PhDr. Petr Just, Ph.D.

Metropolitní univerzita Praha
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy

Dnešní datum: 29. 11. 2020    
kulatý roh  Informace / Informationkulatý roh
Homepage

Metropolitní univerzita Praha
Univerzita Karlova v Praze
Bakalářské a diplomové práce
Aktuality / Updates
Konzultace / Office hours
Pomoc s citováním a bibliografií
Petr Just - CV (česky)
Fotogalerie (stará)
Fotogalerie (nová)

Nebraska Library, Archive and Collection


kulatý roh  Metropolitní univerzita Prahakulatý roh
Studijní informační systém MUP
Knihovna MUP

Výuka na MUP
ZS 2012-2013:

  • Politické systémy střední a východní Evropy
  • The Czech Political System (IRES)
  • Český politický systém
  • Politologie

  • LS 2011-2012:
  • Komparace moderních demokracií
  • Český politický systém
  • Střední Evropa

  • ostatní / neaktuální:
  • Politologie
  • Politický systém USA

  • kulatý roh  Fotogalerie / Photo gallerykulatý roh
    Fotogalerie je nyní umístěna zde.

    Photogallery is now located here. StrmilovChata u rybníka KomorníkaUbytování vět?ích skupinČeská KanadaJi?ní ČechyPenzion skupinyUbytování Kun?akPenzion Česká KanadaChata na SamotěChata Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníKomorník


    Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 162 nalezených)

    |0-15|15-30|30-45|45-60|60-75|75-90|90-105|105-120|120-135|135-150|150-162|

    * Dokument: Hodnocení roku 1968 (1990)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2003 přečtení)

    ÚV KSČ: Hodnocení roku 1968 (1990)
    Zpráva ?Komise ÚV KSČ pro objektivní zhodnocení let 1968-1969 a následujícího vývoje v ČSSR?, zveřejněná v Rudém právu 28.3.1990.

    Na loňském, mimořádném sjezdu KSČ zazněl závěr: zru?it Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. Usneseni pak ulo?ilo Ústřednímu výboru vytvořit komisi pro objektivní zhodnocení let 1968-1969 a následujícího vývoje v ČSSR. Je to úkol a? do řádného, XVIII. sjezdu strany. Komise pracuje za účasti expertních týmů. Nyní předkládá základní východiska hodnocení:

    Potřeba nově posoudit vývoj, kterým pro?la Komunistická strana Československa za svou téměř sedmdesátiletou historii, předev?ím pak po roce 1968, není vyvolána pouze snahou vyslovit historickou pravdu a navázat na pozitivní hodnoty, které komunisté vnesli do nejnověj?ích dějin na?ich národů, ale je zároveň motivována spravedlivým po?adavkem odhalit a odmítnout ty politické koncepce a jejich nositele, kteří přivodili rozsáhlé ?kody v ?ivotě na?í vlasti a hluboce zdiskreditovali ideály socialismu v československé společnosti.

    Politické události, ke kterým do?lo v roce 1968, nebyly ve své podstatě střetem mezi revolucí a kontrarevolucí, socialismem a kapitalismem, marxismem a revizionismem, jak byly prezentovány v Poučení z krizového vývoje. Byl to pokus demokratických sil uvnitř strany o překonání stalinských deformací, o obrodu socialismu, o jeho tvůrčí rozvoj v souladu se zájmy československého lidu. Byl to zápas mezi překonaným sektářsko-dogmatickým a tvůrčím přístupem k marxismu a socialismu. Tento spor prolíná celými dějinami komunistického hnutí, zejména pak po druhé světové válce.

    Inspirujícím zdrojem reformního proudu v KSČ, usilujícího v ?edesátých letech o obrodu socialismu, se staly zku?enosti československé cesty k socialismu uskutečňované v prvních poválečných letech, podněty XX. sjezdu KSSS a některé nové my?lenky komunistického a socialistického hnutí na Západě. Naléhavost reforem vyplývala ze strukturálních změn světové ekonomiky, je? Československo nebylo s to zachytit a přizpůsobovat se jim v důsledku zkostnatělého stalinského politického systému. Pokusy o ekonomickou reformu byly oslabovány a znehodnocovány tím, ?e je nedoprovázely odpovídající politické změny.

    Lednové zasedání ÚV KSČ v roce 1968 volbou A. Dubčeka za svého prvního tajemníka otevřelo prostor pro následný reformní vývoj směřující k likvidaci stalinského modelu socialismu a vytváření společnosti demokratického socialismu. Cílevědomý směr hnutí za obrodu socialismu stanovil Akční program KSČ, schválený dubnovým zasedáním ÚV KSČ.

    Reformní politika nového vedení KSČ měla podporu vět?iny obyvatelstva i mnoha komunistických stran světa. S její kritikou v?ak začali stále důrazněji vystupovat představitelé komunistických a dělnických stran SSSR, NDR, Polska, Maďarska a Bulharska. Ve shodě s nimi postupovala sektářsko-dogmatická skupina v Ústředním výboru KSČ, která s mo?ností vojenského zásahu těchto států v Československu kalkulovala a připravovala se na ni.

    V noci z 20. na 21. srpna 1968 uskutečnila vojska pěti států Var?avské smlouvy vojenskou intervenci do Československa. Ta svými důsledky rozhodujícím způsobem ovlivnila poměr vnitřních sil ve prospěch těch, kteří hnutí za obrodu socialismu odmítali. V dubnu 1969 byl zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ G. Husák, pod jeho? vedením začala tzv. konsolidace a normalizace. I přes to, ?e byly odmítnuty snahy krajně konzervativních sil o zahájení politických procesů, začaly se znovu obnovovat principy stalinského modelu socialismu, vydávaného za výraz obecně platných a závazných zákonitostí. Vedení KSČ uskutečnilo nejrozsáhlej?í čistku v řadách strany ve svých dějinách. Strana se jí připravila o podstatnou část svého intelektuálního potenciálu a statisíce čestných a obětavých lidí. Posti?ena byla i řada lidí bezpartijních. Masová podpora velké části československého obyvatelstva, kterou strana získala v roce 1968 svou reformní politikou, byla konsolidačním procesem ztracena.

    Politika, zalo?ená na vítězství dogmaticko-sektářské linie a plně závislá na bre?něvovském hegemonismu, se dostávala v sedmdesátých a pak předev?ím v osmdesátých letech do hlubokého rozporu s potřebami společnosti i s trendy evropského a světového vývoje. Důsledkem byl růst stagnačních jevů v ekonomice, zvy?ující se nespokojenost obyvatelstva včetně velké části členů strany a ?ířeni kritických opozičních hnutí a nálad, předev?ím mezi inteligencí a mladou generací.

    Velké naděje vyvolalo v komunistické straně a celé společnosti zahájení přestavby v SSSR. Ani XVII. sjezd KSČ, ani 7. zasedání ÚV KSČ v roce 1987, na kterém do?lo ke změnám ve vedení strany, v?ak nepřinesl v politice KSČ zásadní zlom. Vedení strany, jeho? jádro se konstituovalo po dubnu 1969, se cítilo sovětskou politikou přestavby a obnovy socialismu ohro?eno. V úsilí o zdůvodnění své legitimity bránilo přehodnocení srpna 1968 a po letech zdůvodňování ?obecných zákonitostí socialismu? začalo zdůrazňovat československá specifika. Slovní přihlá?ení se k přestavbě, proklamováni ekonomické reformy a demokratizace politického systému měly předev?ím prodlou?it monopolní postavení KSČ a absolutní moc úzké skupiny vedoucích činitelů v ní.

    Tato politika stála v rozporu s naléhavými potřebami dal?ího rozvoje Československa. Vháněla ve svých důsledcích vět?inu společnosti, která se chtěla podílet na utváření vlastního osudu, do opozice proti straně a socialismu. V důsledku těchto chyb se hlavní silou společensko-politického pohybu inspirovaného sovětskou přestavbou, politikou M. Gorbačova a změnami v řadě sousedních zemi nestala KSČ, ale občanské iniciativy, které v listopadu 1989 zahájily novou etapu historie na?í země.

    KSČ v současném období prochází zásadními přeměnami, postupně se formuje v moderní levicovou stranu, která chce být pozitivní součástí na?eho nového, demokratického politického systému. Tento proces se neobejde bez vyu?ití historických zku?enosti, jejich? součástí je i pravdivé zhodnocení let 1968-1969 a následujícího období.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Několik vět (29.6.1989)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1387 přečtení)

    Několik vět (29.6.1989)
    (petice organizovaná Chartou 77)

    První měsíce roku 1989 znovu a jasně ukázaly, ?e i kdy? se současné československé vedení velmi často zaklíná slovy přestavba a demokratizace, ve skutečnosti se dost zoufale vzpírá v?emu, co demokracii vytváří nebo ji alespoň vzdáleně připomíná. Petice a iniciativy občanů, které samo nezorganizovalo, odmítá jako nátlakové akce, pokojná lidová shromá?dění rozhání, do přípravy nových zákonu nedovoluje veřejnosti mluvit. Tyté? měsíce v?ak zároveň ukázaly, ?e občanská veřejnost se u? vymaňuje z letargie a ?e stále víc lidí má odvahu veřejně projevit svou touhu po společenských změnách. Pohyb ve společnosti se tak začíná stále pová?livěji srá?et s nehybností moci, roste společenské napětí a začíná hrozit nebezpečí otevřené krize. Takovou krizi si nikdo z nás nepřeje. Proto vyzýváme vedení na?í země, aby pochopilo, ?e nade?el čas ke skutečným a důkladným systémovým změnám a ?e tyto změny jsou svobodná a demokratická diskuse. Prvním krokem k jakýmkoli smysluplným změnám, novou ústavou počínaje a ekonomickou reformou konce, musí tedy být změna společenského klimatu v na?í zemi, do kterého se musí vrátit duch svobody, důvěry, tolerance a plurality. Podle na?eho názoru je k tomu třeba:

