočetněj?í skupina má pouze vzdělání základní, a to 57,2 %. Máme-li společnosti předlo?it kvalifikované alternativy, nezbytně potřebujeme spolupráci ekonomů, politologů, ekologů a právníků. Víte lépe ne? já, s jakými obtí?emi se v práci okresních organizací potkáváte, chcete-li zpracovat vysoce kvalifikované analýzy regionálních problémů včetně rozboru stavu podnikové sféry a naznačení východisek.

    Uvedené údaje svědčí o tom, ?e strana mů?e při pokračování současných vývojových tendencí tvořit základ reálné politické síly, která by ovlivňovala společenskou situaci nanejvý? je?tě ve volbách v roce 1996. Stav je vá?něj?í ne? jsme si ochotni mnohdy připustit.

    Úbytek hlasů

    Co ukazuje rozbor dosa?ených volebních výsledků v roce 1992? Zaznamenali jsme absolutní úbytek hlasů. Na jednoho člena strany volili LB zhruba 2 sympatizující. To je alarmující údaj, vezmeme-li v potaz, ?e v případě ČSSD jde zhruba o 10 násobek, v případě ODA dosahuje rozdíl hodnoty celého řádu. Rozpadají se dále základní články, přičem? po?adavek, abychom v rámci LB usilovali o vytváření ZO smí?eného typu je označován za jeden z nejtě??ích hříchů, kterých jsme se v minulostí dopustili.

    Na?těstí ?edivá je v?echna teorie a zelený strom ?ivota - za poslední dva měsíce bylo ustaveno 18 rad Levého bloku a v dal?ích 22 okresních městech byly vytvořeny podmínky pro vznik jejich přípravných výborů. Zároveň je v?ak nutné konstatovat, ?e vystoupení platformy ťZa socialismusŤ zabrzdilo jednání s hnutím důchodců ťZa ?ivotní jistotyŤ a ťHnutím za sociální spravedlnostŤ a vneslo vá?né problémy i do jednání s dal?ími představiteli politického ?ivota a opozičních politických stran.

    Není ?ádným tajemstvím, ?e stejně jako řada bývalých funkcionářů KSČ, i mnoho současných funkcionářů KSČM od okresů a? po poslanecké kluby úspě?ně podniká. Na tom není nic ?patného ani nepřirozeného - za předpokladu, ?e zároveň neskloňují do omrzení pseudorevoluční radikalistická hesla a obelhávají tak členskou základnu. Bohu?el, řada podnikatelů, kteří se v podnikání uchytili, odchází ze stranických funkcí a ztrácí se stranou kontakt. Víte lépe ne? já, ?e se to projevilo na některých konferencích v průběhu přípravy 2. sjezdu někde a? v tak extrémní poloze, ?e se pro obsazení funkcí předsedů či tajemníků nena?li lidé v produktivním věku.

    Ani? bych chtěl podceňovat zku?enosti a organizátorské schopností star?ích členů strany, ve volených funkcích od okresů a? po ústřední výbor by podle mne měli být lidé, kteří v sobě nemají hluboce zakořeněné stereotypy stranické práce z předlistopadého období. Otevření se veřejnosti se nám jinak nemů?e zdařit.

    Populistické výkřiky

    Stále se projevuje nesmyslné přeceňování ideologie, i kdy? je více ne? zřejmé, ?e občany k politické straně nepoutají nábo?ensky chápané soubory pouček, nýbr? předev?ím uspokojení jejich sociálních a politických po?adavků, včetně touhy po seberealizaci, kterou hubený rozpočet a rozpočet České republiky v rámci obcí neumo?ňuje uskutečnit. S tím úzce souvisí zejména práce s mladými lidmi, která by měla vycházet ze zájmů, které jsou přiměřené jejich věku, tedy aktivit převá?ně nepolitických, které mohou být teprve s odstupem času zhodnoceny.

    Soudobá vnitrostranická situace není důsledkem vzniku platformy ťZa socialismusŤ, jak se někteří pokou?ejí zjednodu?eně vykládat, ale předev?ím pře?ívajícím my?lením a návyky, které vyplývají z hlubokých rozporů mezi marxismem-leninismem, jak byl lidem v?těpován před listopadem 1989, a společenskou realitou. Svědčí o tom více ne? průkazně politická Deklarace platformy ťZa socialismusŤ, která byla rozeslána okresním výborům, názorovým proudům a platformám k aktivizaci členů ZO, OV, ÚV KSČM a komunistům, voleným do zastupitelských orgánů v?ech stupňů, zvlá?tě pak českého sněmu.

    Jde o soubor mnoha zbo?ných přání, která nepochybně řada lidí sdílí. Co v?ak chybí, je konkretizace podmínek a jednotlivých kroků, za jakých by takto zaktivizovaní členové ZO a poslanci na v?ech úrovních mohli tyto cíle prosadit. Je zřejmé, ?e tyto programové záměry jsou pouze populistickými výkřiky, je? jsou při současné skladbě obecních a městských zastupitelstev i českého parlamentu nerealizovatelné, pokud se ov?em neuva?uje o jiném ře?ení ne? ře?ení parlamentním.

    Co brání ofenzívě

    Vstupujeme do kalamitního, krizového období, které bude poznamenáno výraznými prvky destability. Týká se to nejen na?í zmen?ené ČR, ale i celé Evropy a světa. Snad jen s tím rozdílem, ?e v důsledku krátkozraké politiky polistopadových vládních garnitur do?lo k podstatnému oslabení na?eho postavení. Vládní koalice umo?nila, aby vyspělé země právem silněj?ího vůči slab?ímu,či spí?e naivně se nebránícímu, exportovaly své problémy k nám. V první fázi se jednalo o export odbytové krize, která spolu s potlačením vnitřní poptávky způsobila trvalý a hluboký sestup výroby. Ten překračuje nejen meze sociální únosnosti, ale dosáhl takových rozměrů, ?e podlamuje mo?né budoucí o?ivení, podvazuje uplatnění růstových faktorů.

    Polistopadové vládnoucí garnitury přecenily ochotu vyspělej?ích zemí nám pomoci (v praxi do?lo k pravému opaku), ale i nedocenily hloubku recese současného světa. Jsme teprve na začátku peřejí, kterými se v zájmu pře?ití musíme pokusit proplout. Zejména proto si nemů?eme dovolit tyté? chyby, jako vládnoucí koalice - toti? stereotypní nazírání na realitu. Máme-li si zachovat ?anci na POLITICKÝ VLIV, je nutné přejít do ofenzívy. Kritické, důsledné opoziční ofenzívy s programem vyvedení na?í společnosti z nebezpečí sociálně-ekonomického kolapsu, na jeho? pokraji se nacházíme.

    Co takové ofenzívě v současné době nejvíce brání?

    Rozsévání iluzorních představ o mo?nosti nějaké blízké ťreálně socialistickéŤ perspektivy. Chtěl bych v této souvislosti připomenout poučnou skutečnost. V důsledku přezíravého postoje Komunistické internacionály vůči sociální demokracii vy?lo je?tě prosincové číslo novin německých komunistů Rote fahne v roce 1932 s palcovými titulky ťMit sozial Demokraten Nie!Ť Bylo to také jedno z posledních čísel těchto novin. Opakovat tyté? chyby po nabytí historických zku?eností by se ji? ospravedlnit nedalo. Jít do ofenzívy znamená vyslat vstřícný signál těm, kteří se stále je?tě obávají, ?e v na?í straně jsou vlivné proudy, které chtějí zvrátit vývoj před listopad 1989. Z hlediska zku?eností posledních týdnů a měsíců musím konstatovat, ?e tyto obavy nejsou tak zcela neoprávněné.

    Myslím, ?e Haló noviny a předev?ím Na?e pravda publikovaly dost příspěvků těch, kteří zcela zjevně nejsou s to pochopit pravdu o minulosti ani pravdu o současnosti.

    Na lednovém plénu ÚV jste schválili pojetí na?í strany jako reformně alternativní, radikálně opoziční, nikoli opisování sociálně demokratických koncepcí, jak se dnes někteří vykladači ťtalmuduŤ pokou?ejí prokázat a usvědčit mé úvodní vystoupení, přijaté jako dokument ÚV z bezpočtu ťsociáldemokratickýchŤ a bůhví je?tě jakých ideologických deviací.

    Strana reformního typu se sna?í vyu?ít parlamentní demokracii k prosazování postupných socializačních přeměn ve slo?ité situaci, v jaké je nyní ČR. Prostřednictvím parlamentní demokracie a její obrany se sna?í uhájit takové obecné zásady, jako je právní stát, lidská práva, pluralitní demokracie. V podmínkách ČR to ov?em nestačí.

    Z důvodů, o nich? jsem ji? hovořil, nabude působení destabilizujících faktorů takové míry, ?e musíme věnovat pozornost i mimoparlamentní činnost. Měli bychom se jako permanentně aktivní strana samosprávného typu sna?it se svými blízkými spojenci v rámci LB o vytváření vlastních alternativ zdola, aktivní sociální sebeobrany prostřednictvím samosprávných podnikatelských sítí, samosprávných komunálních a zájmových aktivit, o kterých jsem ji? hovořil. V tomto smyslu překračujeme rámce tradičních sociálně demokratických schémat a navazujeme na to tvořivé, o co i za minulého re?imu poctiví občané na?í země usilovali. Je to ostatně v jejich vlastním a bezprostředním zájmu. Pomáhat si svépomocí, vlastními silami tam, kde to jde a tam, kde na to síly máme.

    Jak je to ve světě

    Domnívám se v?ak, ?e nastal čas, abychom si otevřeně řekli, v jakém stavu se nachází současné komunistické hnutí ve světě. Odvolávat se na úspěchy Kim Ir-sena v KLDR, Fidela Castra na Kubě a Vietnamu je naprosto absurdní, nebo? ve v?ech těchto re?imech jde o systémy s vládou jedné strany, omezováním lidských práv a svobod, přičem? ani ekonomický vývoj v těchto zemích patrně občanům České republiky za vzor slou?it nemů?e.

    Specifickým případem je Čína. kde si vedoucí představitelé včas uvědomili, ?e centrálně plánovaná nedostatková ekonomika je konkurenceneschopná vůči ekonomikám tr?ním. Při náv?těvě Číny jsem na vlastní oči viděl obrovský rozdíl mezi Pekingem a oblastmi, které jsou koncipovány jako tzv. volné zóny, kde se na tr?ních principech anga?uje zahraniční kapitál, od japonského, tchaj-wanského, amerického a? po západoněmecký. V těchto oblastech opravdu prudce narůstají podmínky pro vývozuschopnost na technologicky náročné trhy, přičem? je třeba si uvědomit, ?e know-how i technologicky ?pičkové komponenty jsou dová?eny, zatímco čínské podniky zaji??ují zejména technologicky méně náročné součásti a konečnou montá?.

    V Evropě do?lo po pádu re?imů ve střední a východní Evropě, zejména pak po rozpadu Sovětského svazu k akutní, morální i ekonomické krizi téměř v?ech komunistických stran. Tak kupř. ve SRN v rámci KSN působí ne více ne? 10 000 členů, strana nemá zastoupení v ?ádných zastupitelských orgánech. Ve své ideologii se sice hlásí k marxismu-leninismu v tradičním pojetí, je v?ak právě proto v německé společnosti spí?e kuriozitou. Tato strana byla přímo i nepřímo dotována zahraniční pomoci a poté co tato finanční pomoc opadla, členská základna se minimalizovala a SPD jako reálná politická síla na sebe vá?e převá?nou část sociálně orientovaných voličů.

    V Polsku byla někdej?í KS Polska ji? před válkou zlikvidována a promoskevsky orientovaná bývalá vládnoucí PSDS se po pádu Jaruzelského re?imu přejmenovala na stranu sociálně demokratickou. Je zastoupena v Sejmu a má vliv v odborech, OPZZ. Tato strana má obdobně jako my socialistický program a usiluje o integrační úlohu vůči různým nepolitickým uskupením.

    V Maďarsku se bývalá MSDS rozpadla na Stranu práce, která má zhruba 40 000 členů, nemá reálný vliv a v parlamentu není zastoupena ani jedním poslancem a Socialistickou stranu, do které pře?la vět?ina bývalých členů MSDS a v parlamentu se sna?í vytvářet integrovanou opozici. Je přitom třeba si uvědomit, ?e bývalá MSDS měla ji? před pádem bývalého re?imu podstatně prozíravěj?í vedení ne? bývalá KSČ, přicházela aktivně s reformami a vypořádala se s vlastní minulostí, včetně vztahu k významným politickým osobnostem, jako byl kupř. Imre Nagy, zákeřně popravený po vpádu sovětských vojsk do Maďarska v roce 1956.

    Komunistická strana Rakouska nemá více ne? několik tisíc členů, ?ádný reálný společenský vliv, přičem? je vnitřně dlouhodobě zmítána spory mezi marxisticko-leninskými fundamentalisty a reformátory.

    Ve skandinávských zemích marxisticko-leninsky orientované strany ve své vět?ině ji? od doby sporu o eurokomunismus po roce 1968 opustily původní název, přičem? Komunistické fórum Dánska je spí?e názorovou platformou ne? politickou stranou v tradičním slova smyslu. V Holandsku byla KS ji? před pádem re?imů střední a východní Evropy pokládána za exotickou zále?itost, sdru?ující zanedbatelné sociální skupinky včetně skupin sexuálně extremistických. KS Belgie má cca 4,5 tisíce členů, 0,5 procenta voličů, není zastoupena v parlamentu a je spí?e pozůstatkem minulosti ne? ?ivou politickou sílou. KS Velké Británie po událostech v roce 1989 fakticky zanikla a ze zbytku se zformovala tzv. nová levice, její? členská základna se počítá spí?e na stovky ne? na tisíce.

    Výjimkou v současné Evropě je FKS, která má oficiálně 450 tisíc členů, 24 poslanců a 12 senátora. Od počátku 70. let v?ak zaznamenává pravidelný úbytek voličů, který z 20 procent na počátku 70. let ke konci let 80. poklesl na 8 procent. Právě na případu FKS je mo?né názorně demonstrovat, ?e komunistické hnutí prodělává tě?kou krizi a pro pocity výlučnosti není schopné reflektovat nové civilizační proudy. To je zřejmé i na vývoji čtenářské základny stranického tisku, kdy se l?Humanité z velmi vlivného deníku dostalo na náklad současných cca 85 tisíc v zemi, která má 60 miliónů obyvatel. Bez ekonomické podpory SSSR se l?Humanité ocitá před bankrotem.

    Ve ?panělsku je komunistické hnutí roztří?těno od počátku 70. let, kdy se jako reakce na přepadení Československa vojsky Var?avské smlouvy vytvořila koncepce tzv. eurokomunismu. Jednotlivé KS jsou sdru?eny do volné asociace tzv. nové levice, přičem? sociálně demokratická strana Gonzálesova, která se svým pojetím blí?í německé SPD na sebe vá?e téměř 90 procent levicové voličské základny.

    Italská KS se rozpadla na Stranu demokratické levice, která má 120 poslanců a 90 senátorů a předsedu poslanecké sněmovny Napolitana - jde o příklad úspě?né transformace bývalé KS a zachování levicového potenciálu jak v členské základně, která má jeden milión členů, tak i v parlamentu. Vedle SDL vznikla Refundazione comunista s 35 poslanci a 20 senátory. V této souvislosti je třeba zdůraznit velký vliv Ochettovy SDL na italské politické scéně. který se významně projevuje v současné vládní krizi. Vládní koalice se sna?í SDL získat ke spolupráci, aby byla zachována stabilita vlády, přičem? SDL si pro tuto spolupráci klade celou řadu po?adavků.

    Řecká KS se rozpadla ji? ve sporu o eurokomunismus, přičem? KS Řecka sdru?uje předev?ím fundamentalisty, pro které je ideová čistota měřítkem hodnot, čím? se fakticky vyřazuje z mo?nosti ?ir?ího působení ve společnosti. Část členů KS spolu s levicovými členy socialistické strany PASOK vytvořila asociaci pod názvem Levicová koalice pro pokrok. Reálné zastoupení obou stran v parlamentu bude mo?né zhodnotit teprve po volbách, nebo? v současné nepřehledné situaci není zřejmé, kteří poslanci se ke které z nich hlásí.

    V Litvě se KS přejmenovala na Demokratickou stranu práce, výrazně se oddělila od protinárodního prosovětského křídla, v parlamentních volbách získala rozhodující vliv a její předseda se stal prezidentem Litvy. Situaci v pobaltských zemích je v?ak třeba vnímat jako specifickou, a to jak s ohledem na historii a způsob přičlenění těchto zemí k Sovětskému svazu, tak i s ohledem na silně deprimující sociálně ekonomickou realitu, kterou tyto země zaplatily jako cenu za nezávislost.

    Změna názvu strany

    Pokládal jsem za potřebné porozhlédnout se po okolním světě a i na základě tohoto poznání racionálně zva?ovat vlastní přístupy. Ukazuje se, ?e ze v?ech dnes zmíněných důvodů nastal čas, aby strana přizpůsobila svůj název svému programu. Výkonný výbor zva?oval tuto otázku zevrubně a s vědomím plné odpovědnosti za budoucnost na?í působnosti a předkládá vám dopis v?em členům strany a návrh postupu při vnitrostranické diskusi, která by měla být vyhodnocena co nejdříve a měla by obsahovat názory na ře?ení následujících problémů:

    • 1. Přizpůsobení názvu strany programu, který byl přijat na I. sjezdu v Olomouci a dále propracován na II. sjezdu na Kladně,
    • 2. Upravení stanov strany tak, aby obsahovaly účinný mechanismus, zamezující kompromitování strany členstvím těch, kteří byli po listopadu 1989 ze strany vyloučeni,
    • 3. Přesné vymezení vztahu strany a poslanců, zvolených na jejích kandidátkách,
    • 4. Vymezení práv a působnosti názorových proudů ve straně.

    Výkonný výbor je si vědom, ?e změna názvu je spojena s řadou rizik, včetně mo?ného úbytku členské základny a v té souvislosti i s otázkou hmotného zaji?tění činnosti okresních výborů. Tajemníku Novákovi bylo VV ulo?eno, aby připravil alternativní návrh rozpočtu na překlenutí tohoto období přiměřenými dotacemi. Věřím v politickou moudrost ka?dého z nás, tedy v přístupy, které nebudou omezeny pohledy do minulosti či obzorem dne?ka. ale plnou odpovědností za budoucnost.

    Stále se je?tě najdou teoretici, kteří ?ádají dal?í a dal?í nové argumenty pro změnu názvu strany. Opravdu je jich je?tě třeba? Pro koho vlastně tito lidé chtějí dělat politiku? Pro ideologii, nebo pro plnohodnotný ?ivot člověka? A co je to za ideologii, kdy? jej nepřiná?í?

    Odpus?te, kritici

    A? ji? nám na?i kritici a oponenti odpustí, či nikoli, výkonný výbor se cítí odpovědný zejména za řadové členy. Za ty, kteří nepo?ívali ?ádných výhod a s poru?ováním lidských práv a svobod minulosti nemají nic společného. Ne oni podepisovali pendrekové zákony. Ne oni posílali na své spoluobčany vodní děla. Nebyli to oni, kteří před celými generacemi zamkli svět na dva západy. I já osobně se jako předseda strany cítím povinen přispět k jejích zcela rovnoprávnému a důstojnému postavení ve společností, které jim po právu nále?í. Nevidím důvod, proč by tito lidé měli být neustále skandalizováni za něco, co neučinili. Proč by měli být vytěsňování někam na okraj společnosti. A proč by neměli mít při svém uplatnění stejné ?ance jako ostatní?. A? ji? mi moji odpůrci odpustí, či nikoli, cítím osobní odpovědnost zejména za ně, za řadové členy, za jejich osudy, nebo? ka?dý člověk má pouze jeden ?ivot.

    Společně bychom si neměli vzít na svědomí, ?e jej právě oni pro?ijí jako viníci, ačkoliv se neprovinili.

    Existujeme jako politická strana proto, abychom realizovali vůli občanů ?ít v míru a prosperitě. K tomu, abychom tyto cíle mohli uskutečnit musíme získat podíl na politické moci.

    To znamená:

    • 1. Opustit zahledění do minulosti a odpoutat se od dědictví, které je nám vládní koalicí a bývalými prominenty KSČ vnucováno jako dědičný hřích, s ním? se v?dy znovu musíme vyrovnávat.
    • 2. Vycházet z toho, ?e problémy současného světa jsou předev?ím odborné a je třeba je kvalifikovaně ře?it, nikoli fale?ně ideologizovat.
    • 3. Kvalifikovaná ře?ení přiná?ejí změny. Změny znamenají vývoj a vývoj otevírá společnosti nové civilizační horizonty ve vazbě na dosa?enou technologickou a materiálně-technickou úroveň.
    • 4. Určujícím prvkem změn je člověk a jeho vědomá činnost směřující k pokroku a zlep?ování kvality ?ivota, které je přímo úměrné rozsahu práv a svobod politických a rovnocenně i hospodářských, sociálních a kulturních.
    • 5. Změny vy?adují nové poznání pravdy a nová pravda je jen výsledkem schopnosti otevřeně pojmenovat minulé mýty a l?i.
    • 6. Hnacím motorem vývoje lidského společenství je motivace lidí.
    • 7. Politická moc není cílem, ale nástrojem změny ve prospěch těch, které oslovujeme.
    • 8. Sami se musíme stát součástí těchto změn jako systémotvorný prvek. Jinak zůstaneme eliminováni systémem mimo mo?nost společenské procesy ovlivnit.

    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Memorandum národa slovenského (1861)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (12738 přečtení)

    Memorandum národa slovenského k Vysokému snemu krajiny uhorskej prijaté v Turčianskom Svätom Martine 7. júna 1861

    Memorandum národa slovenského k Vysokému snemu krajiny uhorskej, obsahujúce ?iadosti národa slovenského ciežom spravodlivého prevedenia a zákonom krajinským zabezpečenia rovnoprávnosti národnej v Uhrách

    Keď ako Slováci v mene rovnoprávnosti národnej so ?iados?ami na?imi vystupujeme, nečiníme to preto, akoby sme snáď zásade svetom hýbajúcej a skrze prvých a najhorlivej?ích vlastencov na?ich v jej opravdivom zmysle pojatej, - uznanie vydoby? chceli; ale činíme preto, ?e podoba dáva jestotu veci, a nám Slovákom vežmi mnoho zále?í na tom, aby podoba tá, v ktorej rovnoprávnos? národnia z ohžadu na nás v ?ivot uvedená by? má, i podstate veci samej, i cíteným skrze nás potrebám ?ivota zodpovedala.

    A v tomto ohžade pred zákonodarným sborom vlasti na?ej, ku ktorému skutočnú dôveru vyslovujeme, hlási? sa je vlastenecká a spolu i národnia povinnos? na?a.

    Dejepis a národnie podanie na?e hovoria nám, ?e my Karpatami zakolesenej zeme tejto najstar?ími obyvatežmi sme. U? dávno pred príchodom Maďarov otcovia na?i zem túto nazývali vlas?ou svojou, u? dávno pred tým viedli tuná dlhotrvanlivé a krvavé boje za národniu samostatnos? svoju oproti potlačovatežom západným, u? dávno predtým mali tuná mimo kvetúceho rožníctva a obchodu, mimo upevnených miest a hradov i ?tátnu sústavu, ktorej jednotlivé ustanovenia v ústave Uhorska a? dosiaž udr?ali sa.

    Príchodom Maďarov na prvom stupni vyvinovania svojho nachodiv?ie sa konfederácie plemien slovanských na zemi tejto zanikli, a urobili miesto konfederácii novej, ktorá pod úbehom jednoho stoletia ako krajina Uhorská pod korunou svätého ?tefana v rade ostatných európskych ?tátov čestné miesto zaujala, a na vzdor deva?stoletným pohromám i dosiaž podr?ala.

    Spoločné hmotné i duchovnie záujmy spojili plemená rozličné krajiny tejto, jako synov jednej spoločnej matky, v rodinu jednu; - spoločná jich úloha; bráni? vdelanos? západniu oproti barbarským národom východu, a spolu bráni? a pre ďal?iu budúcnos? zachova? samostatnos? svoju oproti hlavnému vplyvu západu, nachodila jich v?dy hotových k slu?be človečenstva jednak so zbraňou v rukách na poli bitvy, jako i s múdrou radou v zhroma?deniach krajinských.

    I v ?íku vojenskom, i v poradách spoločných rozumeli sa mu?ovia plemien týchto, pri v?etkej rozličnosti jazykov, vežmi dobre; láska ku spoločnej vlasti a braterská dôvera medzi sebou, bola jich najlep?ím tlumočom, ?iadnemu z nich nenapadlo opovrhova? rečou plemena druhého, nenávidie? ju, ?iadnemu z nich nenapadlo zvežadenie vlastného plemena na záhube a vykorenení druhého zaklada?, a osobitnos? svoju plemennú na oné miesto vysadzova?, na ktorom jedine sväté a v?etkým plemenám spoločné záujmy vlasti stále a trvanlivé udr?ova? sa mô?u.

    V braterskej láske a svornosti plemien v?etkých hlavný prameň ?ivotnej sily majúc, ??astne prekonala vlas? na?a hrúzu pusto?enia tatárskeho, prekonala ??astne i časy, v ktorých z jednej strany Izlam, z druhej strany absolutizmus západný pohlti? ju hrozil: boje nábo?enské pretiahli sa ponad ňou jako hrmavica, po ktorej príroda len kraj?ie sa rozzelenáva; ona trebárs e?te nie celkom, ale predca z vät?ej čiastky vyviazla z väzieb stredovekého feudalizmu, udežujúc de?om svojím rovnoprávnos? osobnú; ba i jedenás?ročné potlačovanie nemohlo v jej prsach udusi? dech slobody. Aký?e teraz ?ialny, či radostný výsledok dostane sa jej za podiel, teraz, keď duchom času hýbajúca otázka národnosti v nej na rozlú?tenie svoje čaká?

    My si prajeme, aby otázka tá nestala sa nezhojitežnou ranou spoločnej matky na?ej, ale aby stala sa jej neprebitným ?títom, strely nepriatežské odrá?ajúcim. Povedomie na?e hovorí nám, ?e my Slováci práve tak národom sme, jako Maďari, alebo ktorýkožvek národ druhý vlasti tejto; z čoho keď len rovnoprávnos? národnia a spolu i sloboda občianska nemá by? chimérou, prirodzeným spôsobom nasleduje to, ?e jako národ menej práva ma? nemô?e, ako ho má ktorýkožvek národ druhý spoločnej vlasti na?ej.

    A predca, keď na stav zákonitý z roku 1848 pozornos? na?u obrátime nájdeme to, ?e nie len dávnej?ie snemy na?e od roku 1791, 1792, 1805, - ale i pozdej?ie zákony, najme od roku 1832/6 a? po 1848-jedine národ maďarský jako národ uznávajú, jedine o reči maďarskej ako národnej a vlasteneckej hovoria, jedine o zvežadenie národa maďarského a reči maďarskej sa starajú, -o nás ?iadnej nerobiac zmienky, jakoby nás, ktorý sme predsa najstar?í dedičovia spoločnej vlasti tejto vo vlasti na?ej ani nebolo.

    Neuznanie toto je proti národným a občianskym právam na?im namerená krivda, ktorú mi hlboko a bolestne cítime; je neprávos?, nad ktorou duch času výrok svoj u? vypovedal a ktorá v snemovnej porade opravdivých vlastencov len jednohlasného zatracenía dôjs? mô?e.

    My teda z ohžadu odstránenia krivdy tejto ?iadame:

    I.

    Aby osobnos? národa slovenského a vlastenskos? reči slovenskej zákonom pozitívnym a inaugurálnymi diplomami uznaná a uznaním tým oproti zlomyselným útokom nepriatežov svornosti národov zabezpečená bola. My národy pova?ujeme za uprávnené osoby človečenstva, v ktorých ono, trebárs v rozličnej podobe, k určeniu svojmu, t. j. k dokonalosti sa vyviňuje. Prirodzená vec je, ?e sa definície tejto z ohžadu nás samých, a v po?ahu ná?ho k národom tým, s ktorými vlas? máme spoločnú, pevne dr?íme.

    Akokožvek u jednotlivca uznanie jeho osobnosti je prvou výnimkou slobody a rovnoprávnosti občianskej, tak medzi národmi uznanie osobnosti národnej je prvou výnimkou rovnoprávnosti národnej; ba práve táto poslednia nezmyslom by bola tam, kde osôb národných, na ktoré by sa ona vz?ahovala, niet, alebo kde osoby tie zákonitého uznania nemajú.

    Centralizácia minulých jedenás? rokov neuznávala osobnosti národnie: preto na miesto sžúbenej rovnoprávnosti, dala národom rovnobezprávie.

    My neveríme, ?eby mu?ovia tí, ktorých občania vlasti tejto jako zákonodarcov na snem krajinský poslali, znovuzrodenie centralizácie takej, trebárs v podobe ústavnej docieli? chceli, a preto e?te raz v dôvere vlasteneckej opakujeme, ?e uznanie osobnosti národnej je prvou výnimkou rovnoprávnosti národnej, je uhelným kameňom stavby ústavnej, ktorá jedine na prirodzenom, prozretežnos?ou bo?ou danom základe pevne a trvácne k prospechu a blahu vlasti celej vystavená by? mô?e.

    ?e ale v?etko, čo v materiálnom svete jestvuje, len v čase a v priestore jestvova? mô?e: preto potreba je.

    II.

    Osobnos? na?u národniu uzna? v priestore tom, ktorý ona jako súvislá nepretr?ená masa skutočne zaujíma, pod menom horno-uhorského slovenského Okolia, so zaokrúhlením stolíc podža národností.

    ?iados? túto neodolatežnou činí sama podstata rovnoprávnosti národnej, bo ?iaden národ nejestvuje len vo vidine, ale i v skutočnom svete. Nie je teda dos? uzna? osobnos? jeho v holej v?eobecnosti, ale potreba je, ka?dý národ uzna? tak ako je vskutku, v priestore tom, ktorý on zajíma, a ktorý mu prozretežnos? bo?ská vyznačila. Ba do protimluvy a nedôslednosti upadnul by ten, ktorý by osobnos? národa uznal, medze ale tie, v ktorých osobnos? tá obsa?ena je a v ktorých ona skutočnou sa stáva, neuznal by.

    Keď pre tolké stoletia v ústavnom Uhorsku di?trikty Kumánov a Jazygov, mestá hajdúcke, 10 obcí kopijníkov, 16 miest spi?ských a 44 stolíc, navzdor ?a?kostiam polohopisným, ako osobitnou municipálnou správou nadané korporácie bez najmen?ej nesnádze pre vlas? jestvova? mohli, keď pred rokom 1848 vlas? na?a vo svojej vnútornej organizácii bez najmen?ieho nebezpečenstva celosti a jednoty svojej na 4 di?trikty rozdelená by? mohla, nevidíme príčiny, prečo by jeden súvislý celok tvoriaci národ slovenský, v priestore tom, ktorý mu príroda sama vyznačila a ktorý on skutočne i zaujíma, pri nastávajúcom organizovaní krajiny a stolíc, ktoré od teraz zasedajúceho snemu očakávame, ako jedno hornouhorské slovenské Okolie vo vlasti na?ej miesta nájs? nemohol - tým viac, ?e uznanie takéto skutočná rovnoprávnos? neomylne predpokladá a výhody z jednoty reči v jednom Okolí, jak pri správe političnej a súdnoprávnej, tak najme i pri zdarnom vývine slobody občianskej pochádzajúce silno odporúčajú.

    Slovenské čiastky stolíc - Pre?porskej, Nitránskej, Tekovskej, Hontianskej, Novohradskej, Gemerskej, Torňanskej, Abaujvárskej a Zemplínskej - národopisnou čiarou označené, mô?u sa bez významných ?a?kostí, alebo jako nové ?upy usporiada?, alebo, kde to nemo?no, susedným slovenským stolicám privteli?.

    Utvorenie spôsobom horespomenutým jednoho hornouhorského slovenského Okolia v dosavadnom politickom podelení Uhorska ?iadnej nerobilo by premeny, len tú, ?e na miesto mŕtvych hraníc, na ktorých dosiaž 4 di?trikty vlasti na?ej spočívali, nastúpili by medze ?ivé, nie žubovôžou žudskou, ale rečou a národnos?ou a tak vôžou bo?ou a prírodou samou nezru?itežne určené.

    Pri príle?itosti tejto musíme sa po predku ohradi? proti tej, zo stránky bratov Maďarov nám v?eobecne činenej námietke, ?e i v stoliciach slovenských, ako Trenčíne, Orave, Turci, Zvolene, Liptove, Spi?i a ?ari?u značný počet Maďarov, najviac stavu zemianskemu prinále?iacich sa nachodí, tak?e u nás národnos? maďarská a slovenská jedna na druhú navrstvené sú, z ktorej príčiny uznanie v jednom okolí obsa?enej osobnosti národa slovenského v skutočnosti nemo?ným sa stáva.

    A, pravda je, ?e v národe na?om mnoho odnárodnelých synov sa nachádza; títo ale nie sú Maďari, ale sa synovia rodu ná?ho. I národ maďarský pred vystúpením vežkého Széchenyiho dos? počitoval synov takých, ktorí za čokožvek in?ie ale nie za Maďarov sa vydávali; ale mohutný duch času priviedol jich k poznaniu seba samých, aby znovu splynuli s národom, od ktorého sa boli odrazili; i my veríme, ?e ten istý duch času prebudí odrodilých synov na?ich k poznaniu bludu svojho a privedie jich nazpä? do lona národa a žudu toho, z ktorého po?li.

    Akokožvek z jednej strany nemô?eme predpoklada? o hrdinskom národe maďarskom to, ?eby s odrodilstvom na?ím, sám seba obohacova?, s hanbou na?ou národnou sám seba ozdobova? chcel, takpodobne z druhej strany o vlastenectve zákonodarného tela ná?ho nemô?eme veri? to, ?eby v nadrečenom odrodilstve na?om preká?ku uskutočnenia rovnoprávnosti národnej nachádza? mohlo. Jestliby sa ale v týchto slovenských stoliciach jednotlivci inonárodní nachodili, títo si výsadnie práva národnie na ujmu v?eobecností práve tak, ako jednotliví v neslovenských stoliciach bývajúci Slováci, osobova? nemô?u.

    Ohradi? sa ďalej musíme oproti mo?nej námietke tej, akoby snahy po jednom slovenskom Okolí proti historickým právam a zákonami pozitívnymi zabezpečenej jednote a celosti Uhorska smerovali.

    U? ?tefan svätý v testamente svojom k synovi Emerichoví hovorí: ?regnum unius linguae imbecille et fragile est" - u? on zanecháva mu radu tú, aby ?etril zvyky, mravy a obyčaje rozličných vo vlasti ?ijúcich plemien, u? pod ním na základe rovnoprávnosti plemien zalo?ená bola jednota a celistvos? vlasti tejto, ?e ale plemená vyrástly v národy, povedomie osobnosti svojej majúce, ?e následkom toho jednota a celistvos? vlastí na?ej nie viac v plemennej, ale v národnej rovnoprávnosti základy svoje hlada? musí, to nie je ani vina ani zásluha na?a, aleje nutný výsledok pokroku toho, ktorý zo zákona bo?ieho pôvod svoj berúc na ceste svojej hrádzou zákony žudskými kladenou zastavi?, alebo nazpä? odrazi? sa nedá.

    A pokrok tento neuzna? znamenalo by neuznáva? riadenie bo?ie v ?ivote jednotlivých národov tak, ako vo vývine jednotlivých ?tátov zjavne sa označujúce.

    Len nedávno v dejinách italských videli sme, ?e zákon pozitívny a práva historické nemohli odola? udalos?am zo zákona a práva vy??ieho pôvod svoj berúcim. Príklad severnej Ameriky učí nás, ?e hriech mravný, do ústavy ?tátnej zavinutý skorej pozdej?ie na ústave samej pomstí sa a ?e mocou samej zákonitosti nedá sa utvori? a udr?a? celok, ktorý ináče so zákonami prirodzenými a mravnými nesúhlasí.

    My vlas? na?u od podobného hriechu zachránenú ma? chceme vtedy, keď na záklaďoch ?tefanom svätým daných ďalej stava? a jednotu vlasti na?ej v podobé duchom času a potrebami ?ivota naznačenej utvorenú ma? ?iadame. Nám nieje dos?, aby len v artikuloch snemových stálo ?regnum indivisibile et propriam habens constitutionem", my chceme viac, my chceme, aby jednota tá spočívala na základe mravnom, prirodzenom, zo samého ?ivota v pokroku času vyrastenom.

    Ako sme u? horevy??ie podotkli, mravná povaha jednoty tejto zále?í v opravdivej, nie zdanlive, ale skutočne, uznaním vskutku jestvujúcich osôb národov prevedenej rovnoprávnosti národnej; lebo len takýmto spôsobom mô?e vlas? na?a najsvätej?ie záujmy národov v nej ?ijúcich v sebe sústredi?, len takýmto spôsobom mô?e jím da? to, čo mimo nej inde nenájdu, len takýmto spôsobom stane sa ona jich jednako milovanou matkou, ktorá práve preto, ?e ?iadnemu z rovnorodých synov svojich prednos? pred druhým nedáva, bude sa môc?, v čas nebezpečenstva, na v?etkých jednako opiera? a od v?etkých jednakú podporu, jednakú obe? po?adova?.

    My, ktorí v spoločnej minulosti národov vlasti tejto na spoločnú jich budúcnos? ukazujúci prst bo?í vidíme, ktorí cítime a povedomí sme si toho, ?e polohopisná povaha nami obývaného Hornouhorska, ?e ka?dodenne striedavé materiálne i duchovnie záujmy a ka?dodenný vzájomný obchod, ba len i zväzky rodinné a pokrevné s bratmi na?imi Maďarmi nás v jeden tuhý zväzok spojujú, my nemô?eme by? protivníci celistvosti a jednoty vlasti na?ej. Nech teda v slovenskom, národ ná? zosobňujúcom Okolí nehžadá nikto dač iného, jako to, čo skutočne je, t. j. neomylnú výnimku rovnoprávnosti národnej, ktorá zas je uholným kameňom jednoty vlasti na?ej.

    III.

    Jestli?e rovnos? je ona miera, ktorou sloboda a právo miliónov občanov v ?ivote občianskom skutočným sa stávajú a v?etkých údov obce v jeden harmonický celok, v jednu slobodnú obec spojujú, tým vät?ia potreba je, v jednej vlasti, ktorá harmonickým celkom národov v nej ?ijúcich by? má, práva národnie a práva reči mierou touto rozmera?.