    • Aby byli okam?itě propu?těni v?ichni političtí vězňové.
    • Aby přestala být omezována svoboda shroma?ďovací.
    • Aby přestaly být kriminalizovány a pronásledovány různé nezávislé iniciativy a začaly být konečně chápány i vládou jako to, čím v očích veřejnosti u? dávno jsou, toti? jako přirozená součást veřejného ?ivota a legitimní výraz jeho různotvárnosti. Zároveň by neměly být kladeny překá?ky vznikání nových občanských hnutí, včetně nezávislých odboru, svazu a spolku.
    • Aby byly sdělovací prostředky i ve?kerá kulturní činnost zbaveny v?ech forem politické manipulace a předbě?né i následné skryté cenzury a otevřeny svobodné výměně názorů a aby byly legalizovány sdělovací prostředky, působící dosud nezávisle na oficiálních strukturách.
    • Aby byly respektovány oprávněné po?adavky v?ech věřících občanů.
    • Aby byly v?echny chystané a uskutečňované projekty, které mají natrvalo změnit ?ivotní prostředí v na?í zemi a předurčit tak ?ivot budoucích generací, neodkladně předlo?eny k v?estrannému posouzení odborníkům a veřejnosti.
    • Aby byla zahájena svobodná diskuse nejen o padesátých letech, ale i o Pra?ském jaru, invazi pěti států Var?avské smlouvy a následné normalizaci. Je smutné, ?e zatímco v některých zemích, jejich? armády tehdy do československého vývoje zasáhly, se dnes u? o tomto tématu začíná věcně diskutovat, u nás je to stále je?tě velké tabu, a to jen proto, aby nemuseli odstoupit ti lidé z politického a státního vedení, kteří jsou odpovědni za dvacetileté upadání v?ech oblastí společenského ?ivota u nás.

    Ka?dý, kdo s tímto stanoviskem souhlasí, je mů?e podpořit svým podpisem.

    Vládu vyzýváme, aby s ním nenalo?ila tak, jak je dosud zvyklá s nepohodlnými názory nakládat. Zasadila by tím osudovou ránu nadějím, jimi? jsme vedeni, toti? nadějím na skutečný společenský dialog jako jediné mo?né východisko ze slepé uličky, v ní? se dnes Československo nalézá.

    Signatáři petice se mohou obrátit na jednu z následujících adres:
    Stanislav Devátý, Revoluční 1285 - byt 312, 760 01 Gottwaldov
    Václav Havel, Engelsovo nábře?í 78, 120 00 Praha 2
    Jiří Kři?an, Navrátilova 16, 110 00 Praha 1
    Sa?a Vondra,Trojanova 1, 120 00 Praha 2


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Tzv. Moskevský protokol (1968)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (5767 přečtení)

    Protokol o jednání delegace SSSR a ČSSR (1968)
    (tzv. Moskevský protokol)

    Ve dnech 23. a? 26. srpna 1968 se uskutečnila v Moskvě československo-sovětská jednání, kterých se zúčastnili z československé strany: prezident Československé socialistické republiky soudruh Ludvík Svoboda, první tajemník ÚV KSČ soudruh Alexander Dubček, předseda Národního shromá?dění, člen předsednictva ÚV KSČ soudruh Josef Smrkovský, předseda vlády, člen předsednictva ÚV KSČ soudruh Oldřich Černík, člen předsednictva ÚV KSČ a první tajemník ÚV KSS soudruh Vasil Bižak, člen předsednictva ÚV KSČ, místopředseda Slovenské národní rady soudruh Franti?ek Barbírek, člen předsednictva ÚV KSČ soudruh Jan Piller, člen předsednictva ÚV KSČ soudruh Emil Rigo, člen předsednictva ÚV KSČ soudruh Josef ?paček, člen předsednictva ÚV KSČ soudruh Oldřich ?vestka, předseda ústřední kontrolní a revizní komise KSČ soudruh Milo? Jake?, kandidát předsednictva a tajemník ÚV KSČ soudruh Jozef Lenárt, kandidát předsednictva ÚV KSČ soudruh Bohumil ?imon, místopředseda vlády soudruh dr. Gustáv Husák, tajemník ÚV KSČ soudruh Alois Indra, tajemník ÚV KSČ soudruh dr. Zdeněk Mlynář, ministr národní obrany generálplukovník soudruh Martin Dzúr, ministr spravedlnosti soudruh dr. Bohuslav Kučera, velvyslanec ČSSR v Sovětském svazu soudruh Vladimír Koucký.

    Ze sovětské strany: generální tajemník ÚV KSSS soudruh Bre?něv, předseda rady ministrů SSSR, člen politbyra ÚV KSSS soudruh Kosygin, předseda prezídia Nejvy??ího sovětu SSSR, člen politbyra ÚV KSSS soudruh Podgornyj, člen politbyra ÚV KSSS, předseda rady ministrů RSFSR soudruh Voronov, člen politbyra a tajemník ÚV KSSS soudruh Kirilenko, člen politbyra ÚV KSSS, první náměstek předsedy rady ministrů SSSR soudruh Poljanský, člen politbyra a tajemník ÚV KSSS soudruh Suslov, člen politbyra ÚV KSSS, předseda V?esvazové ústřední rady odborů soudruh ?eljepin, člen politbyra ÚV KSSS, první tajemník ÚV KS Ukrajiny soudruh ?elest, tajemník ÚV KSSS soudruh Katu?ev, tajemník ÚV KSSS soudruh Ponomarjov, ministr obrany Sovětského svazu soudruh Grečko, ministr zahraničních věcí SSSR soudruh Gromyko.

    1.

    V průběhu rozhovorů byly projednány otázky spojené s obranou socialistických vymo?eností vybojovaných národy ČSSR při vzniklé situaci v ČSSR a také prvořadá opatření diktovaná touto situací a pobytem spojeneckých vojsk na území ČSSR.

    V těchto rozhovorech obě strany vycházely ze v?eobecně uznávaných norem vztahů mezi bratrskými stranami a zeměmi, principů potvrzených v závěrečných dokumentech na setkání v Čierné nad Tisou a porady v Bratislavě.

    Byla potvrzena věrnost ujednání socialistických zemí k podpoře, upevnění a obraně socialismu, nesmiřitelnému boji s kontrarevolučními silami, co? je společnou internacionální povinností v?ech socialistických zemí.

    Obě strany rovně? potvrdily rozhodné přesvědčení, ?e v nyněj?í situaci je hlavním úkolem uskutečnění zásad a úkolů obsa?ených v dokumentu z porady v Bratislavě a v dohodě z jednání v Čierné nad Tisou, jejich konkrétní realizace.

    2.

    Předsednictvo ÚV KSČ prohlásilo, ?e tzv. XIV. sjezd KSČ zahájený 22. srpna t.r. bez souhlasu ÚV KSČ, za poru?ení stanov KSČ a bez účasti členů předsednictva a tajemníků a mnohých dal?ích stranických organizací, je neplatný. V?echna potřebná opatření v této otázce provede předsednictvo ÚV KSČ po svém návratu do ČSSR. Delegace prohlásila, ?e mimořádný, XIV. sjezd KSČ bude svolán po normalizaci situace ve straně a v zemi.

    3.

    Delegace KSČ informovala o tom, ?e v nejbli??ích 6-10 dnech se bude konat plénum ÚV KSČ za účasti KRK strany. Plénum posoudí otázky normalizace situace v zemi, opatření ke zlep?ení stranických a státních orgánů, ekonomické otázky a otázky ?ivotní úrovně, opatření k upevnění v?ech článků stranického a státního řízení a uvolnění z funkcí těch osob, jejich? dal?í činnost by neodpovídala potřebám upevnění vedoucí úlohy dělnické třídy a komunistické strany, splnění usnesení lednového a květnového pléna ÚV KSČ z roku 1968, upevnění pozic socialismu v zemi a dal?ího rozvoje vztahů ČSSR s bratrskými zeměmi socialistického společenství.

    4.

    Představitelé KSČ vyjádřili nutnost rychlého provedení řady opatření směřujících k upevnění vlády pracujících a pozic socialismu. V souvislosti s tím byl zvlá?tě zdůrazněn význam takových přednostních opatření, jako je ovládání sdělovacích prostředků s tím, aby plně slou?ily věci socialismu. Přeru?it v tisku, rozhlase a televize antisocialistická vystoupení, přeru?it činnost různých skupin a organizací stojících na antisocialistických pozicích. Nepřipustit činnost antimarxistické sociálně demokratické strany.

    V zájmu plnění těchto úkolů v nejbli??ích dnech budou učiněna příslu?ná efektivní opatření. Stranické a státní orgány upraví situaci v tisku, rozhlase a televizi pomocí nových zákonů a opatření. V mimořádné situaci bude k zabezpečení úkolů nutné uskutečnit některá dočasná opatření, aby vláda pevně ovládla prostředky boje proti antisocialistickým silám v zemi, v případě nutnosti proti nepřátelským jednotlivcům nebo kolektivům.

    Budou provedena nutná kádrová opatření ve vedení tisku, v rozhlase a televizi. Tak jako při setkání v Čierné nad Tisou i nyní představitelé KSSS vyjádřili plnou solidaritu s těmito opatřeními, která odpovídají také základním zájmům socialistického společenství, jeho bezpečnosti a jednotě.

    5.

    Obě delegace projednaly otázky spojené s přítomností vojsk pěti socialistických zemí na území ČSSR a dohodly se o tom, ?e tato vojska se nebudou vmě?ovat do vnitřních zále?itostí ČSSR. Jakmile pomine hrozba socialismu v ČSSR a bezpečnosti zemí socialistického společenství, bude proveden po etapách odchod spojeneckých vojsk z teritoria ČSSR.

    Velením spojeneckých vojsk a velením armády ČSSR budou ihned projednávány otázky o odchodu a změně dislokace vojenských částí z měst a vesnic, kde jsou místní orgány s to zajistit pořádek. Rozmístění vojsk uskutečnit v kasárnách, cvičných prostorách a jiných vojenských prostorách. Bude posouzena otázka bezpečnosti československé hranice s NSR. Mno?ství vojsk, jejich organizace a rozmístění bude uskutečněno ve spolupráci s představiteli čs. armády. Materiálně technické zdravotní a jiné zaji?tění dočasně dislokovaných vojsk na území ČSSR bude stanoveno dohodou na úrovni MNO a MZV. Principiální sporné otázky budou ře?eny vládami obou zemí.