    Podža zásady tejto ?iadame, aby v Okolí národ ná? zosobňujúcom:

    • 1. Jedine a výlučne reč slovenská bola ?lebom tým, ktorým tok ?ivota verejného, občianskeho a ?kolského prúdi? sa má; ona, jako obraz, ktorým národ sám seba v rí?i duchovnej spredmetňuje, ona jako jediný prostriedok, jediné dvíhadlo vzdelanosti národnej, nesmie by? v priestore národa svojho, v dome svojom, na u??í okres, na úlohu slú?ky obmedzená, ale musí by? práve tak upravená, jako ?ivot národa samého v medzách svojich uprávnený je. ?iadame teda, aby vzhžadom na nás Slovákov, pri nastávajúcom zriadení krajiny a stolíc, v Okolí slovenskom jeden odvolávací súd, tak tie? aspoň jeden zmenkový súd, pri ktorých by úradnia reč slovenská bola, utvorený bol; aby pri najvy??om súde krajinskom, taktie? i pri najvy??ích správnych dikasteriách krajinských mu?ovia obecnou mienkou slovenskou za národovcov slovenských uznaní, nasledovne i v reči slovenskej dokonale zbehlí v pomeru počtu obyvatežstva jako referenti s potrebným osobníctvom postavení boli, ktorí by tam nie len úradné práce konali, ale spolu v čas potreby i záujmy slovenského národa zastávali. To samé platí pri ustanovení komisie k vedeniu zále?itosti ?kolských.
    • 2. Čo sa tyče čiary tej, ktorá sa medzi rečou diplomatickou a na?ou rečou národnou vo vlasti nasej tiahnu? má, v ohžade tomto musíme najskôr rozlú?ti? otázku tú, čo je vlastne reč diplomatická. Náhžadom na?im je ona medzi národami rozličných jazykov ?prostriedok spoločného usrozumenia sa". V tejto definícii jej medze samé od seba sa označujú, menovite označuje sa to, ?e ona tam, kde nie je vlastnou rečou národa, nesmie si osobova? právo reči národnej, ?e nesmie ani na piaď zauja? pre seba z poža toho, ktoré druhej reči národnej patrí, ?e jej medze a práva počínajú sa tam, kde výlučné medze a práva reči národnej prestávajú, tedy, aby sme po?a?ne na nás Slovákov hovorili, jej medze počínajú sa za medzami Okolia ná?ho slovenského, v dopisoch so stolicami neslovenskými a neslovanskými, vo vnútornom úradovaní a vzájemnom úradnom obchode najvy??ích správnych a súdnych vrchností krajinských, ktorých úkol na celú krajinu sa vz?ahuje (nerozumejúc sem zále?itosti stránok, ktoré v?dy v patričnej reči národnej vyridzované by? majú), konečne na spoločnom sneme krajinskom nevytvárajúc pri tomto poslednom u?ívanie iných rečí krajinských. My Slováci, ktorým na svornosti národov uhorských ďaleko viac, ako na vlastnej márnej chlúbe zále?í, hotoví sme na slu?né medze obmedzenú diplomatičnos? reči maďarskej vo vlasti na?ej uzna?, nie ale preto, jako by sme snáď skrze to naduprávnenos? národnosti a reči maďarskej nad národnos?ou a rečou na?ou uznávali, nie, - tak hlboko sme nepadli, ani jako národ tak hlboko padnú? nemô?eme, zreknú? sa hodnosti na?ej národnej nikdy nemô?e by? úmyslom na?im, ale preto, aby sme bratom na?im Maďarom neodtajitelný dôkaz podali toho, ?e k vôli svornosti národov uhorských my i najsvätej?ích, Bohom daných a s nami zrodených právach na?ich samých seba naskožko to bez hrubej samovra?dy mo?no je, zaprie? hotoví sme.
    • Podža zásady vy?e spomenutej ?iadame a ?iada? musíme: 3. Aby snemové artikule tie, ktoré sa s rovnoprávnos?ou a slobodou národov nezrovnávajú, menovite art. 16:1791, 7:1792, 4:1805, 3:1836, 6:1840, 2:1844, 2:1844, 5.- § 3:1848 a 16 lit. c. 1848 zákonom pozitívnym vyzdvi?ené boli. Niet národa, ktorý by v láske a ?iarlivej pridŕ?avosti sa k reči a národnosti svojej bratov na?ich Maďarov prevy?oval. A či srdcia a mysle na?e tvorca sveta podža in?ích pravidiel utvoril, ako srďcia a mysle Maďarov? Čo jich bolí, to bolí i nás, čo jim pokladom je, to i nám pokladom je, práve tak drahým a neocenitežným, i nám je reč na?a najkraj?ia, najžubozvučnej?ía, i nám je ona jediným prostriedkom vzdelávania sa národnieho, i nám je ona obrazom duchovnieho sveta ná?ho, a my tak dobre jako Maďari cítime to, ?e duch slobody a zápal vlastenecký v reči na?ej nám sa zjavujúci, magickým spôsobom preniká a ob?ivuje vnútornosti na?e, kým naproti tomu ten istý duch, ten istý zápal v reči nevlastnej, v rúchu cudzom k nám prichádzajúci, nevlastným, cudzím sa nám by? vidí. Reč na?a je tak tuho so slobodou na?ou občianskou a s vlastenectvom na?ím dovedna spojená, ?e ju v jej prirodzených medzách a právach, len s týmito spolu potlačova?, alebo uznáva? mo?no.
    • ?iaďame ďalej: 4. Na sneme samom zhotovenú osnovu zákonov reči na?ej hodnovernú.
    • ?iadame: 5. Aby nám k nále?itému politickému a právnemu vychovávaniu a vzdelávaniu slovenskej mláde?e, v príhodnom meste slovenskom akadémia právnická, a mimo toho katedra reči a literatúry slovenskej na univerzite pe?tianskej na útraty krajinské zalo?ené boli, tým viac, ?e univerzita tá na horných, Slovákmi obývaných stranách Uhorska značné statky dr?í. Taktie?, aby ústavy na?e literárne z krajinských dôchodkov pomerne podporované boli.
    • 6. Aby literárne i mravno-vzdelávatelné národnie spolky, právom slobodnej asociácie zaklada?, a k ciežom tým potrebné príspevky zbiera? nám v?dy dovolené bolo.
    • 7. Obciam slovenským v ?ivle inonárodnom jako i obciam inonárodným v stoliciach slovenských osihotených a vyhraniči? sa nemohúcim, u? následkom zásady samosprávy občianskej nále?í právo to: v obvode občianskeho ?ivota svojho reč svoju vlastnú u?íva? a národnos? svoju slobodne pestova? a vzdeláva?. Nech nikto neobviňuje nás z prepiatosti, ?e reč na?u vo vlasti na?ej, v rodisku na?om, a v priestore tom, v ktorom ona domácou je, jako dvíhadlo verejného občianskeho ?ivota ná?ho zabezpečenú ma? chceme. My reč na?u nikomu nenatískame; len to ?iadame, aby reč na?a z jej prirodzeného práva vytiskovaná nebola.
    • 8. ?iadame, aby pri očakávanom reorganizovaní tabule vežmo?ov, jestliby sa také na základe záujmov stalo, pritom mimo iných záujmov i záujmy národností a menovite na?ej slovenskej národnosti do ohžadu vzaté a pomerne zastúpené boli.
    IV.

    Konečne osvedčujeme, ?e záujmy národa slovenského ohžadom slobody občianskej sú tie samé, sú jednostajné so záujmami v?etkých uhorských, i ohžadu slobody národnej ale so záujmami v?etkých doteraz zákonami utláčaných národov, menovite Rusínov, Rumunov, Srbov a Chorvátov, tak?e v priestore tom, ktorý národ slovenský obýva, úplne to isté ?iada pre seba (ohžadom toti? národnosti a slobody), Čo bratia Maďari skutočne u? majú, a zato aj jedon za v?etkých a v?etci za jednoho dobre stá? a bojova? chce. Táto solidárnos?, s ktorou pred očami národov slobodných uhorských k záujmom slobody a národnosti sa hlásime, vynútená je utlačením národov nemaďarských.

    Toto sú teda ?iadosti na?e, ktoré z ohžadu prevedenia rovnoprávnosti národnej snemu ná?mu predná?ame. Bez uznania osobnosti na?ej národnej, bez vyznačenia Okolia toho, v ktorom osobnos? tá obsa?ená je, bez rovného práva rečiam a národnos?am v jich osobitných národopisných medzách pre nás opravdivej rovnoprávnosti niet. Opakujeme e?te raz, ?e rovnoprávnos? národnia je svetoduchom prinesený základný kameň celosti a jednoty vlasti na?ej spoločnej; ona prebudená súc raz, neusne viacej, ale len zosilňova? sa bude v povedomí národov; z jej ceny teda nič sa nemô?e ztiahnu? a objedna?, ako sa nemohlo odjedna? z ceny nekdaj?ích kníh sybilinských. História ale učí nás, ?e v osudných dobách národov a ?tátov zame?kaná príle?itos? nikdy viacej sa nevráti. Heslo na?e je: jedna, slobodná, kon?titucionálna vlas?, a v nej sloboda rovnos? a braterstvo národov!

    Pramen:
    Bokes, F.: Dokumenty k slovenskému národnému hnutiu v rokoch 1848-1914. Zv. I. 1848-1867. Bratislava: VSAV, 1962.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Vystúpenie V. Mečiara v STV v relácii Ako ďalej, pán predseda vlády? (1998)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (3709 přečtení)

    Vystúpenie V. Mečiara v STV v relácii Ako ďalej, pán predseda vlády? (1998)
    Přepis a zdroj: Agentura SITA, 1.10.1998, č. zpráv: 9810010060 (1. část), 9810010100 (2. část), 9810010110 (3. část) a 9810010157 (4. část)

    Vladimír Mečiar (V.M.): Táto relácia bude ozaj netypická, preto?e doteraj?ia prax bývala v tom, ?e sa ma redaktori pýtali, ja som odpovedal redaktorom a cez nich sme sa, cez tento dialóg, prihovárali divákom. Dneska to bude prebieha? trochu inak, vy zastupujete divákov, ale predsa len budem viacej odpoveda? ja, preto?e to je na?a posledná relácia. Pokiaž ide o vožby, boli! Sú historickým medzníkom, veža vecí ukončili a veža vecí začali. Samozrejme, preto?e Slovensko je jedným celoslovenským volebným obvodom, aj kvalita vyjadrenia slovenských občanov nezávisí od postoja v regionálnych celkoch, ale súvisí od súčtu hlasov ako celku. Musím zobra? do úvahy, ?e rozhodnutie občianske bolo urobené slobodne a demokraticky. Celé vožby boli urobené tak, aj dopadli tak, ako celé ?tyri roky tejto vlády, ?e my sme vožby robili spolu s dobrovožnými pracovníkmi, boli slobodné, boli perfektne zorganizované, boli bez akýchkožvek závad. Druhá strana nadávala a stra?ila, vožby nebudú, budú zmanipulované, bude ?tátny prevrat a predsa len nevolili tých, čo nadávali, ale tých, čo robili. Tak?e aj ten priebeh tých volieb a výsledok tých volieb zodpovedá tomu, čo sa tu dialo celé ?tyri roky. Pokiaž ide o prejavenie vožby žudí, tak treba to zasa bra?, tak ako to ústava ká?e. Ústava hovorí, ?e v?etka moc pochádza z žudu a cez systém ústavnej garancie žud svoj vplyv rozdelil. Rozdelil ho politickým subjektom, ktoré ho zastupujú v parlamente. Určil budúci vývoj. Programový, politický, ústavný aj hospodársky aj sociálny. No a tento vývoj je re?pektovaný rozhodnutím v?etkých občanov, preto my sme mohli povedzme klás? odpor, keď tam bol výsledok parlamentnej intrigy, ale musíme re?pektova? rozhodnutia vôle občanov Slovenska. Musíme zobra? do úvahy výsledok, ktorý bol, ktorý je uznaný a musíme zobra? do úvahy aj dôsledky, ktoré z toho vyplývajú, nielen pre mňa, čo sa dneska lúčim, ale aj pre občanov tohto ?tátu. Oni si zvolili cestu, oni si volia dôsledky, ak budú pozitívne, tak budú na ne hrdí, ak budú negatívne, sami si doplatia. Z hžadiska tých odli?ností, ktoré dneska sú mô?em poveda?, čo končí a čo pravdepodobne začne. Nemô?em poveda?, ?e dneska ideme určova?, ale ja mô?em poveda?, ?e ako ďalej. Môj čas vy?iel, ale mô?em poveda? asi toto, čo skončilo týmito vožbami. Je tu koniec slovenskej cesty, takýmito vožbami skončila, nebude.

    Redaktorka (R.): Mô?ete to ?pecifikova??

    V.M.: Ale samozrejme. Slovenská cesta transformácie bola zalo?ená na tom, ?e sme dôsledne re?pektovali zákonitosti rozvoja demokratického vývoja, ale ?e sme urobili ?pecifické postupy, ktoré vyhodnotili Slovensko. Po týchto ?pecifických pohyboch bola v?dycky diskusia, polemika. Vyhrali tie sily, ktoré túto cestu nikdy neuznávali. Či?e teraz musím reálne zobra?, ?e dneska máme 27-percentnú podporu obyvatežstva, tí čo mali inú alternatívu, je ich dohromady s tými, čo neboli na vožbách spolu 73 a platí iná alternatíva, táto alternatíva skončila. Ďalej pokiaž ide o zahranično-politické dôsledky, v?dycky sme sa dôsledne vyjadrovali za integráciu do EÚ, vyjadrovali sme sa za integráciu do NATO. Len tu bol jeden drobný odtieň, ktorý tro?ku unikol aj žuďom a unikol verejnosti, ?e my sme neboli protiintegrační, my sme boli protidominantní, aby na Slovensku okrem slovenských záujmov dominoval záujem iného ?tátu. Keď zoberieme, kto si pripravoval tieto vožby, aký bol zahranično - politický tlak, ako tieto vnútorné subjekty, s kým kooperovali boli usmerňované, tak vidíme, ?e táto etapa tie? skončila. Ďalej musíme zobra? do úvahy , ?e tu bol nejaký vývoj ?tátoprávny, ktorý smeroval k tomu, ?e 1. januára 1993 vznikla Slovenská republika, tí, ktorí sa pričinili o jej zalo?enie, suverenitu politickú, sna?ili sa o suverenitu ekonomickú, títo boli vožbami odmietnutí. Občania odovzdali ?tát do rúk tým, ktorí ho nechceli. Musíme zobra? do úvahy ústavnoprávny vývoj, ?e teda tu boli žudia, ktorí boli za Ústavu SR. V teraj?om zoskupení opozičnom je niekožko tých, ktorí hlasovali za Ústavu SR v rámci federácie, no ale musíme zobra? do úvahy, ?e Ústavu odovzdali občania do rúk komplet opozícii, mô?e urobi? s nimi, čo chce. Je to zmena vo vnútornej správe ?tátu, ktorá sa prejaví od prelievania žudí, vyhadzovania žudí z funkcií, čo je dôsledkom v?etkých slabých, čo nemô?u inak, a? po zmenu ?truktúry, riadiacich správnych, územných, krajských, okresných. źudia o v?etkom vedeli, súhlasili s tým, tak takto to bude, tá vôža sa naplní. Dopady sú takisto v rovine kon?tituovania niektorých in?titúcií ústavných, keď sme hovorili pred vožbami prezidenta, ?e klamú, ?e nechcú ?iadne v?ežudové vožby prezidenta, dneska to v?etci hovoria, ?e načo teraz voli?, veď my máme 94 hlasov, zvožme si. U? sa hrá na osobu, či?e keď vtedy vytvárali zdanie, ?e je v?ežudové, klamali. Hrali na vožby, ?e keď budú ma? v?etko, budú ma? aj prezidenta. Pokiaž ide o dopady do ekonomickej sféry, tie sú značné. Za prvé, my sme dávali korunu, stabilizovali korunu a dbali, aby celú dobu bola vo vyrovnanej platobnej bilancii a bola stabilizovaná. Odborníci spoza chrbta teraj?ích politických opozičných lídrov nehovoria o korune inač ako o devalvačnej. My sme robili istú cenovú politiku, ktorá mala znamena? stabilizáciu sociálnej úrovne, kontrolu inflácie, táto politika tie? skončila.

    R.: Tak?e myslíte, ?e príde k devalvácii?

    V.M.: Hovoril som, ?e nikdy sa o tom nemá hovori?. Plány sú urobené do konca roku na stabilizáciu, pokiaž sme ju garantova? mohli. Stabilita koruny slovenskej spočívala na dvoch pilieroch. Na Národnej banke Slovenska, na hospodárskej politike vlády. Kým sa tieto dve harmonizovali, bola koruna stabilná. Ale ak zoberiete dneska v?etky opozičné médiá, v?etky túto stabilitu naru?ujú, výrazne ju naru?ujú ...

    R.: ... "spochybňujú"...

    V.M.: ... to stačí, vyvolávajú očakávania, ktoré skôr či neskôr k takémuto zvratu privedú. Niet dneska sily na Slovensku, čo by to zastavila. Ale občania si túto alternatívu vybrali sami, to nie je, ?e nevedeli, oni boli na to upozorňovaní mnou a ďal?ími, ak ju vybrali, tak to pôjde touto cestou. Takisto v tých cenových pohyboch a ostatných to pôjde tro?ku ináč, v?etko. A nebudú to len niektoré veci, súvisiace s rastom cien, ale u? s celou hospodárskou politikou. To proste pôjde v?etko tro?ku inak a je to dôsledok občianskeho rozhodnutia, treba ho re?pektova? a ma? k nemu úctu. Pokiaž ide o ostatné veci v hospodárskej politike, zastavenie niektorých projektov rozvojových, zmena politiky od rozvojovej k re?triktívnej. Odborníkom to niečo povie, tým ostatným a? po čase. Tak?e to v?etko patrí k dôsledkom toho, čo skončilo a čo začína. Je tu niekde predel. Tie hranice bola vožba. Ten predel je, a treba ho re?pektova?.

    R.: Pán premiér, ale predsa, uskutočnili sa vožby, HZDS je ví?azom. HZDS by teda podža zákona malo zostavova? vládu.

    V.M.: Aby sme boli presní, zákon nestanovuje, ?e HZDS musí zostavi? vládu. Zákon iba hovorí, ?e toto robí prezident, prípadne predseda parlamentu. Tu sa stretávame znovu s manipuláciou, ?e tožko humoristov mali na schôdzach opoziční politici, ?e pokračujú v tých humoristických reláciách ďalej, len s tým rozdielom, ?e teraz neviem, či politici sa stali humoristami alebo humoristi politikmi. Tak?e tu je otázka postavená tak, ?e Ga?parovič nemá právo. To je spochybnenie ústavného princípu. Je to princíp, právo prezidenta, ktoré pre?lo na predsedu parlamentu. Na ostatnom nezávisí. Či?e on má právo poveri? niekoho zostavením vlády. Podža demokratickej kultúry je zásada taká, ?e má poveri? lídra hnutia, ktoré vyhralo vožby. V danom prípade by mal poveri? zostavením vlády mňa. Na základe výsledkov volieb som oznámil, nie ?iadne politické orgány HZDS rokovali, to bolo moje osobné rozhodnutie, ?e poverenie na zostavenie vlády ani ?iadnu účas? v novej vláde v akejkožvek podobe neprijímam. Rovnako som oznámil, ?e nemienim sa uchádza? o post ani v ?iadnej budúcej vláde. Pokiaž i?lo o to, ako to má ďalej prebehnú?, súčasne som oznámil pánovi predsedovi parlamentu, ?e HZDS mieni sa uchádza? a poveri? zostavením vlády osobu neutrálnu nie z politických ?pičiek, ale zo svojich radov tak, aby umo?nil zostavenie vlády. A to je naplnenie demokratického princípu, re?pektovanie práva prvého. Tak to bolo, tak to bude v?dy, keď akákožvek strana vyhrá. To je jedna vec, ústavná, druhá je politický význam tohto kroku. HZDS jednoducho nemô?e rezignova? na postavenie, ktoré legitímne vo vožbách získalo. Stratilo jednu ?tvrtinu hlasov, čo sa rovná politickej porá?ke, z ktorých vyvodzujem závery voči sebe, v politickej ?truktúre si urobíme potom. Na druhej strane musí ale objektívne rokova? s SDK, so SOP, s SDź, s maďarskými stranami a s SNS. Teda so v?etkými parlamentnými stranami len preto, aby pre budúcnos? umo?nilo občanom objektívny náhžad na to, čo kto chcel. Keď sa neskor?ie budú funkcionári týchto strán zbavova? zodpovednosti za to, ?e do tej koalície i?li, nedáme im tú ?ancu, aby mohli poveda?, ?e HZDS ich donútilo túto koalíciu vytvori? tým, ?e nechcelo ?iadnu inú. Nie, nenecháme ich takto ujs? pred historickou zodpovednos?ou, ktorá za niekožko tý?dňov, a? mesiacov pred týmito stranami bude stá?. Preto prijímame túto výzvu, budeme zostavova? koalíciu. Zoberme, čo je mo?né. HZDS mô?e podža tohto zostavi? men?inovú vládu. Mô?e s touto men?inovou vládou ís? do parlamentu, do 30 dní predlo?i? vládny program, bude zamietnutý. Aký by to malo význam? ?aháme čas, nerie?ime podstatu, vyhrocujeme rozpory. Treba nový rozpočet do konca roku a v podstate moja vláda u? rozhodla, ?e pripravujeme analytickú čas? rozpočtu, ale nie programovú. Ná? program a ich program, to sú veci, ktoré idú takto od seba. Či?e my, aj keď sme urobili koncepciu hospodárskej politiky ?tátu na budúce obdobie, tá je nanič. To sú absolútne protiklady. Čo bolo s nami, to u? žudia vedia, čo bude s tou novou vládou, to uvidíme. Daj Boh, aby im slú?ili aspoň z jednej tretiny tak čestne a svedomite, z jednej tretiny, ako moja vláda. Pokiaž ide o tieto východiská politické pri zostavovaní vlády, tak sú tu ďal?ie mo?nosti, teoretické mo?nosti. Je tu mo?nos? koalície HZDS, SDK. Keby sme hžadali historický zmier a stabilitu, je toto mo?né, bol by to prvok dobrého signálu. Ale nebude. Druhá taká variant je HZDS, SDź po?a?ne SOP s tichou podporou SNS, alebo účas?ou SNS. Tu sú z týchto strán rôzne varianty. Ale ani toto nebude. Preto?e tú koalíciu, ktorá nakoniec vystúpi na politickú scénu ako reálna politická sila, to znamená SDK, SOP , SDź a SMK, niekto u? zostavoval dávno pred tým. Ich lídri u? nemô?u dneska hovori? nič. Mô?u poveda? len áno, nie sú v tomto smere u? v rozhodovaní celkom svojprávni. Tie záväzky existovali pred tým, ako sme žuďom povedali, ?e sú. ?e to je jedno, koho volia z týchto strán, koho volia, volia túto koalíciu.