    O podmínkách pobytu a úplném odsunu spojeneckých vojsk bude uzavřena smlouva mezi vládou ČSSR a vládami, jejich? spojenecká vojska jsou na území ČSSR.

    6.

    Představitelé Československa informovali o tom, ?e čs. ozbrojeným silám byl dán příkaz vyvarovat se incidentů a konfliktů s vojsky spojeneckých zemí v zájmu klidu a pořádku. Předsednictvo ÚV KSČ a vláda přijmou opatření pro tisk, rozhlas a televizi, která by vyloučila mo?nost vyvolání konfliktů mezi občany ČSSR a spojeneckými vojsky na území ČSSR.

    7.

    Představitelé KSČ prohlásili, ?e nedopustí odstranění z funkcí nebo dokonce represálie proti těm činitelům a pracovníkům strany, kteří bojovali za upevnění pozic socialismu, proti antikomunistickým silám, za přátelské vztahy k SSSR.

    8.

    Bylo dosa?eno dohody, ?e v nejbli??í době budou uskutečněna jednání o řadě ekonomických otázek s cílem roz?ířit a prohloubit ekonomickou a vědeckotechnickou spolupráci mezi ČSSR a SSSR, zejména z hlediska potřeb dal?ího rozvoje ekonomiky ČSSR v zájmu splnění plánu a růstu národního hospodářství ve smyslu usnesení KSČ.

    9.

    Je plná shoda v tom, ?e vývoj mezinárodní situace a zákeřná činnost imperialismu, směřující proti míru a bezpečnosti národů, proti socialismu, vyvolávají nutnost dal?ího upevnění a zvý?ení efektivnosti obranného systému Var?avské smlouvy, jako? i jiných vícestranných i dvoustranných orgánů i forem spolupráce socialistických zemí.

    10.

    Vedoucí představitelé KSSS a KSČ potvrdili odhodlání důsledně dodr?ovat princip koordinace činnosti v mezinárodních vztazích, směřujících k upevnění jednoty socialistického společenství, k upevnění míru a mezinárodní bezpečnosti.

    SSSR a ČSSR jako doposud budou v evropských otázkách důsledně provádět politiku odpovídající zájmům evropské bezpečnosti, klást rozhodný odpor militaristickým, revan?istickým a neonacistickým snahám, které sledují politiku revize výsledků II. světové války, naru?it nedotknutelnost existujících hranic v Evropě.

    Obě strany prohlásily, ?e budou důsledně plnit v?echny povinnosti vyplývající z více i dvoustranných dohod uzavřených mezi socialistickými zeměmi. V těsné jednotě s ostatními zeměmi socialistického společenství budou i nadále pokračovat v boji proti zákeřným akcím imperialismu, podporovat národně osvobozenecké hnutí, usilovat o uvolnění mezinárodního napětí.

    11.

    V souvislosti s projednáváním tzv. otázky ČSSR v Radě bezpečnosti OSN vedoucí představitelé KSČ a vlády ČSSR prohlásili, ?e československá vláda se neobracela se ?ádostí o projednání této otázky v Radě bezpečnosti.

    Představitelé KSČ informovali, ?e vládou republiky byl dán pokyn čs. představiteli v New Yorku ohradit se kategoricky proti projednávání otázky o situaci v ČSSR v Radě bezpečnosti nebo v jiném orgánu OSN a kategoricky ?ádat vypu?tění tohoto bodu z programu jednání.

    12.

    Předsednictvo ÚV KSČ a vláda ČSSR prohlásily, ?e zhodnotí činnost těch členů vlády, kteří byli za hranicemi a vystupovali jménem vlády ČSSR v otázkách týkajících se vnitřní i zahraniční politiky zejména z hlediska dodr?ování zásad politiky KSČ a vlády republiky. Z tohoto zhodnocení budou učiněny příslu?né závěry.

    V souvislosti s tím předsednictvo ÚV KSČ pova?uje za nutné provést některé dal?í kádrové změny ve stranických a státních orgánech a organizacích v zájmu zaji?tění rychlé konsolidace ve straně i v zemi. Tyto otázky budou v?estranně posouzeny po návratu do vlasti. Bude prověřena rovně? činnost ministerstva vnitra a na základě výsledků budou učiněna opatření k upevnění jeho vedení.

    13.

    Bylo dosa?eno dohody uskutečnit v brzké době výměnu stranicko-státních delegací za účelem dal?ího hlub?ího posouzení a ře?ení otázek vznikajících ve vzájemných vztazích a projednání aktuálních mezinárodních otázek.

    14.

    Delegace se dohodly v zájmu obou komunistických stran a přátelství mezi ČSSR a SSSR pova?ovat jako přísně tajné kontakty mezi vedoucími představiteli KSSS a KSČ v období po 20. 8. t.r. a tím i obsah nově uskutečněných rozhovorů.

    15.

    Obě strany se zavázaly jménem stran a vlád, ?e vyvinou ve?keré úsilí KSSS a KSČ, vlád těchto zemí k prohloubení tradičního historického přátelství národů obou zemí, jejich bratrského přátelství na věčné časy.

    ---

    Zdroj: Benčík, Antonín ? Domaňský, Josef. 21. srpen 1968. Praha: Tvorba - Delta, 1990


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Koaliční dohoda SMER-SNS-źS HZDS (2006)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (3615 přečtení)

    Koaličná dohoda medzi Smer - sociálnou demokraciou, Slovenskou národnou stranou a źudovou stranou - Hnution za demokratické Slovensko (2006)

    I. Preambula

    SMER - sociálna demokracia, Slovenská národná strana a źudová strana - Hnutie za demokratické Slovensko vychádzajúc z vôle občanov vyjadrenej vo vožbách do Národnej rady Slovenskej republiky zo dňa 17. júna 2006, uzatvárajú na základe výsledkov týchto volieb túto Koaličnú zmluvu, ktorá zakladá koalíciu.

    Zmluvné strany sú rozhodnuté na základe mandátu od občanov Slovenskej republiky, potvrdzujúc svoju oddanos? princípom slobody, demokracie a právneho ?tátu, úcty k žudských právam a základným slobodám, vytvori? spoločnú koaličnú vládu Slovenskej republiky a prevzia? tak na seba plnú zodpovednos? za uskutočňovanie správy vecí verejných.

    Zmluvné strany sa hlásia k tradíciám a zachovaniu slovenskej ?tátnosti, k integrácii Slovenskej republiky v bezpečnostných a nadnárodných politických ?truktúrach, akými sú Severoatlantická aliancia a Európska únia, preto?e sú si vedomé významu európskej integrácie a medzinárodnej spolupráce pre bezpečnos? občanov Slovenskej republiky a zvy?ovanie ich ?ivotnej úrovne. Ciežavedomou aktívnou zahraničnou politikou chcú upevňova? medzinárodné postavenie Slovenskej republiky.

    Zmluvné strany re?pektujú dosiahnutú úroveň ochrany práv príslu?níkov národnostných men?ín a vyvinú maximálne úsilie na pokojné spoluna?ívanie občanov SR bez ohžadu na národnos? alebo politickú či etnickú príslu?nos?. Zmluvné strany uvedomujúc si svoju spoločnú zodpovednos? za budúcnos? Slovenskej republiky sa budú usilova? o smerovanie Slovenskej republiky k naplneniu jej charakteristiky ako sociálneho ?tátu, tak ako to predpokladá ústava, ?tátu re?pektujúceho solidaritu ako jednu z hodnôt, na ktorých je zalo?ená Európska únia.

    Zmluvné strany sú rozhodnuté v rámci vyvá?enej hospodárskej politiky aktívne podporova? trvale udr?atežný hospodársky rast dosahovaný sociálne a ekologicky orientovanou trhovou ekonomikou, ktorá musí vytvára? podmienky na dôstojný ?ivot pre ka?dého človeka bez ohžadu na jeho pohlavie, vek, národnos?, etnickú príslu?nos? alebo dosiahnutú úroveň vzdelania. Zmluvné strany nadvia?u na v?etky doteraj?ie opatrenia a rozhodnutia, ktoré nie sú v rozpore so sociálnym a ekologickým charakterom trhového hospodárstva. Pri záva?ných rozhodnutiach alebo rozhodnutiach presahujúcich ?tvorročné volebné obdobie vyvinú maximálne úsilie na dosiahnutie ?irokej politickej zhody vládnych a opozičných strán.

    II.

    1/ Zmluvné strany budú spoluprácou presadzova? tieto zásady:
    - prehĺbenie rozvoja demokracie, právneho ?tátu, zabezpečenie a ochranu občianskych práv a slobôd, vrátane práv príslu?níkov osôb patriacich k národnostným a iným men?inám a etnickým skupinám,
    - rozvoj Ústavou Slovenskej republiky zaručených sociálnych práv a istôt opierajúcich sa o sociálnu solidaritu, zaručenú hospodárskym rozvojom ?tátu,
    - re?pektovanie plurality, vlastníckych vz?ahov, rozvíjanie trhovej ekonomiky a na základe jej výsledkov vyrovnáva? regionálne rozdiely, podporova? rozvoj investícií s ciežom modernizova? Slovensko a v?etky oblasti spoločnosti,
    - vonkaj?iu bezpečnos? ?tátu, pripravenos? v boji proti terorizmu systémom kolektívnej bezpečnosti v rámci NATO a bezpečnostných zlo?iek EÚ,
    - roz?irovanie a prehlbovanie procesov integrácie v rámci Európskej únie s dôrazom na vstup do Európskej menovej únie,
    - zvý?enie kvality vzdelanosti a vedy, prepojenie systému vzdelávania a trhu práce, rozvoj národnej kultúry Slovákov a kultúry národnostných men?ín ako systém, ktorý sa vzájomne obohacuje a potvrdzuje tradičné hodnoty.