    R.: SDź e?te pred vožbami deklarovala, ?e o účasti vo vláde s tým alebo iným subjektom rozhodne republikový snem.

    V.M.: Ale kde?e. SDź získala body na istom lavírovaní v tom, ?e sa tvárila ako nezávislá. Ale v?dycky bola nezávislá za chrbtom SDK, vtedy KDH. Teda vtedaj?ia pozícia zdanlivo nezávislej strany bola vedená motívom by? vo vláde. Existuje jeden dokument z rokovania, o ktorom pán Miga? nikdy neinformoval, povedal, ?e do vlády za ka?dú cenu a je to jedno s kým. Ale ak by bola minimálna ?anca by? vo vláde s opozíciou, v?dycky jej on a žudia okolo neho dajú prednos?. Tro?ku Foga? naznačil, ?e by to mohlo by? inak, ale hneď ho stranícky usmernil. V devä?desiatom ?tvrtom robil to isté, pri?iel Weiss za mnou a povedal, ?e čo s ním rokujeme, v?ak je to súkromná osoba. A bolo po rokovaniach. To isté sa zopakuje teraz. Je isté krídlo aj vo vnútri týchto strán, ktoré dneska idú do tejto koalície, členské základne funkcionárov, ktoré hovoria, bude to zlé. No, ale pre koho? Dneska je proste situácia taká, ?e tieto strany budú ma? ústavnú väč?inu, čo je realita, mô?u voli? prezidenta, kon?tituova? v?etky orgány, vykonáva? v?etky personálne zmeny...

    R.: ... tých devä?desiat tri hlasov suma sumárum...

    V.M.: ... Samozrejme, ale neprinesie to ani politickú stabilitu, ani nič. Toto je vládny systém, z hžadiska politologicky. Teraz pokiaž ide o parlament, tak je samozrejmé, ?e o parlamente sa musí rokova?. Ak HZDS dostane poverenie a to dostane od predsedu parlamentu, najneskor?ie, to je posledný dátum do 15. novembra nezostaví vládu, 15. novembra vracia poverenie predsedovi parlamentu a očakáva, ?e vymenuje niekoho druhého z najsilnej?ieho subjektu, t.j. z SDK. Nemienime a nemáme záujem ?aha? čas. 29. októbra bude ustanovujúca schôdza NR SR, na ktorej podávam demisiu. To znamená, ?e odvtedy najviac dva tý?dne je ten priestor na to, čo chceme robi?, naviac sú vtedy e?te aj komunálne vožby. Pokiaž ide o prípravu tohto pléna mali by by? pred ňou politické schôdze, ktoré zatiaž neboli. Zasa, ak mysleli vá?ne, tu sa uká?e znovu to farizejstvo opozície, ak mysleli vá?ne, ?e treba prejs? na systém pomerného zastúpenia, tak predseda parlamentu podža zásady pomerného zastúpenia musí by? z HZDS. Ak samozrejme táto zásada bude poru?ená, budeme reagova?. Ako, to u? je vec toho politického subjektu, ktorý v parlamente bude, je nás 43, čo je v podstate málo na rozhodovací proces, ale dos? na to, aby sme žuďom v?eličo vysvetlili, a dos? na to, aby sme vysvetlili, čo sa má kde urobi?. Takisto si myslím, ?e HZDS by malo ma? nielen predsedu parlamentu a predsedu Najvy??ieho kontrolného úradu. Tak?e toto sú proste stanoviská, ktoré máme.

    R.: ...Myslíte, ?e to bude priechodné?

    V.M.: Myslím, ?e nie. V?etok ten krik, ktorý tu bol v roku 1994, bol v podstate pri upevňovaní politických pozícií, ale pre nás je to test. Ako to bolo chápané s tým pomerným zastúpením a je to test aj istým spôsobom, čo europoslanci. I?lo o princípy, alebo i?lo o propagandu. Tak teraz sa to v?etko overí v praxi. A žudia si to zasa overia a budú môc? poveda?, čo bolo na slovách, čo bude na skutkoch. Samozrejme, ?e to poznanie skutkov bude pomerne ?a??ie, preto?e predpokladám, ?e aj Slovenská televízia bude viac-menej normalizovaná, v?ak to vám povedali u? skôr, ale nebojte sa, tu sedíme spolu, aj tam budeme.

    R.: Mňa to netrápi, budeme ma? dve Markízy.

    V.M.: Potom budú žudia ?a??ie vedie?, čo je pravda a čo lo?, ani teraz to dos? dobre nerozoznajú. Tak, toto sú proste skutočnosti, ktoré sú. Pokiaž ide o dopad pléna NR SR, musíme počka?. Na pléne NR SR je mo?né zvoli? prezidenta Slovenskej republiky, čo sa čaká, ?e bude, bude opozičný. Či?e ak vás pol roka kŕmili tým, ?e som prezidenta nechcel a chcel som ma? prezidentské právomoci, tak vás drzo klamali. Dneska bude ma? prezidentské právomoci s najväč?ou pravdepodobnos?ou pán Mikulá? Dzurinda. Ale to je takisto výsledok demokratického výberu občanov, ktorý plne re?pektujem.

    R.: Ale predsa pred rokom aj niečo bolo referendum o priamej vožbe prezidenta.

    V.M.: Áno, to referendum viete, ako ne??astne bolo robené. Prezident Kováč mal robi? dve referendá. Do istej miery bol pod tlakom predsedov opozičných strán, ktorému nakoniec podžahol a vyhlásil jedno referendum s jedným balíkom otázok, ktoré sa nedali ani prehodnoti?, ani nič sporným stanoviskom Ústavného súdu. A nakoniec tieto veci sa tak domotali, ?e v konečnom dôsledku nebolo mo?né ani vybra?, o čo vlastne v tom referende i?lo a referendum bolo neplatné. Termín zmarené bol účelový, ale referendum bolo neplatné, a pozeráme naň tak, ako keby nebolo. Ale v ďal?om konaní bolo mo?né prezidenta v NR SR zvoli?, v?etci opozičníci kričali, keď sa odmietli zúčastni? volieb. Veď povedzme profesor Tomeček by bol rád ví?azom tých volieb, kričali, ?e chcú prezidenta v priamej vožbe. U? to nekričia. Tak?e i?lo teda len o hru na povolebné obdobie, vytvorenie väč?iny a potom zvoli? si opozičného prezidenta. To je ako Miklo?ko hovorí, u? máme v?etko. Okrem pravdy.

    R.: Pán premiér, referendum o neprivatizácii strategických podnikov dopadlo, ako dopadlo, ako hodnotíte túto situáciu a aký predpokladáte v tomto smere ďal?í vývoj?

    V.M.: Ja by som tak povedal, ?e toto je druhá porá?ka politická. Ale tentokrát sme neprehrali politicky ako hnutie, ale prehrali ste to vy, občania. Nedá sa vládnu? v ?táte, v ktorom ide o va?e peniaze a vás viac ako 57 percent, a viac ako 50 percent povie, nám je to jedno. Ak vám nezále?í na vlastných peniazoch, na čom vám zále?í? Kto má potom za vás za to nies? zodpovednos?. Tak za to zaplatíte privatizovaním týchto odvetví, budú v nadnárodných spoločnostiach, zaplatíte cenami z energetiky, zaplatíte zvý?enými nákladmi na plynofikáciu Slovenska, zaplatíte zvý?enými nákladmi, ktoré budú v súvislosti s jednotlivými energetickými médiami, ktoré na Slovensku pôsobia, vrátane úverových zdrojov. Bolo to va?e slobodné rozhodnutie, ktoré má tieto dôsledky. Viete, kedysi sa hovorilo, ?e Československo bolo tak znormalizované po ?es?desiatom ôsmom, ?e sa nestaralo ani do vlastných vecí. Vy sa nestaráte o vlastné veci. Kto to má za vás urobi?? Je to vá? postoj. Veža vecí som bral na seba, odohrávali sa na mojom chrbte, mali ste ma za človeka ?kriepneho, konfliktného, ani ste nepochopili, ?e kým sú tie konflikty na mojom chrbte, nejdú k vám a do va?ich peňa?eniek. Teraz ste sa rozhodli takto, bude tak, ako ste chceli. Pokiaž ide o logiku týchto rozhodnutí, veža rozhodnutí bolo nelogických. A keď sme napríklad spomínali regióny, zoberme si, ako ste hlasovali a čo neberieme ako výtku, len hovorím, ?e aké nelogičnosti pôsobia vo vožbách. Uvediem príklad. Mimoriadne sme podporovali Banskú Bystricu. I?lo tam ?kolstvo a celá opozícia mi vyskakovala pred bránou, aby tam ne?lo. I?li tam banky, bol som predmetom útoku za to, ?e tam i?li. I?li tam ústredné orgány ?tátnej správy, celá opozícia bola proti. Bystrica sa stala administratívnym správnym celkom kraja, celá opozícia bola proti. ?ahali sme tam in?titúcie, investície a ostatné. Či?e hrabali sme k Bystričanom. Opozícia hrabala od nich. Výsledok? Bystričania podporili opozíciu. Ale nie ste jediný. Takto logicky ste sa správali v Trenčíne, v ?iline, daj Boh, aby vám pomohli viacej. Daj Boh. Rozhodli ste, ako ste rozhodli. Je to vá? ?tát, va?a moc, va?e rozhodnutie, len okrem emócií, čo počujem, by malo by? pôsobené, aj čo vidím na svojej ulici. Upozorňovali sme na to, stalo sa. Nemám ani pocit krivdy, ani ničoho, lebo v?dycky po ?tyroch rokoch som chcel odovzda? moc v slobodných vožbách. Tomu, kto by vyhral. Ak by to bolo HZDS, pokračovalo by HZDS, ak iné zoskupenie, tomuto zoskupeniu. Úlohu ?tyri roky udr?a?, zvežadi?, odovzda?, som splnil. Nemám pocit dlhu. Mám tro?ku pocit krivdy.

    R.: Keď sme spomínali Banskú Bystricu, samozrejme s tým súvisia aj regióny.

    V.M.: To bola ?ilina, to bol Trenčín, ktorému sa zabezpečili také veci, ktoré 50 rokov v jeho vývoji neboli. A ďal?ie mestá, kde ?li obrovské zdroje, obrovská pomoc, kde klesla nezamestnanos?. Tri, ?tyri percentá a v?etko a nakoniec sa vzbúrili proti tým, čo tento rozvoj garantovali. Dúfam, ?e sa budú ma? lep?ie.

    R.: Ja by som sa e?te chcela vráti? k ?tátnej správe, ktorá bola v podstate reorganizovaná. Myslíte si, ?e sa na tomto poli udejú nejaké zmeny?

    V.M.: Tak, existuje samozrejme koncepcia personálnych zmien, do istej miery v politických funkciách je samozrejmos?ou. Pokiaž ide o hlb?ie zmeny, zásahy do ?tátnej správy boli vopred oznámene vrátane toho, kožkí žudia budú povyhadzovaní, čo bude s nimi robené, aká tam bude čistka, tak isto vo verejnoprávnych in?titúciách riadnych. To bolo v?etko avizované, tak?e žudia vedeli, žudia s týmto súhlasili. Takisto pokiaž ide o mňa, pokiaž ide o výber, takisto vedeli a počuli, ?e mi opozícia hrozí zatknutím, napriek tomu hlasovali a vybrali. Ja zasa na tento výber žudí hovorím tak, no v poriadku, pova?ujete takéto kroky za legitímne a dávate im politickú podporu, tak napriek tomu, ?e som mal najvy??iu podporu zo v?etkých politikov na Slovensku vy?e 470 000 prioritných hlasov a ?e teda HZDS je najsilnej?ím subjektom, tak som postavil svojim priatežom a kolegom otázku takú, ?e nezlo?ím sžub poslanca do NR SR a nebudem v NR SR. Nemô?em zastupova? v situácii, v ktorej ste mi zobrali v?etko, proste dávate mi funkciu a ponuku poslanca, v ktorej nemô?em robi? nič. To neznamená rezignáciu na v?etko, ale nemo?nos? pôsobenia v parlamente.

    R.: To znamená, ?e sa chcete vzda? poslaneckého mandátu?

    V.M.: Otázka stojí takto. Buď nezlo?ím sžub poslanca, prosím, v?etkým verejne v?ade som to oznamoval, ?e tak to urobím, či?e nie je to prekvapivé rozhodnutie. Ak by som sžub poslanca zlo?il na ustanovujúcej schôdzi, zrieknem sa ho po tejto ustanovujúcej schôdzi. Nebudem vykonáva? právo poslanca NR SR, nechcem sa schováva? za imunitu. Konal som čestne. Môj majetok je taký, ako keď som i?iel do funkcie predsedu vlády, mal som 3-izbový byt v Trenčíne, mám 3-izbový v Bratislave. Mal som ?kodu 105, mám Corsu, tak?e som akosi majetkovo v aute bohat?í. Pokiaž ide o ostatné veci, keď ste mi písali na plagáty zlodej a podobne, urá?ali ste ma.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Vystoupení předsedy vlády ČSSR Mariána Čalfy na 18. plenární schůzi obou sněmoven Federálního shromá?dění ČSSR, 19.12.1989

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1553 přečtení)

    Vystoupení předsedy vlády ČSSR Mariána Čalfy na 18. plenární schůzi obou sněmoven Federálního shromá?dění ČSSR
    Praha, 19.12.1989

    Vá?ený pane předsedo Federálního shromá?dění, vá?ené poslankyně, vá?ení poslanci,

    z pověření vlády ČSSR vás chci seznámit s vybranými hlavními zásadami programu federální vlády. Předkládáme tyto zásady na základě v?eobecného po?adavku demokratické otevřenosti práce vlády, vědomi si odpovědnosti vlády vůči Federálnímu shromá?dění a jako projev snahy najít vzájemnou důvěru mezi jednotlivými politickými proudy.

    Současná federální vláda se zrodila jako vláda národního porozumění. Stala se součástí úsilí překonat mimořádně hlubokou politickou krizi, jejím? vyvrcholením byl lidový nesouhlas s politikou re?imu, který nedokázal naplňovat lidská práva. Stávky a manifestace se staly referendem, ve kterém se během několika dnů zřítil systém, který se sna?il namluvit sobě, lidu i světu, ?e právě on je výrazem zájmů českého a slovenského národa. Jen?e lid, po trpkých zku?enostech minulých let, dospěl k jinému názoru. A proti vůli lidu se nedá vládnout - lépe řečeno nedá se vládnout dlouho a v ?ádném případě se nedá vládnout spravedlivě.

    Vláda národního porozumění byla sestavena na základě jednání politických sil sdru?ených v Národní frontě a v nejvýznamněj?ích občanských iniciativách, ze kterých po?ívají největ?í autority Občanské fórum a Veřejnost proti násilí. Je více ne? kompromisem, vzájemným ústupkem v protikladných po?adavcích. V jejím základě le?í jednoznačný konsensus, shoda v základních principech správy věcí veřejných pro nejbli??í období. Politické síly, které se se?ly nejdříve u kulatého stolu a potom i v nové vládě, mají jednotný názor, ?e v prohlubující se krizi nemů?eme dovolit rozpad československé státnosti a ?e obrodit na?i státnost mů?eme a musíme jen na demokratických základech.

    Z tohoto jednomyslného přesvědčení v?ech sil spojených dnes ve vládě ČSSR vyrůstá i představa dvou hlavních úkolů, které musí federální vláda zabezpečit. Tím prvním úkolem jsou volby do zastupitelských orgánů, tím druhým nejen zajistit plynulý chod ekonomiky, ale i urychlit přechod k dynamizaci hospodářského rozvoje.

    Vá?ení poslanci Federálního shromá?dění,

    vláda národního porozumění převzala svůj díl odpovědnosti za společnost spolu se závazkem, ?e její úloha se naplní svobodnými volbami, které lépe ne? jednání u kulatého stolu doká?e změřit vůli lidu. Zabezpečit svobodné volby je dvojjediný úkol -znamená vytvořit pro takovéto volby politické a legislativní podmínky. Prvořadý po?adavek v politické oblasti pokládáme za nezvratně rozhodnutý: Československo nemů?e nic odradit od nastoupené cesty k demokratickému politickému re?imu. Účast lidu na správě státu, rozdělení zákonodárné, výkonné a soudní pravomoci, dodr?ování zákonů -to v?echno pova?ujeme za pilíře fungování státního mechanismu. Musíme v?ak je?tě vytvořit spravedlivé podmínky pro v?echny politické síly nově se rodící občanské společnosti a zvolit termín voleb tak, aby v?ichni měli stejnou mo?nost budovat své organizační struktury, zformulovat své programy a seznámit s nimi veřejnost. Zabezpečit tyto po?adavky v podmínkách právního státu znamená v první řadě dát jim podobu demokratických zákonů.

    Jsem rád, ?e vám mohu oznámit, ?e v?echny legislativní orgány federální vlády urychlily práce na zákonech o občanských právech. Svoji úlohu chápou jako povinnost vyjádřit v zákonech humanistické ideály demokracie i v?echny mezinárodně přijaté závazky z oblasti lidských a občanských práv. Předpokládáme, ?e v lednu či únoru pří?tího roku předlo?í vláda Federálnímu shromá?dění návrhy zákonů o sdru?ování, shroma?ďování, politických stranách, petičním právu, novely tiskového zákona a dal?ích. Počítáme té? s tím, ?e ve stejném termínu bude předlo?en i nový volební zákon, který zabezpečí volby do zastupitelských orgánů na principech v?eobecného rovného a přímého volebního práva občanů s tajným hlasováním v rámci systému úplné pluralitní demokracie.

    Projekt novelizace trestního práva předpokládá dal?í dílčí novelu, která se bude týkat předev?ím skutkové podstaty trestných činů proti republice, uvedené v první hlavě zvlá?tní části Trestního zákona. Novelizace vytvoří právní záruky, aby nebylo mo?né stíhat občany za projevy jejich politických názorů, nábo?enského přesvědčení a vůbec uplatňování svých občanských práv. V trestním procesu novela posílí postavení obhájců. V rámci této novely vláda předlo?í jako alternativu změnu některých ustanovení trestního zákona, která bude předpokládat zru?ení trestu smrti. Práce na návrhu novely budou ukončeny v únoru pří?tího roku.

    Do projektu legislativních změn patří i práce na návrhu nové Ústavy. Podle původních oznámení minulé vlády návrh nové Ústavy by měl být předlo?en k v?elidové diskusi začátkem pří?tího roku. Čistě z technického hlediska by termín nemohl být dodr?en. Vláda se v?ak domnívá, ?e nová Ústava by se neměla schvalovat v podmínkách prudkých změn v politickém a právním systému republiky. Ústava je nejdůle?itěj?ím zákonem státu, základním kamenem celého právního systému a proto musí být stabilní. Prudké a časté úpravy Ústavy sni?ují účinnost celého právního řádu. Stabilní ústavu je mo?né přijmout jen ve stabilních společenských a politických poměrech. Vláda proto pozastavila práce na nové Ústavě. S jejich obnovením se počítá v průběhu pří?tího roku.

    Dynamické změny probíhající v těchto dnech v na?í společnosti se pozitivně odrá?ejí i ve vztazích mezi státem, církvemi a věřícími občany. Zásadní změna Ústavy ČSSR a zru?ení monopolního postavení marxisticko-leninského světového názoru vytváří úplně nové podmínky pro realizaci v?ech potřeb a zájmů věřících občanů. V na?í společnosti u? nebude docházet k omezování nábo?enské víry, činnosti církví ani k diskriminaci věřících občanů.

    Vláda si uvědomuje, ?e i církve svou činností pomáhají formovat občanskou zodpovědnost. Vláda ČSSR proto za účasti zástupců církví a nábo?enských organizací připraví a předlo?í Federálnímu shromá?dění návrh nového zákona o svobodě nábo?enského vyznání a o nábo?enských společnostech. I tento zákon bude ve shodě nejen s ústavou, ale té? s přijatými mezinárodními závazky. Je?tě před přijetím tohoto nového zákona o svobodě vyznání vláda podá v lednu či únoru Federálnímu shromá?dění návrh na zru?ení ustanovení zákona č. 218/1949 Sb., vy?adující státní souhlas pro duchovní činnost. Zároveň vláda uznává, ?e církevní řehole nebyly právně zru?ené a ?e mohou veřejně vystupovat a rozvíjet své poslání, zejména ve zdravotnictví a sociálních slu?bách. Vstup církví do sdělovacích prostředků pokládá vláda za samozřejmý.

    Zásahy bezpečnostních sil v pra?ských ulicích v uplynulém roce otřásly důvěrou občanů k orgánů SNB. Vláda věří, ?e nezávislé komisi Federálního shromá?dění i orgánům prokuratury se podaří úspě?ně zavr?it vy?etřování brutálního zákroku proti manifestaci 17.listopadu a odhalit ty, kteří nesou za tento zákrok odpovědnost. Zároveň vláda podnikla a podniká řadu kroků, které napří?tě znemo?ní zneu?ití bezpečnostních sil proti lidu této země. Na základě dohody při kulatém stolu řídí dnes federální ministerstvo vnitra předseda vlády spolu se dvěma prvními místopředsedy. Ti pokládají za prvořadý úkol v této oblasti plně přizpůsobit činnost FMV novým společenským podmínkám a vytvořit z orgánů tohoto ministerstva slo?ku státní správy, která vychází z demokratických zásad. K dne?nímu dni mohu oznámit, ?e byla zastavena operativní činnost Sboru národní bezpečnosti na úseku vnitřního zpravodajství. Byly uskutečněny některé kádrové změny a dochází ke změně vnitřní struktury aparátu ministerstva. Chci v?ak z tohoto místa zdůraznit, ?e vět?ina příslu?níků Sboru národní bezpečnosti vstupovala do sboru s přesvědčením, ?e chtějí a budou slou?it vlasti, ?e budou chránit zájmy občanů i státu. Při tomto svém přesvědčení setrvávají. Své slu?ební povinnosti vykonávající čestně a s vysokou odborností. Vláda jejich slu?by velmi oceňuje. Čestným příslu?níkům sboru chce vyjádřit svoji podporu i tím, ?e vytvoří záruky, aby jejich disciplinovanosti a podřízenosti velení nemohl nikdo v budoucnu zneu?ít.

    Néměně významné demokratizační procesy probíhají i v Československé lidové armádě. V uplynulých dnech její příslu?níci dokázali, ?e jsou s lidem této země. V armádě se prosazuje nový přístup ke slu?ebním povinnostem přímo po slu?ební linii, pod přímým řízením nové vlády.

    Sbor národní bezpečnosti i Československá lidová armáda směřují k cíli, stát se oporou demokratickému politickému re?imu a neztrácejí přitom akceschopnost, která je bezpodmínečnou podmínkou fungování státu v ka?dé době. Jakýkoliv neopodstatněný nátlak na příslu?níky bezpečnosti a armády je ve svých důsledcích nátlakem na stát a ztě?uje tím práci vlády národního porozumění při zabezpečování obrany státu a ochrany základních práv, zdraví a majetku občanů. Jestli?e v?echny slo?ky politického systému vyjádřily vládě důvěru, pak je vyzývám, aby pomohly vládě i v této oblasti tak, aby nemohlo dojít k nekontrolovatelnému vývoji. Obracím se i na v?echny občany na?í republiky se ?ádostí, aby vládu v tomto úsilí podpořili.

    Vláda ČSSR si uvědomuje význam dobrých vztahů mezi národy a národnostmi v na?í republice. I kdy? se národnostní problematika promítá hlavně do činnosti a slo?ení republikových vlád, federální vláda chce věnovat této problematice velkou pozornost a na zabezpečení svojí aktivity v této oblasti zřídí vlastní poradní orgán.

    Vá?ené poslankyně, vá?ení poslanci,

    Ekonomická část programu vlády vychází z nové historické situace, která v ČSSR vznikla po 17. listopadu 1989, a současně z kritické analýzy dosavadního vývoje československé ekonomiky v uplynulých více ne? 50 let. Vláda si uvědomuje, ?e z hlediska svého dočasného mandátu do svobodných voleb musí formulovat svůj program předev?ím pro toto krátké období, av?ak vychází i z toho, ?e je povinná předlo?it základní rysy ekonomické strategie pro del?í období.

    Ekonomický program vlády se chce zásadně a důsledně rozejít s tím typem hospodaření, který u nás převládal v minulých desetiletích. Tento systém prokazatelně selhal, co? je vidět zejména při porovnání charakteristik na?eho ekonomického vývoje s vývojem nejvyspělej?ích průmyslových zemí, mezi které jsme v meziválečném období nepochybně patřili.

    Vláda konstatuje, ?e se promarnila značná část zděděného národního bohatství. Budoucí generace jsou zatí?eny dluhy v podobě zdevastovaného ?ivotního prostředí, zaostávajícího výrobního zařízení, infrastruktur a bytového fondu. Československá ekonomika nezachytila nástup řady moderních produktů a technologií.

    Na pozadí tohoto kritického pohledu v?ak vláda vidí současný stav ekonomiky realisticky. Její skryté mo?nosti, které se dosud nemohly projevit, chce uvolnit. Značný výrobní potenciál je mo?né modernizovat a přizpůsobit po?adavkům domácího a světového trhu. Lidé v drtivé vět?ině tou?í po tvořivé činnosti, na její? výsledky by mohli být hrdí. Zatím byli často svědky neodpustitelného plýtvání, a to i jejich vlastním talentem.

    Vláda si rovně? uvědomuje, ?e některé z relatívních úspěchů se často vykupovaly obrovskou obětavostí na?ich lidí, kteří navzdory převládajícímu systému hospodaření nabízeli společenosti to nejlep?í, co měli. Proto je vláda přesvědčena, ?e na?ím největ?ím zdrojem jsou právě tyto vlastnosti lidí, jejich tvůrčí fantazie, podnikatelský duch a bytostná potřeba pracovat. Tento ná? společný poklad chce vláda plně rozvinout a vytvořit v?echny podmínky pro to, aby mohl přiná?et ovoce. To je základ na?eho optimismu, výchozí podmínka pro radikální zvrat ekonomického vývoje.

    Dlouhodobým ekonomickým cílem vlády národního porozumění je připravit přechod na tr?ní ekonomiku, proto?e pouze ta je schopna zabezpečit ekonomickou racionalitu, zvy?ování ?ivotní úrovně obyvatel a rozumné vyu?ivání přírodních zdrojů. Nemů?eme si dovolit experimentovat s nějakým dosud nevyzkou?eným ekonomickým systémem, zalo?eným na kombinaci principů, jejich? samotná slučitelnost se nikde neprokázala. Tr?ní ekonomiku musíme přijmout se v?emi jejími výhodami i nevýhodami.

    Trh je zalo?en na svobodě lidí. V rámci platných zákonů, zaji??ujícím v?em stejná práva, dává ka?dému jedinci příle?itost sledováním vlastních zájmů nejlépe prospět v?em ostatním. Trh není nástrojem vlády. Vláda, naopak, zdopovídá za vytvoření v?ech nevyhnutelných rámcových podmínek pro jeho fungování. K této dlouhodobé úloze se plně hlásíme. Ná? současný trh je značně deformován a nejvá?něj?í překá?kou jeho efektivního fungování je jeho uzavřenost vůči světu a monopolní charakter. Vláda se proto bude sna?it v co nejkrat?ím termínu o odstranění uměle vytvořených monopolních struktur a privilegií, vyvine tlak na výrobce a spotřebitelům umo?ní výhody se zahraniční konkurencí. Nadále nepřipustí, aby měl někdo více práv ne? ostatní.

    Vláda urychleně přistoupí k opatřením na vytvoření peně?ního trhu a kapitálu. Dlouhodobě bude vláda dbát o to, aby se v?em výrobcům zabezpečil volný vstup na v?echny trhy -zbo?í, peněz, kapitálu a práce -a volný výstup z těchto trhů. Vláda navrhne opatření potřebná pro zrovnoprávnění v?ech forem vlastnictví, proto?e trh mů?e efektivně existovat pouze tehdy, jak je v?dy zřejmé, kdo nese plnou majetkovou zodpovědnost za hospodaření a komu připadne hospodářský výsledek.

    Za klíčový předpoklad úspěchu radikální ekonomické reformy pova?uje vláda skutečné otevření československé ekonomiky okolnímu světu. Jsme malou zemí, která si musí najít svoje místo pro vlastní hospodářskou integraci do světové ekonomiky a předev?ím do ekonomiky evropské. Otevřenost má zcela zásadní význam pro rozvíjení domácího trhu. Potřebujeme konkurenci -domácí i zahraniční. Vláda se proto bude sna?it v nejbli??í době o postupné, nikoli v?ak váhavé nastolení směnitelnosti československé měny a o vytvoření systému reálných měnových kursů koruny. Bude se rovně? sna?it o rychlé zapojení na?í země do světových i evropských ekonomických institucí a organizací. Ná? specifický vztah k RVHP přesně vymezíme a? po vykonání připravovaných radikálních změn v rámci této organizace, o které my rovně? usilujeme.

    Moderní tr?ní ekonomika vy?aduje rozsáhlou a účinnou státní intervenci, a proto i existenci a vysokou kvalifikovanost státních ekonomických institucí. Vláda přestane ochraňovat jednotlivé výrobce na úkor společnosti jako celku. Přestane zasahovat do bě?ného rozhodování podniků i občanů a začne dělat to, co jí skutečně příslu?í. Bude zabezpečovat obecné, rovné podmínky pro v?echny ekonomické subjekty. Chce vykonávat účinnou makroekonomickou antiinflační regulaci, bránit nepřiměřenémuu růstu vněj?í zadlu?enosti a usilovat o plnou a efektivní zaměstnanost. Vláda se bude starat o v?echno, co trh není schopen sám v dostatečném rozsahu a kvalitě poskytovat -předev?ím o veřejné slu?by, jako jsou obrana a bezpečnost, infrastruktura, ochrana ?ivotního prostředí, ?kolství a zdravotnictví.

    Vá?ené poslankyně, vá?ení poslanci,

    Vláda bude napomáhat účelné a urychlené kádrové obnově vedoucích hospodářských pracovníků. Za jediné kritérium bude přitom pova?ovat odbornou způsobilost, bez ohledu na minulou či budoucí politickou příslu?nost. Vláda se spoléhá, ?e pracující doká?í překonat toto slo?ité období částečných zmatků a improvizací a uplatní v následujících fázích reformy na?í ekonomiky svou podstatně vy??í účast nejen na řízení, ale i na vlastnictví podniků.

    V průběhu leto?ního roku byla právně zakotvena řada nových pravidel, která předurčují fungování ekonomiky po 1.lednu 1990. Tato pravidla pova?uje vláda sice za krok správným směrem, av?ak za krok neúplný, vnitřně ne příli? konzistentní a obsahující neprincipiální kompromisy. I přes to v?ak chce vláda tohoto základu vyu?ít a urychleně ho doplňovat dal?ími strategickými opatřeními ve směrech, které byly uvedeny v předcházející části.

    Vláda poskytne v průběhu I.čtvrtletí 1990 organizačním jednotkám státních podniků, včetně státních statků, mo?nost osamostatnit se:, přitom navrhne Federálnímu shromá?dění nutné úpravy zákona o podniku. Okam?itě začne vyvíjet iniciativu ke zru?ení existujících monopolů včetně regionálních, a to i v oblasti velkoobchodu, nákupu, materiálně technického zásobování a zahraničně obchodní činnosti.

    Legislativně i finančně podpoří zakládání nových dru?stevních a soukromých podniků jak domácích, tak i zahraničních, i společných podniků se zahraniční kapitálovou účastí. Legislativně upraví mo?nost přechodu podniků na akciovou formu vlastnictví a případným zahraničním účastníkům poskytne ve světě obvyklé záruky.

    V průběhu roku 1990 vláda pověří Federální cenový úřad novou agendou státní protimonopolní politiky a zpracuje základní koncepci a právní normy v této oblasti. Začne připravovat kodifikaci obchodního práva (včetně zákona o akciových společnostech) s přihlédnutím ke světovým zvyklostem a novelizaci zákonů o hospodářském mechanismu, které v posledních letech přijalo Federální shromá?dění. Postupně, v závislosti na vytváření konkurenčního prostředí na jednotlivých trzích a v souvislosti s vývojem poptávky a nabídky, bude uvolňována tvorba cen.

    Do 31.března 1990 připraví vláda státní rozpočet, který musí mít výrazné protiinflační působení a který zahájí postupný proces sni?ování objemu státních financí. Vláda přistoupí na dal?í sni?ování výdajů na obranu, bezpečnost, státní správu, společenské a politické organizace a na sni?ování celého spektra investičních a neinvestičních dotací. Zároveň si vytvoří prostor pro financování státních rekvalifikačních programů a sociálních příspěvků, jejich? potřeba bude narůstat současně se zesílením strukturálních změn v národním hospodářství.

    Vláda pova?uje za nezbytné vytvořit účinný a moderní daňový systém, pokud jde o daně podniků a organizací, jako? i v oblasti daní placených obyvatelstvem. Bude postupně uskutečněna zásadní reforma daně z obratu spočívající v první etapě ve zjednodu?ení jejího systému a sní?ení počtu sazeb, ve druhé etapě se přejde na systém daně z přidané hodnoty doplněné systémem spotřebních daní. Druhá etapa bude uskutečněna nejpozději do roku 1993.

    Okam?itě budou zahájeny práce na vypracování nového systému daní placených obyvatelstvem. Tento nový systém bude zalo?en na zdanění v?ech příjmů obyvatelstva na principech jednotnosti, daňové spravedlnosti, tzn. úměrnosti míry zdanění vý?ky příjmů s tím, ?e vy??í progresivností budou zatí?eny vysoké příjmy. Sociální aspekty budou v tomto systému ře?eny zejména vý?kou nezdaněných a odpočítatelných částek.

    V oblasti finančního hospodaření podniků bude zásadně posílena jejich samostatnost, pravomoc a odpovědnost. Postupně budou uvolněny mo?nosti plné zaměnitelnosti finančních zdrojů podniků. Podnikové finanční hospodaření tak bude v zásadě regulováno jen daňovou a úvěrovou politikou. V první polovině roku 1990 uskuteční vláda zásadní revizi doposud existujících finančních nástrojů působících na racionální vyu?ívání přírodních zdrojů a proti po?kozování ?ivotního prostředí, jako i revizi existujících právních norem.

    Vláda vychází z toho, ?e měnovou a úvěrovou politiku bude řídit Státní banka československá podle zákonů přijatých v leto?ním roce. Očekává, ?e přechod ke dvouúrovňové bankové soustavě zvý?í jejich efektivnost, předev?ím z hlediska prosazování ekonomické rovnováhy i racionální alokace úvěrů.

    Vláda pova?uje za nezbytné regulovat mzdový vývoj, aby nedo?lo k naru?ení v zásadě existující rovnováhy na vnitřním trhu. Přezkoumá v?echny velké investiční projekty financované za účasti státního rozpočtu s cílem zastavit, resp. omezit prokazatelně neefektivní akce.

    Za naléhavý úkol pova?uje vláda vydání pravidel postupu při konsolidaci neefektivních a naopak podpory perspektivních podniků s vyu?itím mo?ností jejich dočasného dotování, úpravy vlastnických poměrů, přímé účasti zahraničních subjektů apod. Současně v průběhu prvního pololetí 1990 vypracuje plán efektivní konverze zbrojních podniků.

    Výroba potravin bude důsledně orientována na plnění po?adavků zdravé vý?ivy, na efektivní způsoby zvy?ování úrodnosti půdy, ochrany rostlin a chovu hospodářských zvířat při sni?ování negativního vlivu zemědělské výroby na ?ivotní prostředí.

    Vláda pova?uje za nutné zásadně změnit řízení zahraničně obchodní činnosti, jeho jednostrannou teritoriální orientaci a zbo?ní strukturu. Ve vztazích ke společenství RVHP bude vláda prosazovat zásadní revizi současného mechanismu hospodářské spolupráce na základě tr?ních principů obvyklých ve světovém obchodu.

    Je nutné sjednotit co nejdříve devizové kursy a zásadně je zreálnit u? v roce 1990. V devizovém kursu se musí stále více odrá?et vztahy nabídky a poptávky po devizách. V oblasti devizových normativů chceme postupovat od současného systému k jejich unifikaci a soubě?ně s tím roz?iřovat devizový trh s cílem přejít na rozdělování deviz výlučně pomocí devizového trhu.

    Vláda bude vyvíjet intenzivní úsilí o obnovu členství ČSSR v Mezinárodním měnovém fondu a Světové bance, o aktivizaci činnosti ČSSR v GATT, o vyře?ení problematiky dolo?ek nejvy??ích výhod v obchodu s těmi zeměmi, kde jen takováto opatření podpoří dal?í rozvoj vzájemných obchodních vztahů. Bude vytvářet v?echny podmínky, aby se ČSSR mohla postupně stát rovnocenným partnerem. Při zapojování do světového hospodářství se ČSSR bude orientovat i na dal?í regiony, předev?ím na americký kontinent a jihovýchodní Asii.

    V nejbli??í době vláda navrhne Federálnímu shromá?dění zásadní změnu zákona o národohospodářském plánování. Vláda nemů?e v této chvíli zru?it ji? schválený plán na rok 1990, přesto, ?e jsou v něm zakotveny silné setrvačné tendence i některé nerovnová?né prvky. Na druhé straně v?ak očekává, ?e vzhledem k sestavení nového státního rozpočtu na rok 1990 a v souvislosti s postupnou demonopolizací na?í ekonomiky, bude nezbytné průbě?ně upravovat i některé rozhodující ukazatele a podmínky tohoto plánu.

    Vláda bude důsledně sledovat cíl udr?et ?ivotní úroveň, uskutečňovat protiinflační politiku, usilovat o plnou a efektivní zaměstnanost a rozvíjet sociální záruky. Od samého počátku bude vytvářet celou svou ekonomickou strategií podmínky k tomu, aby po krátkém přechodnémm období začala ?ivotní úroveň trvale růst.

    V rámci prosazování politiky plné a efektivní zaměstnanosti vláda vytvoří účinný systém rekvalifikace na urychlení strukturálních změn. Podobně bude podporovat vytváření nových pracovních příle?itostí.

    Vláda připraví návrh na významné roz?íření volného času v?ech pracujících, např. prodlou?ením dovolené o jeden dal?í týden, případně zkracováním pracovní doby. Podniky k tomu musí vytvořit organizační podmínky a mzdové prostředky. Vláda bude podporovat růst pracovních příle?itostí s krat?í pracovní dobou, hlavně pro ?eny - matky.

    Vláda počítá s okam?itým zahájením prací na zjednodu?ení mzdového systému a s přesunem pravomoci v oblasti odměňování do podniků a organizací. Zde budeme podporovat i formy dlouhodobé ekonomické zainteresovanosti pracujících, např. konto úspor pracovníků a kolektivů, vlastnictví akcií. Mzdový systém bude častěji obnovován při uzavírání smluv mezi odbory a zaměstnavateli při účasti státních orgánů. Vláda v?ak nemů?e připustit zvy?ování mezd, které není podlo?eno růstem výkonnosti. V přechodném období budeme proto jen postupně opou?tět princip centrální mzdové regulace, který jsme nuceni udr?ovat pro jeho významné protiinflační poslání.

    Budeme uskutečňovat spravedlivěj?í sociální politiku hlavně tím, ?e postupně nahradíme sociální dotace obsa?ené v cenách aktivními sociálními dávkami, které budou určeny jen pro skutečně potřebné.

    Vláda navrhne spravedlivěj?í systém přídavků na děti tak, aby příspívaly úměrně ke skutečným nákladům na jejich výchovu. Současně chceme změnit systém před?kolní péče tak, aby ?eny s malými dětmi mohly zůstat doma.