    2/ Uvedené zásady budú po schválení zmluvnými stranami rozpracované v Programovom vyhlásení vlády Slovenskej republiky, ktoré po schválení Národnou radou Slovenskej republiky budú záväzné pre vládu Slovenskej republiky i zmluvné strany. Zmeny, alebo roz?írenie programových ciežov je mo?né len so súhlasom v?etkých zmluvných strán. Pri tvorbe programového vyhlásenia vlády SR sa uplatní pomer zastúpenia zmluvných strán vo vláde SR.

    3/ Vláda Slovenskej republiky je viazaná iba Programovým vyhlásením vlády Slovenskej republiky. Programy politických strán sú len ich straníckymi dokumentmi.

    III.

    1/ Zmluvné strany sa zaväzujú pravidelne, pravdivo a úplne navzájom sa informova? o zásadných politických, hospodárskych, sociálnych, kultúrnych a ďal?ích problémoch.

    2/ Zmluvné strany zriaďujú Koaličnú radu ako spoločný iniciatívny, koordinačný a kontrolný orgán. Tvoria ju predsedovia zmluvných strán. Koaličná rada sa schádza spravidla pred zasadnutím vlády. Mimoriadna schôdza Koaličnej rady musí by? uskutočnená do 3 dní odo dňa po?iadania ktoroukožvek zmluvnou stranou. Na ?iados? ktorejkožvek zmluvnej strany sa mô?e uskutočni? rokovanie roz?írenej Koaličnej rady za účasti troch zástupcov ka?dej zmluvnej strany.

    3/ Rozhodnutia Koaličnej rady sa prijímajú konsenzom. Ak sa nedosiahne konsenzus, okam?ité prerokovávanie sa odročí, najviac v?ak na tri mesiace, alebo do termínu určeného Koaličnou radou.

    4/ Podobný postup bude zachovaný pri rokovaní vlády, ak sa rokuje o zásadnej otázke, ktorá nie je upravená v Programovom vyhlásení vlády.

    5/ Za koordináciu spolupráce zmluvných strán v Národnej rade Slovenskej republiky zodpovedajú predsedovia poslaneckých klubov.

    IV.

    1/ Zmluvné strany sa zaväzujú vzájomne pôsobi? pri predchádzaní sporov.

    2/ V prípade vzniku sporu medzi zmluvnými stranami rokujú o jeho rie?ení predsedovia. Ak sa nedosiahne bezodkladné rie?enie, zmluvné strany vytvoria pre rie?enie sporného problému skupiny s rovnakým počtom poverených zástupcov zmluvných strán na ich rie?enie.

    3/ A? do vyrie?enia spornej otázky sa zmluvné strany zásadne zdr?ia akéhokožvek verejného komentovania, vysvetžovania vlastných stanovísk alebo stanovísk inej zmluvnej strany.

    4/ Prijaté rie?enie je pre zmluvné strany záväzné a nespochybnitežné smerom k verejnosti i médiám. Rovnako je záväzný i dohovorený rámec informovania verejnosti o prijatom rie?ení.

    5/ Na ?iados? ktorejkožvek zo zmluvných strán sa vytvárajú zápisy o dohodách.

    6/ O postoji a zámeroch koalície bude Koaličná rada pravidelne informova? verejnos? v masmédiách. O svojich straníckych zámeroch a postojoch mô?e informova? verejnos? ka?dá zo zmluvných strán s výnimkou bodu 3.

    7/ ?iadna zmluvná strana, resp. zmluvné strany nemô?e presadzova? svoje záujmy na úkor inej zmluvnej strany spoločným postupom so stranami opozície. Takýto postup bude pova?ovaný za hrubé poru?enie Koaličnej zmluvy s najzáva?nej?ími politickými dôsledkami.

    V.

    1/ Na základe tejto zmluvy a po vzájomných konzultáciách budú zmluvné strany zabezpečova? personálne obsadenie orgánov Národnej rady Slovenskej republiky, členov vlády Slovenskej republiky, ?tátnych tajomníkov.

    2/ Dohodnuté obsadenie funkcií v Národnej rade Slovenskej republiky a vo vláde Slovenskej republiky je uvedené v prílohe č. 1 tejto zmluvy. Zmluvné strany majú právo rokova? s príslu?nými členmi vlády Slovenskej republiky a vedúcimi ústredných orgánov o personálnych otázkach v ich rezortoch.

    3/ Predseda ka?dej zmluvnej strany má právo bez súhlasu ďal?ích zmluvných strán navrhnú? odvolanie ministra a nominantov za svoju politickú stranu. V prípade návrhu na odvolanie ministra bude takýto návrh postúpený prezidentovi Slovenskej republiky.

    VI.

    1/ Táto zmluva nadobúda platnos? a účinnos? dňom jej podpísania predsedami zmluvných strán. Platnos? a účinnos? stráca prvým dňom volebnej kampane do parlamentných volieb, ak sa strany nedohodnú inak.

    2/ Vypovedanie koaličnej zmluvy nie je mo?né bez predchádzajúceho zmierovacieho konania.

    3/ Táto zmluva stráca účinnos? uplynutím volebného obdobia na ktoré je uzatvorená. ?es? mesiacov pred vožbami zmluvné strany mô?u verejnosti prezentova? aj volebné odli?nosti a programy strán.

    -----

    Príloha č. 1

    ZLO?ENIE NÁRODNEJ RADY SLOVENSKEJ REPUBLIKY A VLÁDY SLOVENSKEJ REPUBLIKY

    I. Vláda Slovenskej republiky

    Zmluvné strany sa dohodli na nasledovnom obsadení jednotlivých rezortov vo vláde:
    1. predseda Vlády Slovenskej republiky - SMER
    2. podpredseda Vlády Slovenskej republiky pre európske zále?itosti, žudské práva a men?iny ? SMER
    3. Ministerstvo hospodárstva a správy a privatizácie národného majetku
    minister ? SMER
    4. Ministerstvo financií
    minister ? SMER
    5. Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny
    minister - SMER
    6. Ministerstvo ?ivotného prostredia
    minister - SNS
    7. Ministerstvo dopravy, pô?t a telekomunikácií
    minister - SMER
    8. Ministerstvo pôdohospodárstva
    minister - źS-HZDS
    9. Ministerstvo regionálneho rozvoja
    minister - SNS
    10. Ministerstvo ?kolstva
    minister - SNS
    11. Ministerstvo kultúry
    minister ? SMER
    12. Ministerstvo zdravotníctva
    minister - SMER
    13. Ministerstvo vnútra
    minister - SMER
    14. Ministerstvo zahraničných vecí
    minister - SMER
    15. Ministerstvo spravodlivosti
    minister ? źS-HZDS
    16. Ministerstvo obrany
    minister ? SMER

    Obsadenie funkcie vedúceho Úradu vlády Slovenskej republiky sa uskutoční na návrh predsedu Vlády Slovenskej republiky.

    Návrh zlo?enia Vlády Slovenskej republiky bude re?pektova? rozdelenie rezortov a funkcií podpredsedov Vlády Slovenskej republiky uvedené v tejto dohode.

    II. Zlo?enie orgánov Národnej rady Slovenskej republiky:
    predseda NR SR - SMER
    podpredseda NR SR - SMER
    podpredseda NR SR - SNS
    podpredseda NR SR ? źS-HZDS
    podpredseda NR SR - opozícia

    Stále výbory:
    Ústavnoprávny výbor
    predseda ? SMER
    podpredseda ? źS-HZDS + opozícia
    Výbor pre financie, rozpočet a menu
    predseda ? SMER
    podpredseda ? HZDS + SNS
    Výbor pre hospodársku politiku
    predseda ? SMER
    podpredseda ? źS-HZDS + opozícia
    Výbor pre verejnú správu a regionálny rozvoj
    predseda ? HZDS
    podpredseda ? SNS + SMER
    Výbor pre žudské práva, národnosti a postavenie ?ien
    predseda ? opozícia
    podpredseda ? SMER + opozícia
    Výbor pre obranu a bezpečnos?
    predseda ? SNS
    podpredseda ? SMER + HZDS
    Výbor pre pôdohospodárstvo, ?ivotné prostredie a ochranu prírody
    predseda ? SNS
    podpredseda ? SMER + opozícia
    Výbor pre zdravotníctvo
    predseda ? opozícia
    podpredseda ? SMER + opozícia
    Výbor pre sociálne veci a bývanie
    predseda ? HZDS
    podpredseda ? SNS + opozícia
    Výbor pre vzdelanie, mláde?, vedu a ?port
    predseda ? opozícia
    podpredseda ? SMER + opozícia
    Výbor pre kultúru a médiá
    predseda ? opozícia
    podpredseda ? SMER + opozícia
    Zahraničný výbor
    predseda ? SMER
    podpredseda ? HZDS + SNS

    Nestále výbory:
    Mandátový a imunitný výbor
    predseda ? SMER
    podpredseda ? SNS + opozícia
    Výbor pre nezlučitežnos? funkcií
    predseda ? opozícia
    podpredseda ? SMER + opozícia
    Výbor pre európske zále?itosti
    predseda ? HZDS
    podpredseda ? SMER + SNS
    Osobitný kontrolný výbor na kontrolu činnosti NBÚ
    predseda ? SNS
    podpredseda ? SMER + opozícia
    Osobitný kontrolný výbor na kontrolu činnosti SIS
    predseda ? opozícia
    podpredseda ? SNS + opozícia
    Osobitný kontrolný výbor na kontrolu činnosti VS
    predseda ? opozícia
    podpredseda ? źS-HZDS + opozícia
    Výbor na preskúmavanie rozhodnutí NBÚ
    predseda ? SMER
    podpredseda ? SNS + opozícia


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Abdikace císaře Karla I. ze 11. listopadu 1918

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1692 přečtení)

    Abdikace císaře Karla I. Habsburského (11.11.1918)

    Od svého nastoupení na trůn jsem ustavičně usiloval o to, abych vyvedl své národy z hrůz války, na jejím? vypuknutí nenesu ?ádnou vinu. Neváhal jsem znovu zavést ústavní ?ivot a otevřel jsem národům cestu k jejich samostatnému státnímu vývoji. Předtím i potom naplněn neměnnou láskou ke v?em svým národům, nechci, aby moje osoba byla překá?kou jejich rozvoje. Předem uznávám rozhodnutí, které učiní Německé Rakousko o své budoucí státní formě. Lid převzal svými zástupci vládu.Vzdávám se jakékoli účasti na státních zále?itostech. Současně zpro??uji rakouskou vládu jejího úřadu. [...]