    Vláda bude upravovat starobní a dal?í důchody podle změn ?ivotních nákladů. V nejbli??í době také posoudí oprávněnost některých osobních důchodů a některých důchodových diskriminací tak, aby se nezměnily celkové nároky na státní rozpočet.

    Vláda zavede ekonomické nájemné při zachování ni??ího nájemného pro sociálně slabé poskytováním podpor. Tím přispěje k zmírnění bariér pro pohyb pracovních sil.

    Systém nemocenského poji?tění a důchodového zabezpečení bude zalo?en na principech fondového hospodaření.

    Při rozvíjení péče o pracující vláda umo?ní podnikům vykonávat sociální slu?by, např. rekreaci na komerčních základech se slevami pro vlastní zaměstnance. Ve spolupráci s národními vládami bude usilovat o nenákladnou přeměnu řady zbývajících objektů na nemocnice, domovy důchodců apod.

    Zásadní ře?ení problémů ?ivotního prostředí je ji? obsa?eno v ekonomické strategii vlády. Počítáme s poklesem váhy neefektivních výrob v tě?bách, v tě?kém průmyslu i v zemědělství, které současně i nejvíce zatě?ují ?ivotní prostředí. Své výsledky té? přinese přechod k tr?nímu mechanismu, který je svou podstatou zdrojově úsporný. Kromě toho vláda normativní úpravou vnutí ka?dé činnosti uplatňování ekologických hledisek a do oblasti ?ivotního prostředí bude prioritně směřovat významnou část investiční činnosti.

    Vláda podnikne současně opatření k okam?itému zlep?ení kvality ?ivota -změnou systémů zdravotní péče, vzdělávání, organizace vnitřního obchodu, bydlení, rekreační péče a státní správy. V těchto oblastech lze s minimálními náklady anebo dokonce i při jejich úspoře výrazně zlep?it a zlevnit jejich fungování tím, ?e budou tyto systémy zjednodu?eny a odbyrokratizovány. Podobně lze očekávat určité rychlé zlep?ení struktury nabídky i v důsledku podpory podnikatelské aktivity, včetně odbourání bariér pro roz?íření soukromého sektoru v oblasti slu?eb a výroby spotřebního zbo?í. Vláda bude nadále podnikat opatření k ochraně vnitřního trhu.

    Program vlády poskytuje velké ?ance a zároveň zodpovědnost mláde?i a novým generacím. Sociální obsah ekonomického programu usiluje v?ak o maximální spravedlnost pro v?echny. Ka?dý občan musí mít odpovědnost za svou budoucnost a mo?nost ji ovlivňovat. Rozhodující pro československou společnost je, aby vznikly podmínky pro rozvoj a uplatnění schopností v?ech občanů. Ka?dému musí být poskytnuty stejné podmínky a stejné sociální ?ance.

    Federální vláda bude ve spolupráci s vládami republik věnovat v nadcházejícím období zvý?enou pozornost celé oblasti kultury a umění. I zde se nahromadilo mnoho problémů, které je třeba urychleně ře?it. Na?ím hlavním cílem bude vytvoření prostoru pro svobodu uměleckého výrazu, která by se měla promítnout ve vysoké kvalitě umělecké tvorby. Vláda očekává, ?e na tomto úseku sehrají té? důle?itou úlohu nově konstituované umělecké svazy. Té? právní normy v oblasti kultury se musí stát zárukou umělecké svobody, spravedlivého sociálního zabezpečení v?ech umělců a impulsem pro účelné ekonomické hospodaření kulturních organizací a jejich agentur. Vedle těchto prioritních úkolů bude vláda současně ře?it problematiku materiálně technické základny, která je značně zanedbaná, co? dokumentuje nejen stav památkových objektů a koncertních síní, ale i úroveň technického vybavení v divadlech, muzeích, galériích, Čs.televizi a Čs.rozhlase.

    Vzdělanost ve společnosti chápeme jako jeden z nejcenněj?ích majetků na?ich národů a národností. Je i osobním bohatstvím ka?dého člověka. Řádně fungující ?kolství je jedním z předpokladů řádně fungujícího hospodářství a progresívního vývoje celé společnosti. Proto je třeba věnovat trvale pozornost i jeho materiálně technickému zabezpečení. Ji? v nejbli??ím období bude nutno vlo?it do rozvoje ?kolství více finančních prostředků ne? v minulosti. Do ?kol je třeba vrátit tvůrčí a podnětnou atmosféru, zabezpečující plný rozvoj osobnosti. ?áci a studenti se musí učit s vědomím, ?e své poznatky uplatní v ?ivotě. Jen tak mů?e na?e ?kolství opět nabýt vá?nosti ve společnosti.

    Aktuálním úkolem je příprava projednání a přijetí zákona o vysokých ?kolách. je to základní podmínka obnovy demokratického ?ivota a úspě?né práce vysokých ?kol. Tento zákon předev?ím zabezpečí přístup ke vzdělání v?em schopným uchazečům bez rozdílu jejich světového názoru a politického přesvědčení a roz?íří mo?nosti pedagogické, vědecké a umělecké činnosti na vysokých ?kolách.

    Ze ?kol a učili?? musí odcházet absolventi řádně odborně připravení s dobrými morálními vlastnostmi, s hlubokým skutečným vztahem ke své zemi a se zájmem pro demokratické ideály.

    Vá?ené poslankyně, vá?ení poslanci Federálního shromá?dění,

    obnovení základů demokratického systému v Československu otvírá i nové mo?nosti pro jeho zahraniční politiku. Nové pojetí a praktické naplňování lidských práv ve vnitřní politice přispívá k tomu, aby se Československo změnilo z brzdy integračních procesů na jednoho z iniciátorů helsinského procesu a demokratizace mezinárodních vztahů. Nic nám dnes nemů?e zabránit v tom, aby základem na?í zahraniční politiky byly na?e vlastní národní zájmy, jejich? obsah je dán organickým spojením demokratických tradic na?í země s ochranou míru a blahobytu jejího lidu.

    Na světe je stále je?tě mnoho nevyře?ených otázek. V přístupu k nim se čs.zahraniční politika bude řídit těmi zásadami, o které se její dne?ní tvůrci v minulosti v?dy zasazovali: zásadou práva na sebeurčení národů a ře?ení sporů cestou jednání.

    Federální vláda si je vědoma klíčového postavení Československa v Evropě, a to jak z hlediska geografického, tak i z hlediska příslu?nosti národů této země k evropské kultuře. Chce na tyto skutečnosti navázat ve své pří?tí politice, která bude politikou otvírání se světu. Vycházíme z reality současné Evropy a zaměřujeme se předev?ím na budování klidných a plodných vzájemných vztahů se v?emi státy, které vykročí vstříc na?ím snahám. Zvlá?tní důraz klademe na vztahy se v?emi sousedy. Přejeme si, aby se dosavadní blokové pojímání bezpečnosti v Evropě změnilo v pojímání pluralitní, v něm? Československo bude moci uplatnit svou touhu po spolupráci a otevřeném dialogu.

    Budeme respektovat závazky vyplývající z členství Československa ve Var?avské smlouvě a usilovat o to, aby se oba bloky zapojily do budování celoevropských bezpečnostních struktur. Chceme, aby tyto závazky byly zalo?eny na rovnoprávnosti a nezasahování do vnitřních věcí. Tímto principům odpovídá i na?e jednání se Sovětským svazem, týkající se dočasného pobytu sovětských vojsk na na?em území.

    Budeme postupně normalizovat vztahy s těmi státy, s nimi? nemáme v současné době diplomatické styky, bude-li o ně oboustranný zájem. Vztahy s rozvojovými zeměmi budeme rozvíjet tak, aby byly v souladu s na?imi mo?nostmi a potřebami. Proto té? uskutečníme zásadní změny i v politice poskytování úvěrů do zahraničí.

    Československo je sice věřitelskou zemí, ale část na?ich pohledávek je doslova nedobytná. Proč do?lo k takovému vývoji? Příčinou byla převaha politických hledisek nad ekonomickými, ale i samotný byrokratický systém řízení, který umo?ňoval řadě podniků plnit plán vývozu bez ohledu na návratnost zdrojů a jejich efektivnost. S takovou benevolencí musíme skončit. Nejsme tak bohatí, abychom mohli rozdávat úvěry jako dary. Jednoznačně i tady budeme preferovat hlediska návratnosti úvěrů a efektivnosti obchodů.

    Reálně oceňujeme vytváření jednotného vnitřního trhu zemí EHS. Vláda ČSSR projedná v nejbli??í době koncepci přístupu k tomuto trhu a přijme potřebné úkoly v právní oblasti, oblasti normalizace a na dal?ích úsecích. Máme zájem na sjednání ?ir?í dohody o obchodu a spolupráci mezi ČSSR a Evropským společenstvím, eventuálně o určitou formu asociace.

    Budeme usilovat o rozvoj součinnosti i s dal?ími vyspělými státy, roz?íříme vztahy s nově industrializovanými zeměmi. Musíme konečně přestat mluvit o nových formách spolupráce a musíme začít je v praxi uskutečňovat.

    Zároveň bych vás chtěl ujistit, ?e ji? začaly kádrové změny v na?em diplomatickém sboru, na obchodních zastupitelstvích i na zodpovídajících ministerstvech. Tyto změny nejsou výrazem snah po nějaké politické odplatě. Jsou součástí snahy o zvý?ení profesionální úrovně zahraniční slu?by, o vyhovění v?eobecným po?adavkům lidu, aby tuto zem nereprezentovali v zahraničí politici, kteří se zdiskreditovali ve vnitřní politice a aby se umo?nil návrat těm, kteří byli nuceni odejít z této oblasti po roku 1968 a kteří si zachovali předpoklady pro zahraniční slu?bu.

    Vá?ené poslankyně, vá?ení poslanci Federálního shromá?dění,

    aby vláda národního porozumění mohla splnit své poslání, potřebujeme více ne? politický konsensus základních politických sil v otázce upevňování čs. státnosti na principech demokracie. Stejně tak je nezbytné, aby v?echny politické síly, které se se?ly u kulatého stolu, cítily nejen politický, ale i morální závazek vyplývající z přijatých dohod. I proto dnes veřejně předkládáme zásady programu vlády národního porozumění, aby celá na?e veřejnost mohla posoudit, kdo a jak stojí za svým slovem.

    Má-li vláda ČSSR naplnit zásady svého programu, musí se politické a mravní závazky, přijaté u kulatého stolu, promítnout i do vztahů mezi vládou a Federálním shromá?děním. Bez vzájemného pochopení nedoká?eme překonat současnou politickou krizi.

    Je nanejvý? potřebné, aby se v této době předev?ím plně stabilizoval politický systém. Na základě konsensu vznikly v?echny vlády jako nejvy??í výkonné orgány státní moci. Z parlamentů odcházejí poslanci, kteří nejsou pova?ováni za reprezentanty lidu. Zůstává neobsazena funkce prezidenta republiky. Tento úřad, který historicky vznikl jako symbol na?í státnosti a bez kterého nelze zabezpečit plné fungování státního i politického mechanismu, by měl být v zájmu stability co nejdříve obsazen.

    Vláda vyvíjí mimořádné úsilí k překonání politické i ústavní krize s přáním, aby byly přijaty v?echny záruky bránící návratu předcházejících metod řízení společenských procesů. Proto bych chtěl po?ádat Federální shromá?dění, aby se k tomuto úsilí připojilo volbou prezidenta republiky je?tě do konce tohoto roku. Podle názoru vlády ČSSR není v současně době k dosa?ení deklarovaných cílů jiná alternativa volby prezidenta ČSSR, ne? volba Václava Havla s tím, ?e by se tato volba omezila na dobu, ne? se sejde parlament, který vyjde ze svobodných voleb a provede novou volbu. Tímto aktem bychom ocenili úsilí celého hnutí za mravní obrodu společnosti, za nastoupení cesty k demokratickému dynamickému a svobodnému uspořádání společenských vztahů v na?em státě, hnutí, v jeho? čele je Václav Havel. Vyhověli bychom tím i přání na?eho lidu a potvrdili do zahraničí, ?e jsme schopni samostatně a na potřebné vý?i ře?it problémy v na?í zemi.

    Vá?ené poslankyně, vá?ení poslanci,

    udělejme spolu v?e pro to, aby do voleb vstoupili v?ichni Če?i i Slováci a příslu?níci ostatních národností na?í republiky jako důstojní občané demokratického státu. Občané, které stát nepreferuje a nediskriminuje podle jejich politického přesvědčení či nábo?enského vyznání, ale naopak jako občané, jejich? rovná práva stát chrání. Udělejme v?e pro to, aby ka?dý občan v duchu nejlep?ích tradic na?í politické kultury mohl bez obav pevně stát za svým přesvědčením a zároveň být tolerantní k názorům druhého. Udělejme v?e pro to, aby se v této zemi respektovala skutečná vůle vět?iny i nezadatelná práva men?iny.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Provolání k bývalým členům KSČ, vyloučeným a vy?krtnutým po období 1968-69 (mimořádný sjezd KSČ 20. prosince 1989)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1746 přečtení)

    Provolání k bývalým členům KSČ, vyloučeným a vy?krtnutým po období 1968-69 (mimořádný sjezd KSČ 20. prosince 1989)

    Na jednání mimořádného sjezdu KSČ ve středu 20. prosince 1989 delegáti přijali Provolání k bývalým členům Komunistické strany Československa, vyloučeným a vy?krtnutým po období 1968-1969.

    Soudru?ky a soudruzi,

    v hodinách obrody, kterou jste sami začali, vás my, delegáti mimořádného sjezdu KSČ a s námi v?ichni prostí komunisté, prosíme, kdy? mů?ete - odpus?te minulost. Pojďme dále společně pracovat pro lid, lep?í budoucnost ve jménu socialistických ideálů. Komunisté této republiky čekají a přejí si vá? návrat, kterým doká?ete, ?e mů?eme uzavřít smutnou stránku na?í minulosti. Uskutečníme tak první krok na cestě k získávání důvěry lidu. Děkujeme vám za va?e komunistické rozhodnutí. Věřte, ?e v této chvíli vás skutečně potřebujeme!

    Delegáti mimořádného sjezdu KSČ

    20. prosince 1989

    -----

    Zdroj: www stránky KSČM


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Document: Warsaw Pact (1955)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2473 přečtení)

    Treaty of Friendship, Cooperation and Mutual Assistance
    Between the People's Republic of Albania, the People's Republic of Bulgaria, the Hungarian People's Republic, the German Democratic Republic, the Polish People's Republic, the Rumanian People's Republic, the Union of Soviet Socialist Republics, and the Czechoslovak Republic
    May 1, 1955
    (so called Warsaw Pact)

    The contracting parties,

    • Reaffirming their desire for the organisation of a system of collective security in Europe, with the participation of all the European states, irrespective of their social and state systems, which would make it possible to combine their efforts in the interests of securing peace in Europe,
    • Taking into consideration at the same tirne the situation obtaining in Europe as the result of ratification of the Paris agreements, which provide for the formation of a new military grouping in the shape of the "Western European Union" together with a remilitarised Western Germany, and for the integration of Western Germany in the North Atlantic bloc, which increases the threat of another war and creates a menace to the national security of the peaceloving states,
    • Convinced that, under these circumstances, the peaccloving states of Europe should take the necessary measures for safeguarding their security, and in the interests of maintaining peace in Europe,
    • Guided by the purposes and principles of the United Nations Charter,
    • In the interests of further strengthening and promoting friendship, co-opcration and mutual assistance, in accordance with the principles of respect for the independence and sovereignty of states, and also with the principle of noninterference in their internal affairs,
    Have resolved to conclude this Treaty of Friendship, Co-operation and Mutual Assistance:

    Article 1. The contracting parties undertake, in accordance with the Charter of the United Nations Organisation, to refrain in their international relations from the threat or use of force, and to settle their international disputes by peaceful means so as not to endanger international peace and security.

    Article 2. The contracting parties declare their readiness to take part, in the spirit of sincere co-operation, in all international undertakings intended to safeguard international peace and security and they shall use all their energies for the realisation of these aims.

    Moreover, the contracting parties shall work for the adoption, in agreement with other states desiring to co-operate in this matter, of effective measures towards a general reduction of armaments and prohibition of atomic, hydrogen and other weapons of mass destruction.

    Article 3. The contracting parties shall take council among themselves on all important international questions relating to their common interests, guided by the interests of strengthening international peace and security.

    They shall take council among themselves immediately, whenever, in the opinion of any of them, there has arisen the threat of an armed attack on one or several states that are signatories of the treaty, in the interests of organising their joint defence and of upholding peace and security.

    Article 4. In the event of an armed attack in Europe on one or several states that are signatories of the treaty by any state or group of states, each state that is a party to this treaty shall, in the exercise of the right to individual or collective self-defence in accordance with Article 51 of the Charter of the United Nations Organisation, render the state or states so attacked immediate assistance, individually and in agreement with other states that are parties to this treaty, by all the means it may consider necessary, including the use of armed force. The states that are parties to this treaty shall immediately take council among themselves concerning the necessary joint measures to be adopted for the purpose of restoring and upholding international peace and security.

    In accordance with the principles of the Charter of the United Nations Organisation, the Security Council shall be advised of the measures taken on the basis of the present article. These measures shall be stopped as soon as the Security Council has taken the necessary measures for restoring and upholding international peace and security.

    Article 5. The contracting parties have agreed on the establishment of a joint command for their armed forces, which shall be placed, by agreement among these parties, under this command, which shall function on the basis of jointly defined principles. They shall also take other concerted measures necessary for strengthening their defence capacity, in order to safeguard the peaceful labour of their peoples, to guarantee the inviolability of their frontiers and territories and to provide safeguards against possible aggression.

    Article 6. For the purpose of holding the consultations provided for in the present treaty among the states that are parties to the treaty, and for the purpose of considering problems arising in connection with the implementation of this treaty, a political consultative committee shall be formed in which each state that is a party to this treaty shall be represented by a member of the government, or any other specially appointed representative.

    The committee may, form the auxiliary organs for which the need may arise.

    Article 7. The contracting parties undertake not to participate in any coalitions and alliances, and not to conclude any agreements the purposes of which would be at variance with those of the present treaty.

    The contracting parties declare that their obligations under existing international treaties are not at variance with the provisions of this treaty.

    Article 8. The contracting parties declare that they will act in the spirit of friendship and co-operation with the object of furthering the development of, and strengthening the economic and cultural relations between them, adliering to the principles of mutual respect for their independence and sovereignty, and of non-interference in their internal affairs.

    Article 9. The present treaty is open to be acceded to by other states-irrespective of their social and state systems-which may express their readiness to assist, through participation in the present treaty, in combining the efforts of the peaccloving states for the purpose of safeguarding the peace and security, of nations. This act of acceding to the treaty shall become effective, with the consent of the states that are parties to this treaty, after the instrument of accedence has been deposited with the government of the Polish People's Republic.

    Article 10. The present treaty is subject to ratification, and the instruments of ratification shall be deposited with the government of the Polish People's Republic.

    The treaty shall take effect on the date on which the last ratification instrument is deposited. The government of the Polish People's Republic shall advise the other states that are parties to the treaty of each ratification instrument deposited with it.

    Article 11. The present treaty shall remain in force for 20 years. For the contracting parties which will not have submitted to the government of the Polish People's Republic a statement denouncing the treaty a year before the expiration of its term, it shall remain in force throughout the following ten years.

    In the event of the organisation of a system of collective security in Europe and the conclusion of a general European treaty of collective security to that end, which the contracting parties shall unceasingly seek to bring about, the present treaty shall cease to be effective on the date the general European treaty comes into force.

    Done in Warsaw, on May 1, 1955, in one copy each in the Russian, Polish, Czech, and German languages, all the texts being equally authentic. Certified copies of the present treaty shall be transmitted by the government of the Polish People's Republic to all the parties to this treaty.

    Primary source: Soviet News, No. 3165 (May 16, 1955), pp. 1-2.
    Secondary source: Modern History Sourcebook


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Projev generálního tajemníka ÚV KSČ Milo?e Jake?e v Československé televizi, 21.11.1989

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2799 přečtení)

    Dokument: Projev generálního tajemníka ÚV KSČ Milo?e Jake?e v Československé televizi
    (Československá televize Praha, 21.11.1989, zdroj: Československá tisková kancelář)

    Vá?ení spoluobčané, soudru?ky a soudruzi,

    obracím se k vám v souvislosti se záva?nými událostmi, které se odehrávají v posledních dnech v Praze a v některých dal?ích místech na?í vlasti a staly se zdrojem společenského napětí. Na?e společnost se nachází na kři?ovatce svého dal?ího vývoje.

    Plně si uvědomujeme, ?e dal?í rozvoj socialismu v na?í zemi není mo?ný bez reforem. Od tohoto kursu sledujícího zlep?ení ?ivota lidí u nás neustoupíme.

    Vedení komunistické strany a československého státu vynakládá veliké úsilí k tomu, abychom vytyčených cílů dosáhli. Jsme si přitom vědomi i opodstatněných připomínek veřejnosti k tempu společenských přeměn, k jejich rozsahu i důslednosti při jejich uskutečňování. Přejeme si s vámi, aby přestavba rychleji přiná?ela konkrétní výsledky. Jsme si zároveň vědomi své odpovědnosti za to, aby důsledky nezbytných změn nedopadly na bedra pracujících, neohrozily sociální jistoty občanů a jejich ?ivotní perspektivu. Na?ím programem není anarchie, zmatek, sociální napětí a společenský rozvrat. To by mohlo záva?ně po?kodit i na?e národní zájmy.

    Jsme si vědomi, ?e musíme se v?emi poctivými občany uskutečňovat vlastní, československou cestu celospolečenské přestavby odpovídající na?im národním a demokratickým tradicím, pracovitosti, talentu a kulturnosti na?ich lidí. Vítáme dialog se v?emi, kteří jsou pro socialismus, i kdy? vyjadřují kritická stanoviska k ne?varům a nedostatkům, s nimi? se potýkáme. Ře?ení v?ech otázek, které na?e občany tí?í, i nových úkolů, které před námi stojí, lze v?ak dosáhnout jen v konstruktivních, dělných jednáních, v otevřeném a odpovědném posuzování různých alternativ, v ochotě naslouchat jeden druhému. O to v?dy budeme mít upřímný zájem. Jsme si vědomi, ?e nesnadné úkoly, které jsou před námi, zvládneme, budeme-li si vá?it navzájem své práce, opírat se jeden o druhého. Čeká nás také nejeden dialog, polemika o vyjasnění souvislostí, a to nejen těchto dnů, ale celé dosavadní i budoucí cesty přestavby.

    Ústřednímu výboru Komunistické strany Československa dochází v těchto dnech mno?ství telegramů a dopisů, v nich? kolektivy i jednotlivci po?adují zabezpečení pořádku a klidu, podmínek pro tvořivou práci a spokojený ?ivot.

    Přestavba přirozeně přiná?í rozdílnost názorů i postojů. Je tu v?ak hranice, kterou bychom neměli překračovat. Vymezuje ji na?e ústava a zákony socialistického státu. To je demokratické a to musí respektovat ka?dý.

    Víme, ?e mladí lidé se setkávají v práci, ve studiu, v ka?dodenním ?ivotě s řadou problémů a starostí, které je třeba odpovědně ře?it. Vyplynulo to i z jednání nedávné celostátní konference Socialistického svazu mláde?e.

    Jak v?ak postupují a jaký mají program ty skupiny, které stojí v pozadí nyněj?ích událostí v Praze? Sna?í se bezohledně manipulovat částí mláde?e a zneu?ívat její upřímný zájem pohnout rychleji věcmi kupředu. Vliv tohoto působení se projevil i mezi částí na?í kulturní, umělecké fronty. Jakou morálku mohou mít lidé, kteří bezosty?ně roz?iřují l?ivé zprávy a fámy o smrti mladého člověka jen proto, aby rozpoutali vá?ně a emoce s nepředvídatelnými důsledky. Nejde jim o nic jiného, ne? o to, aby pod hesly přestavby a demokratizace libovolnou cenou rozvrátili proti zájmům lidu socialistické zřízení v Československu. V této souvislosti se často diskutuje o pátečních událostech na Národní třídě. I ty, jak víte, budou pro?etřeny. Jedno je v?ak jasné. V sázce je věc pracujícího lidu, socialismus, se kterým spojuje svoji budoucnost vět?ina na?eho lidu, včetně mladé generace.

    Základní podmínkou úspěchu přestavby a jejího dynamického postupu je klidné společenské ovzdu?í. Demonstracemi nebo stávkami se ekonomická situace i celkový ?ivot společnosti nezlep?í. Ke zhodnocení nyněj?ích událostí a nastoleným otázkám je správné přistoupit bez jakýchkoli emocí a zaujatosti. Nejvy??í stranické a státní orgány jsou na to připraveny.

    Obracím se na vás, na v?echny dělníky, rolníky, na inteligenci, na mladou generaci, na v?echny komunisty, příslu?níky politických stran a organizací Národní fronty.

    Udělejme v?e pro to, abychom se zbavili břemene současné vypjaté situace.

    Pro na?i zemi je jedinou perspektivou socialistická cesta rozvoje. Jsme povinni uhájit hodnoty socialismu vydobyté v minulých zápasech a obětavou prací celých generací, rozvíjet a obohacovat je v nových podmínkách vývoje, který před nás staví i nové úkoly.

    Projevme v?ichni vysokou občanskou odpovědnost, rozum a rozvahu.

    -----

    Zdroj: Československá tisková kancelář


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Prohlá?ení k občanům ČSSR (mimořádný sjezd KSČ 20. prosince 1989)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1928 přečtení)

    Prohlá?ení k občanům ČSSR (mimořádný sjezd KSČ 20. prosince 1989)

    Delegáti mimořádného sjezdu KSČ schválili následující Prohlá?ení k občanům ČSSR:

    Vá?ení spoluobčané,

    v této osudové i nadějné chvíli na?ich národů, celé na?í vlasti, obrací se na vás mimořádný sjezd KSČ. Na?e slovo je zároveň vyznáním. Draze vykoupené poznáním, ?e ve?keré politické a ekonomické úspěchy jsou pomíjivé, proto?e věčný je jenom člověk a jeho mravní hodnoty, jeho osud, jeho radosti a starosti, naděje a zklamání, jeho víra a pochybnosti ? zkrátka v?echno, co vyjadřuje podstatu jeho ?ivota. Tak chápeme veřejnou lekci, která nám, komunistům, byla udělena v posledních týdnech. Na?e doznáni v?ech chyb, omylů, v?ech deformací proti lidskosti a demokracii není jen prázdné gesto.

    Proto?e na?e bývalé vedení nena?lo v sobě dosud tolik cti a odvahy veřejně se omluvit, činí tak delegáti mimořádného sjezdu KSČ. Omlouváme se na?í mláde?i i v?em občanům, kteří byli posti?eni neoprávněnými represemi, omlouváme se dětem, které trpěly postihy svých rodičů je?tě v dal?ích generacích. Omlouváme se za ve?kerá příkoří i členům strany, kteří za svoje reformní postoje, za nesouhlas s protizákonným vstupem vojsk pěti spojeneckých zemí v roce 1968 museli KSČ opustit a ztratili postavení rovnoprávných občanů.

    Rovně? cítíme povinnost vyjádřit politování nad tím, jak bývalé stranické vedení v uplynulých letech hrubě a nezákonně nerespektovalo právo na vyjádření názorů nezávislých občanských iniciativ včetně Charty 77. Jsme si vědomi i odpovědnosti celé na?í členské základny, ?e tomu nedokázala zabránit.

    Proto se strana rozhodně rozchází se v?emi, kteří se vědomě dopou?těli zvůle, zneu?ívali moc, dali se korumpovat a korumpovali druhé, se v?emi, kdo? vydávali le? za pravdu, dopustili znehodnocení ideálů socialismu, čestnosti a spravedlnosti, významu práce a jejích mravních hodnot, víry v domov a vlastenectví, v jednotu slov a činů a kteří dopou?těli zneu?ívání pořádkových sil proti občanům. Dáme plný průchod takovému hodnocení v?ech skutečností, které bez předpojatosti zhodnotí míru odpovědnosti osob i institucí státu a strany v uplynulých čtyřech desetiletích s plným respektováním v?eho nesporného a trvalého, čeho bylo dosa?eno v průběhu národně demokratické revoluce i při výstavbě socialismu v na?í vlasti. Přitom budeme v?dy starostlivě dbát pravidla chovat se pozorně k dějinám, nebo? jinak bychom se dopustili dal?ích chyb, dokonce na svých matkách a otcích, sami na sobě. Proto nedopustíme ani sni?ování pracovních a občanských zásluh těch členů strany, kteří po desetiletí svědomitě a nezi?tně plnili politické a pracovní úkoly ve prospěch na?í společnosti.

    Bezpráví, které neodpovědní činitelé státu a strany spáchali na mláde?i 17. listopadu tohoto roku, se nesmí u? nikdy opakovat.

    Praha, prosinec 1989

    -----

    Zdroj: www stránky KSČM


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Dohoda mezi vládou ČSFR a SSSR o odchodu sovětských vojsk z ČSFR (1990)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1682 přečtení)

    Dohoda mezi vládou ČSFR a SSSR o odchodu sovětských vojsk z ČSFR
    Moskva, 26.2.1990

    Vláda ČSFR a vláda SSSR,

    berouce v úvahu prohlá?ení československé vlády ze dne 3. prosince 1989 a prohlá?ení sovětské vlády ze dne 4. prosince 1989, včetně jejich právních aspektů,
    vedeny snahou o rozvoj tradičního přátelství a spolupráce mezi ČSFR a SSSR při důsledném dodr?ování zásad mezinárodního práva zakotvených v Chartě OSN, včetně zásad respektování suverenity a nevmě?ování do vnitřních zále?itostí,
    potvrzujíce se pevné odhodlání v?estranně napomáhat upevňování míru, stability a bezpečnosti v Evropě a na celém světě,
    vyjadřujíce vůli dodr?ovat závazky vyplývající z Var?avské smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955,

    se dohodly na následujícím:

    Článek 1

    1. Úplný odhod sovětských vojsk z území ČSFR se uskuteční po etapách, přičem? první etapa bude ukončena do 31. května 1990, druhá etapa do 31. prosince 1990 a třetí etapa do 30. června 1991.

    2. V první etapě se uskuteční odchod podstatné části sovětských vojsk v souladu se společně vypracovaným harmonogramem.

    Článek 2

    Vláda ČSFR poskytne sovětské straně při odchodu sovětských vojsk z ČSFR nezbytnou součinnost.

    Článek 3

    V období do úplného odchodu sovětských vojsk z území ČSFR se na tato vojska bude aplikovat re?im fakticky existující v době sjednání této dohody, včetně majetkových, finančních a jiných otázek, s přihlédnutím k případným změnám v podmínkách vzájemného zúčtování a platebního styku.

    Článek 4

    Strany jmenují zmocněnce pro zále?itosti odchodu sovětských vojsk, kteří budou ře?it praktické otázky vyplývající z provádění příslu?ných ustanovení této dohody.

    Článek 5

    Majetkové a finanční otázky vznikající v souvislosti s odchodem sovětských vojsk budou posuzovat zmocněnci pro zále?itosti odchodu sovětských vojsk a budou ře?eny dohodami mezi příslu?nými ministerstvy ČSFR a SSSR.

    Článek 6

    Majetkové a finanční otázky související se sovětskými vojsky v ČSFR, které nebudou upraveny do doby jejich úplného odchodu, budou vyře?eny zvlá?tní dohodou stran, která bude sjednána nejpozději do dvou let ode dne vstupu této dohody v platnost.

    Článek 7

    Tato dohoda vstupuje v platnost dnem podpisu.

    -----

    Zdroj: ?kutina, Vladimír. Rusové přicházejí a odcházejí. Praha: Region, 1990, s. 57-58.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Deklarácia slovenského národa (tzv. Martinská deklarácia) (1918)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (9443 přečtení)

    Deklarácia slovenského národa (tzv. Martinská deklarácia)

    Zastupitelia v?etkých slovenských politických strán, shroma?dení dňa 30. oktobra 1918 v Turčianskom Sv. Martine a organizovaní v Národnú Radu slovenskej vetvy jednotného československého národa, trvajú na zásade samourčovacieho práva národov prijatej celým svetom. Národná Rada vyhlasuje, ?e v meně česko-slovenského národa bývajúceho v hranicicach Uhorska, je jedine ona oprávnená hovori? a konat.

    Nie je na to oprávnená uhorská vláda, ktorá za celé desatročia nepoznala vá?nej?ej úlohy, jako potlačovat v?etko, čo je slovenské, nepostavila a nedovolila ná?mu národu ani jedinej ?koly, nedovolila, aby sa slovenskí žudia dostali do verejnej správy a úradov, ná? žud majetkove ničila a vykoristovala svojou stredovekou feudálnou sústavou a politikou.

    Nie sú oprávnené na to, aby v meně slovenského žudu hovorily, ani tie tak zvané zastupitežské sbory, ktoré sú sostavené na základe úzkeho volebného práva nedopú?tajúceho prejavit vôžu národa, a ozostáuajúce z žudí, ktorí vzdor nariadeniu zákona nedopustili na výboroch čisto slovenských stolíc ani len slovenského slova.

    Nie sú na to oprávnené ani také žudové shroma?denia, ktoré vyná?ajú uzavretie pod tlakom cudzieho násilia. V meně slovenského národa na Slovensku oprávnená je leda hovori? jedine Slovenská Národná Rada. Národná Rada česko-slovenského národa v Uhorsku obydleného osvedčuje:

    1. Slovenský národ je čiastka i rečove i kultúrno-historicky jednotného česko-slovenského národa. Na v?etkých kultúrnych bojoch, ktoré viedol český národ a ktoré ho urobily známym na celom svete, mala účast i slovenská vetev.
    2. Pre tento česko-slovenský národ ?iadame i my neobmedzené samourčovacie právo na základe úplnej neodvislosti. Na základe tejto zásady prejavujeme svoj súhlas s tým novo utuoreným medzinárodným právnym polo?ením, ktoré dňa 18. oktobra 1918 formuloval predseda Wilson a ktoré dňa 27. oktobra 1918 uznal rakúsko-uhorský minister zahraničia.
    3. ?iadame okam?ité uzavretie pokoja a sice na v?ežudských kres?anských zásadách, aby pokoj bol taký, ?e by medzinárodno-právnymi zárukami znemo?ňoval ďal?iu vojnu a ďal?ie zbrojenie.

    Sme presvedčení, ?e ná? sna?ivý a nadaný slovenský národ, ktorý vzdor neslýchanému útisku dospel na taký stupeň národnej kultúry, nebude vylúčený z po?ehnania pokoja a zo spolku národov, ale i jemu bude popriate, aby sa dža svojho rázu mohol vyviňovat a dža svojich sít prispel ku v?eobecnému pokroku človečenstva.

    Zo zasadnutia Slovenskej Národnej Rady V Turčianskom Sv. Martine, 30. októbra 1918.

    Karol A. Medvecký, v.r., tajomník Slovenskej národnej rady
    Matú? Dula, v.r., predseda Slovenskej národnej rady


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Washingtonská deklarace (1918)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (5561 přečtení)

    Washingtonská deklarace z 18. října 1918

    V této vá?né chvíli, kdy Hohenzollernové nabízejí mír, aby zastavili vítězný postup spojeneckých armád a zabránili rozdělení Rakousko-Uherska a Turecka, a kdy Habsburkové slibují federalizaci ří?e a autonomii nespokojeným národům, podrobeným jejich vládě, my, československá Národní rada, uznaná vládami spojeneckými a vládou americkou za prozatímní vládu československého státu a národa, v plném souhlasu s prohlá?ením českých poslanců, učiněným v Praze dne 6.ledna 1918 (poznámka č. 1), a vědomi si toho, ?e federalizace a tím více autonomie neznamenají ničeho pod habsburskou dynastií, činíme a prohla?ujeme toto na?e prohlá?ení nezávislosti.

    Činíme tak, poněvad? věříme, ?e ?ádný národ nemů?e být nucen ?ít pod svrchovaností, které neuznává, a poněvad? máme vědomí a pevné přesvědčení, ?e ná? národ nemů?e se volně vyvíjet v habsburské l?i-federaci, která není ne? novou formou odnárodňujícího se útisku, pod ním? jsme trpěli minulá tři století. Máme za to, ?e svoboda jest prvním po?adavkem federalizace, a jsme přesvědčeni, ?e svobodní národové střední a východní Evropy snadno utvoří federaci, jestli?e to shledají nutným.

    Činíme toto prohlá?ení na základě na?eho historického a přirozeného práva. Byli jsme samostatným státem ji? od sedmého století a r.1526 jako samostatný stát, sestávající z Čech, Moravy a Slezska, spojili jsme se s Rakouskem a Uhrami v obrannou jednotu proti tureckému nebezpečí. Nikdy jsme se v této konfederaci nevzdali dobrovolně svých práv jako samostatný stát. Habsburkové poru?ili svou smlouvu s na?ím národem, nezákonně překročujíce na?e práva a znásilňujíce ústavu na?eho státu, kterou sami přísahali zachovávat, a my proto odpíráme zůstat déle součástkou Rakousko-Uherska v jakékoli formě.

    Po?adujeme pro Čechy právo, aby byli spojeni se svými slovenskými bratry ze Slovenska, kdysi součástky na?eho národního státu, odtr?ené později od na?eho národního těla a před 50 lety vtělené v uherský stát Maďarů, kteří nevylíčitelným násilím a krutým útiskem podrobených plemen pozbyli ve?kerého mravního a lidského práva vládnout komukoliv, kromě sobě samým.

    Svět zná dějiny na?eho zápasu proti habsburskému útisku, zesílenému a v systém uvedenému dualistickým vyrovnáním rakousko-uherským z r.1867. Tento dualismus je toliko nestoudnou organizací hrubé síly a vykořis?ování vět?iny men?inou; je to politický úklad Němců a Maďarů proti na?emu vlastnímu národu, stejně jako proti jiným slovanským a latinským národům monarchie. Svět zná historii na?ich práv, kterých Habsburkové sami neodvá?ili se popírat. Franti?ek Josef uznal opětovně nejslavnostněj?ím způsobem svrchovaná práva na?eho národa (poznámka č. 2). Němci a Maďaři postavili se na odpor tomuto uznání a Rakousko-Uhersko, sklánějíc se před Pangermány, stalo se kolonií Německa a jako jeho předvoj na východě vyvolalo poslední balkánský konflikt stejně jako nyněj?í světovou válku, kterou Habsburkové počali sami, bez souhlasu zástupců lidu.

    Nemů?eme a nechceme nadále ?it pod přímou nebo nepřímou vládou těch, kdo znásilnili Belgii, Francii a Srbsko, chtěli být vrahy Ruska a Rumunska, jsou vrahy desetitisíců občanů a vojínů na?í krve a spoluviníky bezpočetných nevýslovných zločinů, spáchaných v této válce proti lidskosti těmito dvěma degenerovanými a neodpovědnými dynastiemi. Nechceme zůstat součástkou státu, který nemá existenčního oprávnění a který odpíraje přijmout základní zásady moderní světové organizace, zůstává toliko umělým, nemorálním politickým útvarem, který překá?í ka?dému hnutí, směřujícímu k demokratickému a sociálnímu pokroku. Habsburská dynastie, zatí?ená nesmírným dědictvím chyb a zločinů, je stálou hrozbou světovému míru a my pova?ujeme za svoji povinnost k lidstvu a civilizaci přispět k jejímu pádu a zničeni.

    Odmítáme svatokráde?né tvrzeni, ?e moc dynastie habsburské a hohenzollernské je původu bo?ského; odpíráme uznati bo?ské právo králů. Ná? národ povolal Habsburky na český trůn ze své svobodné vůle a tímté? právem je sesazuje. Prohla?ujeme tímto habsburskou dynastii za nehodnou, aby vedla ná? národ, a upíráme jí ve?kerá práva vládnout československé zemi, která, to zde nyní prohla?ujeme, bude od nyněj?ka svobodným a nezávislým lidem a národem.

    Přijímáme ideály moderní demokracie a budeme k nim lnout, poněvad? to byly ideály na?eho národa po staletí. Přijímáme americké zásady, jak byly stanoveny prezidentem Wilsonem: zásady o osvobozeném lidstvu, skutečné rovnosti národů a vládách, odvozujících v?ecku svou spravedlivou moc ze souhlasu ovládaných. My, národ Komenského, nemů?eme ne? přijmout tyto zásady, vyjádřené v americké deklaraci nezávislosti, v zásadách Lincolnových a v prohlá?ení lidských a občanských práv. Za tyto zásady prolévá ná? národ krev dnes po boku svých spojenců v Rusku, v Itálii a ve Francii.