    -----

    Zdroj: Josef Tureček, Výbor z textů ke studiu obecných dějin státu a práva, Praha 1956, s. 472. In: Arno?t Skoupý, Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918), Olomouc 1992. (http://www.historie.upol.cz/19/prameny/abdikace.htm)


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Tzv. Var?avská smlouva (1955)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (4396 přečtení)

    Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Albánskou lidovou republikou, Bulharskou lidovou republikou, Maďarskou lidovou republikou, Německou demokratickou republikou, Polskou lidovou republikou, Rumunskou lidovou republikou, Svazem sovětských socialistických republik a Československou republikou
    (tzv. Var?avská smlouva, 1955)

    Smluvní strany,

    • znovu stvrzujíce své úsilí o vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě zalo?eného na účasti v?ech evropských států bez ohledu na jejich společenské a státní zřízení, co? by umo?nilo sjednotit jejich úsilí v zájmu zaji?tění míru v Evropě,
    • přihlí?ejíce zároveň k situaci, která vznikla v Evropě v důsledku ratifikace paří?ských dohod předvídajících vytvoření nového vojenského seskupení v podobě "Západoevropské unie" za účasti remilitarizovaného západního Německa a jeho zapojení do Severoatlantického bloku, co? zvy?uje nebezpečí nové války a ohro?uje národní bezpečnost mírumilovných států,
    • jsouce přesvědčeny o tom, ?e za těchto podmínek mírumilovné státy Evropy musí učinit nutná opatření k zaji?tění své bezpečnosti a v zájmu zachování míru v Evropě, řídíce se cíli a zásadami Charty Organizace Spojených národů, v zájmu dal?ího upevnění a rozvoje přátelství, spolupráce a vzájemné pomoci v souladu se zásadou respektování nezávislosti a svrchovanosti států, jako? i zásadou nevmě?ování do jejich vnitřních věcí,
    rozhodly se uzavřít tuto Smlouvu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci a jmenovaly svými zplnomocněnci:
    • Prezídium Lidového shromá?dění Albánské lidové republiky Mehmeta Shehu, předsedu Rady ministrů Albánské lidové republiky,
    • Prezídium Lidového shromá?dění Bulharské lidové republiky Vylko Červenkova, předsedu Rady ministrů Bulharské lidové republiky,
    • Prezídium Maďarské lidové republiky Andráse Hegedüse, předsedu Rady ministrů Maďarské lidové republiky,
    • Prezident Německé demokratické republiky Otto Grotewohla, předsedu vlády Německé demokratické republiky,
    • Státní rada Polské lidové republiky Józefa Cyrankiewicze, předsedu Rady ministrů Polské lidové republiky,
    • Prezídium Velkého národního shromá?dění Rumunské lidové republiky Gheorghe Gheorghiu-Deje, předsedu Rady ministrů Rumunské lidové republiky,
    • Prezídium Nejvy??ího sovětu Svazu sovětských socialistických republik Nikolaje Alexandroviče Bulganina, předsedu Rady ministrů Svazu sovětských socialistických republik,
    • Prezident Československé republiky Viliama ?irokého, předsedu vlády Československé republiky,
    kteří po předlo?ení svých plných mocí, je? byly shledány v nále?ité formě a v plném pořádku, dohodli se na tomto:

    Čl.1

    Smluvní strany se zavazují v souhlase s Chartou Organizace Spojených národů zdr?ovat se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo jejího pou?ití a urovnávat své mezinárodní spory mírovými prostředky tak, aby nebyl ohro?ován mezinárodní mír a bezpečnost.

    Čl.2

    Smluvní strany prohla?ují, ?e jsou ochotny účastnit se v duchu upřímné spolupráce v?ech mezinárodních jednání, jejich? cílem je zajistit mezinárodní mír a bezpečnost, a plně poskytnout své síly pro uskutečnění těchto cílů. Přitom Smluvní strany budou usilovat o to, aby v dohodě s jinými státy, které si budou přát spolupracovat v této věci, byla učiněna účinná opatření k v?eobecnému sní?ení zbrojení a k zákazu atomových a vodíkových zbraní, jako? i jiných druhů zbraní hromadného ničení.

    Čl.3

    Smluvní strany budou se spolu radit o v?ech důle?itých mezinárodních otázkách, které se dotýkají jejich společných zájmů, vedeny jsouce zájmem upevnění mezinárodního míru a bezpečnosti. V zájmu zaji?tění společné obrany a zachování míru a bezpečnosti budou se Smluvní strany bezodkladně spolu radit v ka?dém případě, kdy podle mínění kterékoli z nich bude hrozit ozbrojený útok proti jednomu státu nebo několika státům zúčastněným na Smlouvě.

    Čl.4

    Dojde-li v Evropě k ozbrojenému útoku proti jednomu státu nebo několika státům zúčastněným na Smlouvě se strany kteréhokoli státu nebo skupiny států, ka?dý stát zúčastněný na Smlouvě na základě práva na individuální nebo kolektivní sebeobranu, v souhlase s článkem 51 Charty Organizace Spojených národů, poskytne státu nebo státům, které byly takto napadeny, okam?itou pomoc, individuálně i v dohodě s ostatními státy zúčastněnými na Smlouvě a to v?emi prostředky, které pova?uje za nutné, včetně pou?ití ozbrojené síly. Státy zúčastněné na Smlouvě budou se neprodleně radit o společných opatřeních, která je nutno podniknout pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. O opatřeních podniknutých na základě tohoto článku bude zpravena Rada bezpečnosti v souhlase s ustanoveními Charty Organizace Spojených národů. Tato opatření budou zastavena, jakmile Rada bezpečnosti učiní opatření nutná k obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.

    Čl.5

    Smluvní strany se dohodly vytvořit Spojené velení svých ozbrojených sil, které budou podle dohody mezi stranami vyčleněny pod řízení tohoto velení, je? bude jednat podle společně stanovených zásad. Smluvní strany učiní také jiná dohodnutá opatření nutná k upevnění jejich obranyschopnosti tak, aby byla chráněna mírová práce jejich národů, zaručena nedotknutelnost jejich hranic a území a zaji?těna obrana před mo?nou agresí.

    Čl.6

    K provádění touto Smlouvou stanovených porad mezi státy zúčastněnými na Smlouvě a k projednání otázek vznikajících při provádění této Smlouvy zřizuje se Politický poradní výbor, v něm? bude ka?dý stát zúčastněný na Smlouvě zastoupen členem vlády nebo jiným zvlá?? jmenovaným zástupcem. Výbor mů?e zřizovat pomocné orgány, které se uká?í být potřebnými.

    Čl.7

    Smluvní strany se zavazují neúčastnit se ?ádných koalic nebo spojenectví a neuzavírat ?ádných dohod, jejich? cíle jsou v rozporu s cíli této Smlouvy. Smluvní strany prohla?ují, ?e jejich závazky vyplývající z platných mezinárodních smluv nejsou v rozporu s ustanoveními této Smlouvy.

    Čl.8

    Smluvní strany prohla?ují, ?e budou působit v duchu přátelství a spolupráce k dal?ímu rozvoji a upevnění vzájemných hospodářských a kulturních styků, řídíce se zásadou vzájemného respektování nezávislosti a svrchovanosti a zásadou nevmě?ování do vnitřních věcí druhého státu.

    Čl.9

    Tato Smlouva je otevřena přístupu dal?ích států bez ohledu na jejich společenské a státní zřízení, které vyjádří ochotu svou účastí na této Smlouvě napomáhat sjednotit úsilí mírumilovných států o zaji?tění míru a bezpečnosti národů. Takový přístup vstoupí v platnost se souhlasem států zúčastněných na Smlouvě po odevzdání listiny o přístupu ke Smlouvě do úschovy vládě Polské lidové republiky.

    Čl.10

    Tato Smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou odevzdány do úschovy vládě Polské lidové republiky. Smlouva vstoupí v platnost dnem, kdy bude odevzdána poslední ratifikační listina. Vláda Polské lidové republiky zpraví ostatní státy zúčastněné na Smlouvě o odevzdání ka?dé ratifikační listiny do úschovy.

    Čl.11

    Tato Smlouva zůstává v platnosti po dobu dvaceti let. Pro Smluvní strany, které do roka před uplynutím této lhůty neodevzdají vládě Polské lidové republiky prohlá?ení o vypovězení Smlouvy, zůstane Smlouva v platnosti po dobu dal?ích deseti let. Bude-li v Evropě vytvořen systém kolektivní bezpečnosti a za tím účelem uzavřena Celoevropská smlouva o kolektivní bezpečnosti, o co? budou Smluvní strany vytrvale usilovat, pozbude tato Smlouva platnosti dnem, kdy vstoupí v platnost Celoevropská smlouva.

    Sepsáno ve Var?avě dne čtrnáctého května 1955 v jednom vyhotovení v jazyce českém, ruském, polském a německém, při čem? v?echna znění mají stejnou platnost. Ověřené opisy této Smlouvy odevzdá vláda Polské lidové republiky v?em ostatním účastníkům Smlouvy.

    Na důkaz toho zplnomocněnci podepsali tuto Smlouvu a přilo?ili k ní pečeti.