    Načrtneme jen hlavni zásady ústavy československého národa: konečné rozhodnutí o ústavě samé nále?í zákonitě zvoleným zástupcům osvobozeného a sjednoceného národa.

    Československý stát bude republikou. Ve stálé snaze o pokrok zaručí úplnou svobodu svědomí, nábo?enství a vědy, literatury a umění, slova, tisku a práva shroma?ďovacího a petičního. Církev bude odloučena od státu. Na?e demokracie bude spočívat na v?eobecném právu hlasovacím: ?eny budou postaveny politicky, sociálně a kulturně na roveň mu?ům. Práva men?iny budou chráněna poměrným zastoupením; národní men?iny budou po?ívat rovných práv. Vláda bude mít formu parlamentární a bude uznávat zásady iniciativy a referenda. Stálé vojsko bude nahrazeno milicí.

    Československý národ provede dalekosáhlé sociální a hospodářské reformy; velkostatky budou vyvlastněny pro domácí kolonizaci; výsady ?lechtické budou zru?eny. Národ ná? převezme svou část předválečného státního dluhu rakousko-uherského; válečné dluhy ponecháme těm, kdo do nich zabředli.

    Ve své zahraniční politice přijme československý národ plnou část odpovědnosti za reorganizaci východní Evropy. Přijímá cele demokratický a sociální princip národnostní a souhlasí s naukou, ?e ve?keré úmluvy a smlouvy mají být sjednány otevřeně a upřímně, bez tajné diplomacie.

    Na?e ústava postará se o účinnou, rozumnou a spravedlivou vládu, která vyloučí jakékoliv zvlá?tní výsady a znemo?ní třídní zákonodárství.

    Demokracie porazila teokratickou autokracii. Militarismus je zničen - demokracie je vítězná - na základech demokracie lidstvo bude reorganizováno. Mocnosti temnoty slou?ily vítězství světla - vytou?ený věk lidstva vzchází.

    Věříme v demokracii - věříme ve svobodu - a ve svobodu v?dy vět?í a vět?í.

    Dáno v Paří?i, dne 18.října 1918.

    profesor T. G. Masaryk, předseda ministerské rady a ministr financí,
    generál, Dr. Milan ?tefánik, ministr národní obrany,
    Dr.Edvard Bene?, ministr zahraničních věci a ministr vnitra.


    Celý článek... | Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Pittsburghská dohoda (1918)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (6589 přečtení)

    Pittsburská dohoda
    (česko-slovenská dohoda uzavřená Pittsburghu, PA, USA, 30. května 1918)

    Predstavitelia slovenských a českých organisácií vo Spojených ?tátoch, Slovenskej Ligy, Českého Národného Sdru?enia a Sväzu Českých Katolíkov, porokovali za prítomnosti predsedu Česko-Slovenskej Národnej Rady profesora Masaryka, o česko-slovenskej otázke a o na?ich posavádnych programových prejavoch a usniesli sa nasledovne:

  • Schvažujeme politický program usilujúci sa o spojenie Čechov a Slovákov v samostatnom ?táte z Českých zemí a Slovenska.
  • Slovensko bude ma? svoju vlastnú administratívu, svoj snem a svoje súdy.
  • Slovenčina bude úradným jazykom v ?kole, v úrade a vo verejnom ?ivote vôbec.
  • Česko-slovenský ?tát bude republikou. Jeho Kon?titúcia bude demokratická. Organisácia spolupráce Čechov a Slovákov vo Spojených ?tátoch bude podža potreby a meniacej sa situácie, pri spoločnom dorozumení, prehĺbená a upravená.
  • Podrobné ustanovenia o zariadení česko-slovenského ?tátu ponechávajú sa osvobodeným Čechom a Slovákom a ich právoplatným predstavitežom.
  • Albert Mamatey, Ivan Bielok, Ján Janček ml., Matú? Gazdík, Milan Getting, Ján Pankúch, Michal Bosák, Gejza H. Mika, Rev. Jozef Murga?, Ignác Gessay, Jozef Hu?ek, Rev. Ján Kuba?ek, Andrej Schustek, Jozef Karlovský, Rev. Pavel J. ?i?ka, J. A. Ferienčík, Ivan Daxner, T. G. Masaryk, Karel Pergler, Hynek Dostál, Dr. Fischer, Rev. Oldřich Zlámal, B. Simek, Vojta Bene?, J. J. Zmrhal, Rev. Innocent Kestl, Jan Straka, Jos. Martinek, Dr. Joseph P. Pecivál


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Volby v roce 1946 vyhrál favorit (M. ?i?ka, Právo, 27.5.2006)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2987 přečtení)

    Volby v roce 1946 vyhrál favorit
    Autor: Miroslav ?i?ka
    Zdroj: Deník Právo, sobota 27.5.2006

    ?Brzy po volbách jsem po?ádal prezidenta Bene?e o přijetí a byl jsem pozván na Hrad. Nepokrytě mi řekl, ?e byl jejich výsledkem zklamán a něco podobného neočekával. Věřil, ?e národní socialisté budou první stranou a komunisté druhou. ,Nemohl jsem poznat český lid,' řekl doslova, ,ale nutno se spřátelit se skutečností a nebrat ji tragicky.'

    Připomněl, ?e volby byly svobodné a ?e komunisté v nich ukázali, ?e jsou pro demokratickou spolupráci s ostatními stranami Národní fronty, budou-li tyto strany hájit a provádět program společně dohodnutý, jak se zavázaly. Já v?ak v demokratickou spolupráci s komunisty nevěřil a v tom směru jsem prezidentovi odporoval.?

    Slova v pamětech předválečného agrárního politika a poválečného člena národněsocialistické strany Ladislava Feierabenda byla napsána někdy v letech ?edesátých, a tedy se znalostí února 1948 i dal?ích událostí. Nicméně pocity Edvarda Bene?e zachytil Feierabend autenticky a vystihují jeho rozčarování z výsledků prvních poválečných voleb.

    Podobně se vyjádřil i jiný člen Čs. strany národněsocialistické a tehdej?í ministr spravedlnosti Prokop Drtina: ?Stal se opak toho, co jsme předpokládali po uzavření ko?ické vládní dohody a české voličstvo dalo komunistům vět?í moc a sílu, ne? oni sami na jaře 1945 v Moskvě očekávali,? napsal v memoárech. ?Za to je ov?em odpovědný jen český národ sám, český lid sám - nikdo jiný! Nech? tedy nikde jinde viníka nehledá a nesna?í se této odpovědnosti zbavit. To by k ničemu dobrému nevedlo. Jen sebepoznání mů?e jednoho dne přinést ?ádoucí nápravu...?

    Výsledky voleb před 60 lety přitom nebyly nečekané, i kdy? překvapily tím, jak přesvědčivě je favorit vyhrál. S vítězstvím KSČ toti? počítali jak sami komunisté (ve vlastních předvolebních odhadech téměř přesně ?trefili? procenta získaných hlasů), předvídal to i provedený, by? nezveřejněný výzkum veřejného mínění (s velmi přesným odhadem hlasů pro jednotlivé strany), ale o prvenství komunistů nepochyboval například ani americký velvyslanec v Československu Laurence Steinhardt při své předpovědi volebních výsledků, kterou v polovině května 1946 poslal státnímu departamentu.

    Povinně k urnám

    Kdy? opustila v závěru roku 1945 sovětská i americká vojska na?e území, mohla Národní fronta Čechů a Slováků (jak se vládnoucí koalice nazývala) rozhodnout o termínu voleb. Po men?ích názorových třenicích nakonec vláda 16. ledna 1946 určila za volební den poslední květnovou sobotu.

    V Československu se od posledních voleb (1935) mnohé změnilo a značně se proměnila i voličská základna. Zhruba 15 procent lidí ?lo k urnám poprvé. Mimo jiné i proto, ?e se věková hranice aktivního volebního práva sní?ila z 21 na 18 let a oproti období první republiky bylo volební právo roz?ířeno na vojáky a příslu?níky bezpečnostních orgánů. Ve volebním zákoně byla ustanovena povinnost volit a kdo ne?el, tomu hrozila pokuta (výjimky tvořili lidé star?í 70 let, vá?ně nemocní a ti, kteří se z jiných zákonem daných důvodů nemohli zúčastnit).

    Zachovával se princip poměrného zastoupení a vázaných kandidátek, ale nebyla obnovena druhá komora parlamentu (senát). V praxi to znamenalo, ?e se volily politické strany, které nesly odpovědnost za své kandidáty. Kandidovat mohly jen strany sdru?ené v Národní frontě (nebo i ty, které vyvíjely k 30. dubnu 1946 činnost), přičem? se dohodly, ?e ?ádná z nich nesmí mít celorepublikovou působnost, co? bylo před válkou bě?né.

    V českých zemích kandidovaly čtyři strany: komunistická, sociálnědemokratická, národněsocialistická a lidová. Na Slovensku pak sloven?tí demokraté, komunisté, Strana slobody a Strana práce. Voliči, kteří nesouhlasili se stávajícím re?imem i s existujícími stranami, dostali mo?nost vyjádření (volební povinnost) v podobě tzv. bílých lístků - předpokládalo se, ?e ji vyu?ijí předev?ím stoupenci zakázaných stran. S nápadem na bílé lístky při?li komunisté a ostatní strany to pova?ovaly za volební trik a s návrhem nesouhlasily. Rozhodnout se nakonec muselo a? ?bojovým hlasováním? na půdě prozatímního parlamentu.

    ?Pro zavedení hlasovalo 155 poslanců, tedy nadpoloviční vět?ina sněmovny,? čteme v Drtinových pamětech. ?Proti se vyslovilo pouze 131 hlasů. To bilo do očí je?tě více, ne? těch 155 přikyvovačů. Znamená to, ?e z řad na?ich, lidoveckých a demokratických, se někteří hlasování proti lístkům zdr?eli. Stal se tedy pravý opak, ne? jsem očekával.?

    Dohoda o slu?nosti

    Volební klání se vyznačovalo je?tě i dal?í zvlá?tností. Tou byla dohoda o pravidlech volební soutě?e, kterou uzavřeli představitelé stran Národní fronty 25. března 1946.

    Strany se vzájemně zavázaly, ?e povedou svou agitaci v tisku i na schůzích v souladu se zásadami Ko?ického vládního programu a budou v ní prosazovat dosavadní politiku Národní fronty. To znamenalo například obhajovat znárodnění v průmyslu a peně?nictví, zbavení Němců a Maďarů státní příslu?nosti, ustavení Národních výborů, vyře?ení poměru ke Slovákům na základě rovnoprávnosti atd. Zároveň si strany přislíbily, ?e i po volbách budou spolupracovat a znovu vytvoří vládu Národní fronty.

    Proklamovaly také, ?e budou rozvíjet svůj ?volební program pozitivně a zdr?í se osobních polemik a osočování?. Vedení stran slíbila, ?e se boj povede slu?ně a ?zejména se nebudou napodobovat nechvalně proslulé osobní útoky, pomluvy a l?i o kandidátech druhých stran, jak tomu bylo ve volbách předmnichovské republiky,? uvádí Drtina v pamětech. ?Do značné míry se to dodr?elo,? dodává, ?i kdy? ne úplně bez kazu. Celkově v?ak tato volební kampaň byla nejslu?něj?í ze v?ech, co jsem jich za?il.?

    Cesta do budoucnosti

    Společenská atmosféra, v ní? se uskutečnily první poválečné volby, byla ovlivněna mnoha faktory. Minulost a budoucnost vnímal ka?dý jednotlivec podle svých ?ivotních zku?eností, ale snad ?ádná debata nemohla vynechat problém Mnichova, mnichovské zrady, následného národního poní?ení a ?estileté německé okupace. Obava z opakování Mnichova se stala určující emocí, ovlivňující tvář poválečné čs. zahraniční politiky a zdůvodňující politický obrat od Západu k Východu. Ferdinand Peroutka do trefně vyjádřil v říjnu 1945 na stránkách Svobodných novin:

    ?By? bychom měli sebevíce sympatií k podobě západního člověka a k půvabům jeho politického systému, bylo nám dáno a? do dna se přesvědčit, ?e spojenectví s ním samo nezaručuje nám národní bezpečnost. To není teorie, to je historicky prokázaný fakt.?

    Jako protipól existovala dychtivost v očekávání nového. Proti krutým zá?itkům z hospodářské krize se nabízely představy o dosa?ení sociální spravedlnosti, hmotného zaji?tění, kulturního rozkvětu a společenské harmonie cestou politických a hospodářských reforem. Mocně působil dojem z vítězství Rudé armády a mocenské váhy sovětského spojence (včetně iluzí o Stalinovi) a soubě?ně i celoevropský posun doleva a psychologie dějinné nutnosti vývoje tímto směrem.

    To v?e (včetně například i působivosti komunistické strategie a rétoriky) se slilo do dominujícího přesvědčení, ?e cesta do budoucnosti vede jen přes socialismus. Vzpomínaný Ferdinand Peroutka například ve svých předvolebních článcích často opakoval, ?e to hlavní - tedy budování socialismu a kladný poměr k Sovětskému svazu - volby nemohou změnit. Pro socialismus pracovalo v minulosti příli? mnoho sil, psal, ne? aby ho případná volební porá?ka komunistů mohla ohrozit. K zásadní změně kurzu po volbách nedojde, a? vyhraje kdokoli...

    Peroutkův ?ivotopisec Pavel Kosatík v této souvislostí napsal, ?e ?se tím snad pokou?el naznačit, ?e není nutno volit právě komunisty - sám volil národní socialisty, co? přátelům zdůvodnil slovy, ?e je to nejsilněj?í protiváha KSČ. Pokud to tak bylo, dosáhl spí?e opačného účinku; mnoho čtenářů získalo dojem, ?e Peroutka jde v předvolebním boji s komunisty a proti demokratům: psal přece, ?e komunismus není jen jedna politická strana, ale něco víc - světový názor, a proto je nejpravděpodobněj?í, ?e KSČ vyjde z voleb jako první. A udr?í si vliv.?

    Republice více práce, to je na?e agitace

    Dva týdny před volbami se losovala čísla pořadí kandidátních listin. Komunisté získali jedničku, lidovci dvojku, sociální demokraté trojku a národní socialisté čtyřku. To v?ak ji? zaznívala po celé zemi rozmanitá volební hesla. Národní socialisté vystupovali se sloganem: ?Pojďte s námi, s námi nezabloudíte.? Sociální demokraté kupodivu ?ádné heslo neměli, zatímco lidovci vsadili na fakt, ?e jsou jedinou nesocialistickou českou stranou a v prvomájových průvodech nesli nad hlavami heslo: ?Totalita bude bita?.

    Komunisté ?li do voleb s různými hesly, v?echna v?ak byla víceméně variantami jednoho: ?Republice více práce, to je na?e agitace?. Lumír Čivrný ve svých pamětech vzpomíná, ?e ?jeho autorem byl Vilém Kún, pracovník agitačního oddělení, a já netu?il, jak zabere?

    Chytrý slogan byl výrazem dosud nezvyklého rysu volební kampaně. Komunisté vyhlásili, ?e budou bezplatně pracovat ve prospěch republiky na různých stavbách nebo při pomoci rolníkům. Hospodářský efekt této aktivity nebyl velký, ale přinesl značný politický kapitál.

    K dal?ím sloganům inspirovala vylosovaná čísla. Jednička komunistů často mluvila sama o sobě, ostatní strany se musely více sna?it. ?K lep?ím zítřkům buduj spojku, demokrat jsi, volí? dvojku,? skandovali lidovci. Jindy tvrdili: ?Ten, kdo není extrémista, fa?ista či totalista, volí dvojku dozajista.?

    Vynalézaví chtěli být také sociální demokraté: ?Kdo je zásadní a slu?ný, do budoucna patří a bude volit číslo tři.? Sebevědomí národních socialistů měl zřejmě vyjádřit slogan: ?Ka?dé dítě dnes u? ví, tahle čtyřka zvítězí.?

    Odhady přesné i mylné

    Dnes, kdy jsou k dispozici různé průzkumy volebních preferencí, lze výsledky voleb solidně odhadnout. Před 60 lety to v?ak bylo z řady důvodů velmi obtí?né. Přesto se takový průzkum uskutečnil, i kdy? jeho výsledky byly ulo?eny u notáře a zveřejněny a? po volbách.

    Za pou?ití Gallupovy metody průzkum provedl nově zalo?ený Čs. ústav pro výzkum veřejného mínění. Nadvakrát - na konci dubna a v druhém týdnu května 1946 - byla zpovídána přibli?ně tisícovka lidí. Výsledky obou průzkumů se velice přibli?ovaly pozděj?ím skutečným volebním výsledkům.

    Vítězná KSČ získala v českých zemích 40,2 procenta (první průzkum odhadoval 37 procent, druhý 40,8), druzí národní socialisté obdr?eli 23,6 procenta hlasů voličů (průzkum 26,1 a 23,1), ?bronzoví? lidovci dosáhli 20,2 procenta (průzkum 18,3 a 19,5) a konečně pro sociální demokraty hlasovalo 15,5 procenta (průzkum 18,5 a 16,5).

    Nejvíce zaskočeni byli národní socialisté, zvlá?tě je ?okovala porá?ka v Praze. Také lidovci byli získanými 20 procenty velice zklamáni. Nejhůře ov?em dopadli sociální demokraté. Ti kalkulovali s pozicí druhé nejsilněj?í strany (po komunistech) a s miliónem hlasů a padesáti poslanci. Skončili poslední s 37 poslanci. Nejpřesněji odhadli nejen svoje mo?nosti, ale vůbec celé výsledky voleb, jejich vítězové. Svoje předpovědi komunisté sestavili z analýzy, kterou prováděli místní funkcionáři v ka?dé obci, a dospěli k těmto číslům: sami získají 41 procent, sociální demokraté 15-16 procent, národní socialisté 22,5 procenta a lidovci 21 procent. By? tedy vítězství očekávali, přesto ?byli komunističtí vůdcové,? jak poznamenává Drtina v pamětech, ?jeho mírou překvapeni? a dodává: ?Někteří to přiznali přímo v rozhovorech se mnou a dr. Bene? mně řekl, ?e jemu to přiznal i tehdej?í generální tajemník KSČ Rudolf Slánský.?

    A jaký výsledek předpovídal americký velvyslanec Steinhardt? Dva týdny před volbami poslal do Washingtonu depe?i s tímto odhadem: 88 křesel pro komunisty, 65 pro národní socialisty, 55 pro lidovce a 39 pro sociální demokraty...

    Týden po volbách v jiné zprávě zachovával pokojný tón a neviděl ve srovnání se situací před volbami ?ádné zhor?ení. O Klementu Gottwaldovi poznamenal: ?Pova?uji nového premiéra za člověka se zdravým rozumem a přirozenou bystrostí, snahou učit se, upřímného československého vlastence, za osobu, u které je nepravděpodobné, ?e by nastoupila kurz dal?ích extrémistických podniků, a za člověka, na kterého je mo?né se spolehnout více ne? na Fierlingera.?

    Po květnu při?el únor

    V roce 1946 se pro ideu socialismu v nějaké podobě vyslovilo plných 80 procent voličů. Nejpřesvědčivěj?í a nejkonkrétněj?í podobu mu dokázali vtisknout komunisté, by? o něm tehdy - paradoxně - prakticky vůbec nemluvili.

    Zpočátku se zdálo, ?e se nestalo nic tragického. Vláda předlo?ila přijatelný, pozitivní program, který byl oprávněně označen jako Budovatelský. Akcentoval úkoly obnovy národního hospodářství a zároveň uklidnil ostatní partnery prohlá?ením, ?e vláda pova?uje znárodňovací proces za ukončený.

    I to byl jeden ze stabilizačních prvků a zdálo se, ?e stát by se mohl rozvíjet opravdu jako socializující demokracie. Ale o půldruhého roku později se v únoru 1948 začal psát docela jiný příběh...


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    |0-15|15-30|30-45|45-60|60-75|75-90|90-105|105-120|120-135|135-150|150-162|



    Táto stránka bola vytvorená prostredníctvom redakčného systému phpRS.
    Grafickú podobu pripravil Pavol Minárik