    • Z plné moci Prezídia Lidového shromá?dění Albánské lidové republiky Mehmet Shehu
    • Z plné moci Prezídia Lidového shromá?dění Bulharské lidové republiky Vylko Červenkov
    • Z plné moci Prezídia Maďarské lidové republiky András Hegedüs
    • Z plné moci prezidenta Německé demokratické republiky Otto Grotewohl
    • Z plné moci Státní rady Polské lidové republiky Józef Cyrankiewicz
    • Z plné moci Prezídia Velkého národního shromá?dění Rumunské lidové republiky Gheorghe Gheorghiu-Dej
    • Z plné moci Prezídia Nejvy??ího sovětu Svazu sovětských socialistických republik Nikolaj Alexandrovič Bulganin
    • Z plné moci prezidenta Československé republiky Viliam ?iroký

    ---

    Shlédnuv?e a prozkoumav?e tuto Smlouvu a vědouce, ?e Národní shromá?dění republiky Československé s ní souhlasí, prohla?ujeme ji za schválenu, přijatu, potvrzenu a utvrzenu a mocí listu tohoto podepsaného na?í rukou vlastní ji schvalujeme, přijímáme, potvrzujeme a utvrzujeme, slibujíce slovem svým, Jménem republiky Československé, ?e ji pevně a neporu?itelně zachováme a nedopustíme, aby proti ní jednáno bylo z jakékoli příčiny a jakýmkoli vymy?leným způsobem.

    Tomu na svědomí jsme tento list vyhotoviti kázali a k němu peče? republiky Československé přitisknouti dali, jen? jest dán na hradě Pra?ském, dne 26. května léta tisícího devítistého padesátého pátého.

    Prezident republiky Československé:
    Antonín Zápotocký, v. r.

    Ministr zahraničních věcí:
    Václav David, v. r.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Koaliční dohoda SDKÚ-SMK-KDH-ANO (2002)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2455 přečtení)

    Koaličná dohoda medzi Slovenskou demokratickou a kres?anskou úniou, Stranou maďarskej koalície, Kres?anskodemokratickým hnutiom a Alianciou nového občana (2002)

    Slovenská demokratická a kres?anská únia, Strana maďarskej koalície, Kres?anskodemokratické hnutie a Aliancia nového občana, vychádzajúc z vôle občanov vyjadrenej vo vožbách do Národnej rady Slovenskej republiky, rozhodnutí vytvori? spoločnú koaličnú vládu a pokračova? tak v zodpovednosti za uskutočňovanie správy verejných vecí pre spoločné blaho v?etkých občanov Slovenskej republiky, potvrdzujúc svoju oddanos? princípom slobody, demokracie a právneho ?tátu, úcty k žudským právam a základným slobodám, odhodlaní vytvára? priaznivé podmienky pre rozvoj trhového hospodárstva, rozhodnutí dovies? Slovenskú republiku do NATO, integrova? na?u vlas? do Európskej únie a garantova? dobrú spoluprácu s ostatnými krajinami, rozhodli sa spoločne vytvori? túto koaličnú dohodu.

    Zmyslom koaličnej spolupráce SDKÚ, SMK, KDH a ANO je pokračova? v rie?ení zlo?itých spoločenských, ekonomických, sociálnych a duchovných problémov. Koaliční partneri, uvedomujúc si svoju spoločnú zodpovednos? za budúcnos? Slovenskej republiky, osvedčujú svoje rozhodné úsilie:
    - rozvíja? pluralitnú parlamentnú demokraciu ako neoddelitežný atribút občianskej spoločnosti, zachováva? princípy právneho ?tátu v?eobecne a osobitne v oblasti žudských a občianskych práv;
    - utvára? priaznivé podmienky pre rozvoj trhového hospodárstva, - upevňova? medzinárodné postavenie Slovenskej republiky
    - upevňova? politickú stabilitu,
    - utvára? podmienky na prehlbovanie sociálneho zmieru, národnostnej, etnickej a nábo?enskej tolerancie.

    Koaliční partneri v záujme dosiahnutia uvedených ciežov, pri vzájomnom re?pektovaní svojej identity, programov a samostatnosti, po kon?truktívnych rokovaniach a vyjasnení si stanovísk vypracovali a schválili túto koaličnú dohodu.

    I. ZÁSADY ČINNOSTI KOALÍCIE

    Prioritnou úlohou koalície je vytvori? podmienky pre vznik funkčnej vlády SR a zabezpeči? tejto vláde počas jej funkčného obdobia potrebnú podporu, osobitne pri prijímaní zákonov v Národnej rade SR. Pre naplnenie tejto úlohy je súčinnos? koalície pri prijímaní politických rozhodnutí ?ir?ia a vz?ahuje sa v dohodnutých prípadoch na pôsobenie súvisiace s funkčnos?ou vlády aj na činnos? koaličných partnerov Národnej rade SR.

    Koaliční partneri spoločne zostavujú návrh na zlo?enie vlády. Po jej vymenovaní a po získaní dôvery Národnej rady SR koalícia napomáha vláde pri výkone jej ústavných kompetencií.

    II. SÚČINNOS? KOALÍCIE

    1. Účelom koaličnej spolupráce je koordinácia činnosti koaličných partnerov tak, aby bolo mo?né splni? program vlády. Koalícia v plnom rozsahu re?pektuje ústavné postavenie a pôsobnosti ústavných orgánov a ústavných činitežov.

    2. Väč?inovú parlamentnú podporu koaličnej vláde zabezpečujú koaliční partneri prostredníctvom svojich parlamentných klubov. Koaličnú spoluprácu, zjednocovanie názorov a postupov zabezpečujú predsedovia poslaneckých klubov koaličných partnerov.

    3. Návrhy zákonov, návrhy na zmenu a doplnenie vládou predlo?ených legislatívnych predlôh predkladajú poslanci koaličných partnerov po informovaní predsedov v?etkých poslaneckých klubov koaličných partnerov.

    4. V?etky zásadné rozhodnutia a uznesenia vo vláde SR, v NR SR a v koaličnej rade budú prijímané po vzájomnej dohode v?etkých koaličných partnerov. Pokiaž nedôjde k dohode, ani jeden z partnerov nepredlo?í spornú vec na rokovanie príslu?ného orgánu, kým nezaujme k veci stanovisko koaličná rada. Ak na schôdzi vlády vyjadrí člen vlády nesúhlas svojej strany, predseda vlády stiahne sporný bod z programu schôdze. Do programu takýto bod zaradí a? po tom, ako ho prerokuje Koaličná rada. (právo veta)

    5. V prípade rekon?trukcie vlády SR bude v?dy re?pektovaný dohodnutý pomer koaličných partnerov tak, ako to vyplýva z príslu?ných článkov tejto dohody vrátane príloh.

    6. Interpelácie a otázky na členov vlády uplatnia poslanci koaličných partnerov s vedomím predsedu svojho poslaneckého klubu.

    7. Pri schvažovaní programu schôdzí NR SR a pri prijímaní vládou a poslancami predlo?ených legislatívnych predlôh, sa subjekty koalície zaväzujú, ?e urobia v?etko pre to, aby návrhy vlády, vrátane vládnych stanovísk k poslaneckým návrhom zákonov získali podporu koaličných poslancov NR SR.

    8. Členovia koaličnej vlády a poslanci koaličných klubov sa pred schôdzou NR SR stretnú na spoločnom zasadnutí.

    9. Ak niektorý z koaličných partnerov vznesie výhrady voči návrhu zákona prípadne voči zmenám a doplnkom zákonov, koaliční partneri odporučia svojim poslancom rozhodnú? a? po stanovisku koaličnej rady. Iný postup mô?u dohodnú? predsedovia poslaneckých klubov koaličných partnerov v osobitne zreteža hodných prípadoch.

    10. Horeuvedené zásady sa vz?ahujú aj na činnos? orgánov NR SR.

    III. KOALIČNÁ RADA

    1. Koaliční partneri vytvárajú na základe tejto zmluvy spoločný orgán - Koaličnú radu.

    2. Poslaním Koaličnej rady je najmä:
    - prerokovanie a zjednocovanie názorov koalície na zásadné otázky spolupráce, súčinnos? koaličnej činnnosti;
    - zabezpečenie spoločného koaličného postupu v zásadných otázkach koaličnej činnosti, ako aj pôsobnosti koaličných partnerov v tých oblastiach, ktoré súvisia s výkonom koaličnej činnosti, prípadne výrazne výkon koaličnej činnosti ovplyvňujú i v prípadoch, ak tieto vecné otázky a problémy presahujú vymedzený rámec spolupráce zakotvený touto koaličnou zmluvou;
    - rie?enie prípadných rozporov pri napĺňaní Koaličnej zmluvy;
    - prerokova? a odsúhlasi? zmeny vládneho programu.

    3. Koaličná rada je zlo?ená z troch zástupcov ka?dej zmluvnej strany a to z:
    a) predsedov strán koaličných partnerov, resp. ich zástupcov,
    b) predsedov poslaneckých klubov koaličných partnerov, resp. ich zástupcov,
    c) z členov vlády - jeden za ka?dého z koaličných partnerov.

    4. Ka?dý z koaličných partnerov pri prijímaní rozhodnutí v Koaličnej rade disponuje jedným hlasom.

    5. Spôsob a formu rokovania Koaličnej rady, vedenie a zvolávanie jej zasadnutí, dohodnú koaliční partneri v Rokovacom poriadku Koaličnej rady.

    6. Koaličná rada zasadá pravidelne, minimálne dvakrát za mesiac, alebo na po?iadanie ktoréhokožvek z partnerov.

    IV. ZLO?ENIE NR SR A VLÁDY SR

    1. Vláda - zmluvné strany sa dohodli na nasledovnom obsadení rezortov vo vláde:
    predseda vlády - SDKÚ
    podpredseda vlády bez ministerstva - SMK
    Ministerstvo hospodárstva a správy a privatizácie národného majetku minister a podpredseda vlády - ANO
    ?tátni tajomníci ? SMK, ANO
    Ministerstvo financií
    minister a podpredseda vlády - SDKÚ
    ?tátni tajomníci ? SMK, SDKÚ
    Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny
    minister - SDKÚ
    ?tátni tajomníci ? ANO, SDKÚ
    Ministerstvo ?ivotného prostredia
    minister - SMK
    ?tátny tajomník - KDH
    Ministerstvo dopravy, pô?t a telekomunikácií
    minister - SDKÚ
    ?tátni tajomníci ? ANO, KDH
    Ministerstvo pôdohospodárstva
    minister - SMK
    ?tátni tajomníci ? KDH, SDKÚ
    Ministerstvo regionálneho rozvoja
    minister - SMK
    ?tátni tajomníci ? SDKÚ, SMK
    Ministerstvo ?kolstva
    minister - KDH
    ?tátni tajomníci ? ANO, SMK
    Ministerstvo kultúry
    minister - ANO
    ?tátny tajomník - SMK
    Ministerstvo zdravotníctva
    minister - ANO
    ?tátny tajomník ? SDKÚ
    Ministerstvo vnútra
    minister - KDH
    ?tátny tajomník - SDKÚ
    Ministerstvo zahraničných vecí
    minister - SDKÚ
    ?tátni tajomníci ? SDKÚ, SMK
    Ministerstvo spravodlivosti
    minister a podpredseda vlády - KDH
    ?tátny tajomník - KDH
    Ministerstvo obrany
    minister - SDKÚ
    ?tátny tajomník - SDKÚ

    Obsadenie funkcie vedúceho úradu vlády sa uskutoční na návrh predsedu vlády.

    Návrh zlo?enia vlády bude re?pektova? rozdelenie rezortov a funkcií podpredsedov vlády uvedené v tejto dohode.

    2. Zlo?enie orgánov Národnej rady SR:
    predseda NR SR - KDH
    I. podpredseda NR SR - SMK
    podpredseda NR SR - SDKÚ
    podpredseda NR SR - ANO
    podpredseda NR SR - opozícia

    Mandátový a imunitný výbor - ANO
    Výbor pre nezlučitežnos? funkcií - opozícia
    Výbor pre európsku integráciu - opozícia
    Osobitný kontrolný výbor na kontrolu SIS - opozícia
    Osobitný kontrolný výbor na kontrolu Vojenského spravodajstva - opozícia
    Ústavnoprávny výbor - ANO
    Výbor pre financie, rozpočet a menu - SMK
    Výbor pre hospodárstvo, privatizáciu a podnikanie - SDKÚ
    Výbor pre pôdohospodárstvo - opozícia
    Zahraničný výbor - KDH
    Výbor pre verejnú správu - SDKÚ
    Výbor pre obranu a bezpečnos? - opozícia
    Výbor pre vzdelanie, vedu, ?port a mláde?, kultúru a médiá - SDKÚ
    Výbor pre zdravotníctvo - KDH
    Výbor pre sociálne veci a bývanie - opozícia
    Výbor pre ?ivotné prostredie a ochranu prírody - opozícia
    Výbor pre žudské práva, národnosti a postavenie ?ien - SMK

    Zmluvné strany sa dohodli, ?e na ustanovujúcej schôdzi NR SR bude ich spoločným kandidátom na predsedu NR SR Pavol Hru?ovský.

    V. ZÁSADY VLÁDNEHO PROGRAMU KOALIČNEJ VLÁDY

    Zásady vládneho programu koaličnej vlády sú obsiahnuté v dokumente "Programové tézy SDKÚ-SMK-KDH-ANO" (spracované 8. októbra 2002), ktorý tvorí prílohu tejto koaličnej dohody. Uvedený dokument bude publikovaný po dokončení redakčných úprav.

    VI. V?EOBECNÉ A ZÁVEREČNÉ USTANOVENIA

    1. Zmluvné strany sa zaväzujú, ?e budú svoje návrhy v NR SR presadzova? spolu s koaličnými partnermi. Ak sa niektorý z koaličných partnerov vo vá?nej veci a proti vôli ďal?ích členov koalície spojí na presadenie návrhu s opozíciou, je to hrubé poru?enie práv ostatných partnerov koalície podža bodu 5.

    2. Koaličná zmluva zaniká dňom začatia volebnej kampane volieb do NR SR.

    3. Koaličná zmluva nadobúda platnos? dňom podpisu posledného oprávneného zástupcu koaličného partnera a účinnos? koaličnej činnosti dňom kon?tituovania príslu?ných ústavných funkcií.

    4. Táto Koaličná zmluva má uzavretý charakter a neumo?ňuje bez vysloveného súhlasu zostávajúcich koaličných partnerov pristúpenie pre akýkožvek tretí subjekt, alebo postúpenie práv a záväzkov z tejto zmluvy na tretie subjekty. Zmeny v počte členov poslaneckých klubov počas volebného obdobia nezakladajú nárok na zmenu pomerov, ktoré sú dohodnuté touto dohodou (vo vláde a v NR SR).

    5. Koaličný partner je oprávnený od zmluvy odstúpi? v prípade, ak dôjde k hrubému poru?eniu jeho práv a záväzkov voči nemu, ktoré vyplývajú z koaličnej dohody, a ktoré sa nepodarilo vyrie?i? do 30 dní ani na zasadnutí Koaličnej rady.

    6. Koaličná zmluva zaniká pred dohodnutou dobou účinnosti zmluvy tie? v prípadoch, ak dôjde k zániku alebo k takým zmenám subjektov ktoré túto koalíciu vytvárajú, ktoré znamenajú zásadnú zmenu pomeru síl v NR SR.

    7. Ni??ie podpísaní predsedovia strán ako ?tatutárni predstavitelia koaličných partnerov vyhlasujú, ?e sú plne oprávnení na základe zmocnenia kompetentných orgánov svojich strán uzavrie? túto Koaličnú dohodu.

    8. Podpisom oprávnených zástupcov koaliční partneri potvrdzujú, ?e textu zmluvy, ako aj jej príloh, ktoré tvoria jej nedelitežnú súčas?, rozumejú a súhlasia s celým jej obsahom bez výhrad. Zmluvu uzatvárajú slobodne, vožne, bez akéhokožvek nátlaku s úmyslom naplni? jej poslanie, záväzky a práva tak, aby nedo?lo k po?kodeniu práv ostávajúcich koaličných partnerov.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Manifest císaře Karla I. ze 16. října 1918

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1336 přečtení)

    Manifest císaře Karla I. ze 16. října 1918

    Mým věrným národům rakouským!

    Od té doby, co jsem nastoupil na trůn, jest Mou nezdolnou snahou vymoci ve?kerým Mým národům vytou?ený mír, jako? i ukázati národům rakouským cestu, na ní? by bez překá?ek a třenic dali po?ehnaně rozvinouti svým národním silám a vyu?itkovali jich úspě?ně k svému du?evnímu a hmotnému blahobytu.

    Stra?livé zápolení světové války stálo dosud v cestě dílu míru. Hrdinství a věrnost, obětavé sná?ení nouze a strádání slavně obhájily vlast v této tě?ké době. Kruté oběti války musily zabezpečiti nám čestný mír, na jeho? prahu dnes s pomocí Bo?í stojíme.

    Nyní nutno bez váhání přikročiti k novému vybudování vlasti na jejích přirozených a tudí? nejspolehlivěj?ích základech. Přání rakouských národů jest při tom pečlivě uvésti ve vzájemný soulad a uskutečniti jejich splnění. Jsem odhodlán provésti toto dílo za svobodné součinnosti Mých národů v duchu oněch zásad, které za své přijali spojení mocnářové v nabídce mírové. Rakousko se má státi, jak tomu chtějí jeho národové, státem spolkovým, v něm? ka?dý národní kmen tvoří svůj vlastní státní útvar na území, je? obývá. Tím se nijak nepředbíhá spojení polských území Rakouska s polským neodvislým státem. Městu Terstu s obvodem dostane se podle přání jeho obyvatelstva postavení zvlá?tního.

    Tato nová úprava, která se nijak nedotýká celistvosti zemí svaté koruny uherské, má zabezpečiti ka?dému jednotlivému státu národnímu jeho samostatnost; úprava tato bude v?ak také účinně chrániti zájmy společné a uplatňovati je v?ude tam, kde společenství je ?ivotní potřebou jednotlivých státních útvarů. Jmenovitě bude dlu?no spojiti v?echny síly, aby s úspěchem rozře?ily se po právu a spravedlnosti veliké úkoly, které vznikají ze zpětných účinků války.

    A? do té doby, kdy tato přeměna bude zákonnou cestou dokonána, zůstávají dosavadní zařízení k ochraně obecných zájmů nezměněna. Mé vládě jest ulo?eno připraviti bez odkladu ve?keré práce k novému vybudování Rakouska. K národům, na jejich? sebeurčení bude spočívati nová ří?e, obrací se Můj hlas, aby spolupůsobili na tomto velkém díle prostřednictvím národních rad, které? - utvořeny z ří?ských poslanců ka?dého národa - mají uplatniti zájmy národa ve vzájemném poměru, jako? i ve styku s mou vládou.

    Ké? tato na?e vlast, upevněna svorností národů, které v sobě spojuje, vyjde z bouří válečných jako svaz národů svobodných. Po?ehnání V?emohoucího provázej? na?i práci, aby velké dílo míru, je? budujeme, stalo se ?těstím Mých národů.

    Ve Vídni dne 16. října 1918.

    Karel v. r.
    Hussarek v.r.

    -----

    Zdroj: Wiener Zeitung, 17. října 1918; české znění in: Soukup, Franti?ek. 28. říjen 1918: předpoklady a vývoj na?eho odboje domácího v československé revoluci za státní samostatnost národa, Praha: 1928, strany 803-804.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Vyhlásenie Slovenskej republiky rád (1919)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (5570 přečtení)

    Vyhlásenie Slovenskej republiky rád (1919)
    (původní znění)

    Ku proletarom caleho sveta!

    Vi?azna svetová revolúcia, ktorú ňe mô?e prekazac v napredovaní s novimi velkimi vi?ledkami bohaciala svojich zdarí. Na slovenskej zemi, ktorá u? o?lebodzena je od jarma imperialistov: ne?ka se otvori samostatná Slovenska Radová Republika.

    Per?i skutok bul od jarma českich imperialistov vi?lebodzeneho proletariata, ?e od imperialistov vikričeniale s skutočnosci zohavenvo samourčujuce pravo sebe zhotoval. S tim pohnutom slovenské robotnici, vojaci a sediaci dalej budovali totu revolučnú frontu, ktorej cestu ruská a uhorská Radová Republika rovnili, a plaču, vihrali pre velku ideu svetovej Radovej Republiki.

    Slovenska Radová Republika, ktorá ?e teraz narodzila, jak prirodzenich spojení patril vi?aznich prjaceli, ruskú a uhorskú Radovú Republiku a medzinárodného proletariata.

    Slovenska Radová Republika stáva ?e pod ochranu v?e lep?e a lep?e vistaveneho jednotného a solidárneho robotnickeho internationala. Per?i pozdrav slovenskej Radovej Republiki e?ci českim utlačenim proletarom patri Slovenska Radová Republika stoji tje? na fundamentu najob?irnej?ej proletárskej demokracii, ale doraz ustaví zbroj diktaturi, ktorá ňe ?anuje totich, ktoré proti totej čistej, verejnej a ňefalo?nej demokracie dačo piano robja, ktoré samourčujuce pravo ohro?ovaju. Z teho cilu rozbúri ka?dú na?ilnost kapitalistov a imperialistov, vipusto?i ka?dú mo?nost vikoristovanie a chista mocnú svetovú revolúciu mocného pracujúceho žudi.

    Mocno a bez pojednané pracuje slovenskí proletaria? svoju historickú povolanú a bi verne prenasledoval robote prechod, ?e bi svojim prikladom povzbudzoval nasledujúci, ?e bi na proletárske meno hodne buli.

    Nech ?ije svetová revolúcia!
    Nech ?ije komunisticki internacionál!

    ---

    Vysvětlivky:
    bohaciala = obohacovala
    vykričeniale = vyhlásené
    patril = pova?uje
    doraz = hneď


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Koaliční dohoda SDK-SDź-SMK-SOP (1998)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (3863 přečtení)

    Koaličná dohoda medzi Slovenskou demokratickou koalíciou, Stranou demokratickej žavice, Stranou maďarskej koalície a Stranou občianskeho porozumenia (1998)

    Slovenská demokratická koalícia, Strana demokratickej žavice, Strana maďarskej koalície a Strana občianskeho porozumenia, vychádzajúc z vôle občanov vyjadrenej vo vožbách do Národnej rady Slovenskej republiky, rozhodnutí vytvori? spoločnú koaličnú vládu a prevzia? tak zodpovednos? za uskutočňovanie správy vecí verejných pre spoločné blaho v?etkých občanov Slovenskej republiky, potvrdzujúc svoju oddanos? princípom slobody, demokracie a právneho ?tátu, úcty k žudských právam a základným slobodám, rozhodnutí upevni? a prehĺbi? ústavný systém Slovenskej republiky, zabezpeči? účinné fungovanie ústavných orgánov a in?titúcií a dosiahnu? spoločenskú stabilitu, odhodlaní vytvára? priaznivé podmienky pre rozvoj trhového hospodárstva v rámci vyvá?enej hospodárskej politiky, posilňovania sociálnych istôt občanov a ochrany ?ivotného prostredia, rozhodnutí ciežavedome upevni? medzinárodné postavenie Slovenskej republiky, dosiahnu? členstvo Slovenskej republiky v NATO, integrova? Slovenskú republiku do Európskej únie a OECD a garantova? dobrú spoluprácu s ostatnými krajinami, predov?etkým so susednými ?tátmi, so zretežom k dosiahnutiu politickej stability, zastaveniu ekonomického poklesu s vyvá?eným zná?aním negatívnych dôsledkov v?etkými občanmi, vrátane prehlbovania sociálneho zmieru, národnostnej, etnickej a nábo?enskej tolerancie a vzájomného občianskeho porozumenia na prospech v?etkých občanov Slovenskej republiky prijali rozhodnutie spoločne vytvori? túto koaličnú dohodu.

    Zmyslom koaličnej spolupráce SDK, SDź, SMK a SOP je v ?irokom dialógu poskytnú? racionálne a reálne rie?enia nahromadených zlo?itých spoločenských, ekonomických, sociálnych a duchovných problémov s dôrazom na ich vecné a odborné posudzovanie nielen z hžadiska momentálnych potrieb, ale aj s orientáciou do budúcnosti. Veríme, ?e takýto postup a zámer bude akceptovatežný aj pre iné politické subjekty, ktoré svoje odli?né stanoviská v konkrétnych otázkach budú presadzova? metódami politickej kultúry parlamentnej demokracie.

    Koaliční partneri uvedomujúc si svoju spoločnú zodpovednos? za budúcnos? Slovenskej republiky osvedčujú svoje rozhodné úsilie:
    - rozvíja? pluralitnú parlamentnú demokraciu ako neoddelitežný atribút občianskej spoločnosti, zachováva? princípy právneho ?tátu v?eobecne a osobitne v oblasti žudských a občianskych práv;
    - utvára? priaznivé podmienky pre rozvoj trhového hospodárstva pomocou primeraných politických a právnych opatrení, zastavi? ekonomický pokles a postupne dosiahnu? zásadný obrat k hospodárskej prosperite a k stabilizácii prijatežnej ?ivotnej úrovne pre v?etky vrstvy obyvatežstva Slovenskej republiky;
    - upevňova? medzinárodné postavenie Slovenskej republiky ciežavedomou aktívnou zahraničnou politikou, prispieva? k vytváraniu podmienok na vstup do európskych politických, ekonomických a bezpečnostných integračných zoskupení a garantova? dobrú spoluprácu so v?etkými krajinami, predov?etkým so susednými ?tátmi;
    - dosiahnutím politickej stability, zastavením ekonomického poklesu a spravodlivou dežbou negatívnych sociálnych dôsledkov, vyplývajúcich z prechodného obdobia, na jednotlivé sociálne skupiny obyvatežstva utvára? podmienky na prehlbovanie sociálneho zmieru, národnostnej, etnickej a nábo?enskej tolerancie a vzájomného občianskeho porozumenia ako základu pokojného a prosperujúceho vývinu spoločnosti, na prospech v?etkých občanov Slovenskej republiky.

    Koaliční partneri v záujme dosiahnutia uvedených ciežov, pri vzájomnom re?pektovaní svojej identity, programov a samostatnosti, po kon?truktívnych rokovaniach a vyjasnení si stanovísk vypracovali a schválili túto koaličnú dohodu.

    I. Zásady činnosti koalície

    Prioritnou úlohou koalície je vytvori? podmienky pre vznik funkčnej vlády SR a zabezpeči? tejto vláde počas jej funkčného obdobia potrebnú podporu, zvlá?? pri prijímaní zákonov a ústavných zákonov v Národnej rade SR. Pre naplnenie tejto prioritnej úlohy je súčinnos? koalície pri prijímaní politických rozhodnutí ?ir?ia a vz?ahuje sa v dohodnutých prípadoch na pôsobenie súvisiace s funkčnos?ou vlády aj na činnos? koaličných partnerov v Národnej rade SR.

    Koaliční partneri spoločne zostavujú návrh na zlo?enie vlády. Po jej vymenovaní a po získaní dôvery Národnej rady SR koalícia napomáha vláde pri výkone jej ústavných právomocí a kompetencií.

    II. Súčinnos? koalície

    1. Účelom koaličnej spolupráce je koordinácia činnosti koaličných partnerov tak, aby bolo mo?né splni? program vlády. Koalícia v plnom rozsahu re?pektuje ústavné postavenie a pôsobnosti ústavných orgánov a ústavných činitežov.

    2. Väč?inovú parlamentnú podporu koaličnej vláde zabezpečujú koaliční partneri prostredníctvom svojich parlamentných klubov. Koaličnú spoluprácu, zjednocovanie názorov a postupov zabezpečujú predsedovia poslaneckých klubov koaličných partnerov.

    3. Návrhy zákonov, návrhy na zmenu a doplnenie vládou predlo?ených legislatívnych predlôh predkladajú poslanci koaličných partnerov po informovaní predsedov v?etkých poslaneckých klubov koaličných partnerov.

    4. V?etky zásadné rozhodnutia a uznesenia vo vláde SR, v NR SR a v koaličnej rade budú prijímané po vzájomnej dohode v?etkých koaličných partnerov. Pokiaž nedôjde k dohode, ani jeden z partnerov nepredlo?í spornú vec na rokovanie príslu?ného orgánu, kým nezaujme k veci stanovisko koaličná rada.

    5. V prípade rekon?trukcie vlády SR bude v?dy re?pektovaný dohodnutý pomer koaličných partnerov tak, ako to vyplýva z príslu?ných článkov tejto dohody vrátane príloh.

    6. Interpelácie a otázky na členov vlády uplatnia poslanci koaličných partnerov s vedomím predsedu svojho poslaneckého klubu.

    7. Pri schvažovaní programu zasadnutí NR SR a pri prijímaní vládou a poslancami predlo?ených legislatívnych predlôh, sa subjekty koalície zaväzujú, ?e urobia v?etko pre to, aby návrhy vlády, vrátane vládnych stanovísk k poslaneckým návrhom zákonov získali podporu koaličných poslancov NR SR.

    8. Členovia koaličnej vlády a poslanci koaličných klubov sa pred schôdzou NR SR stretnú na spoločnom zasadnutí a zaujmú k návrhu, ktorý predlo?il niektorý z nich stanovisko.

    9. Ak niektorý z koaličných partnerov vznesie výhrady voči návrhu zákona prípadne voči zmenám a doplnkom zákonov koaliční partneri odporučia svojím poslancom rozhodnú? a? po stanovisku koaličnej rady. Iný postup mô?u dohodnú? predsedovia poslaneckých klubov koaličných partnerov v osobitne zreteža hodných prípadoch.

    10. Horeuvedené zásady sa vz?ahujú aj na činnos? orgánov NR SR.

    III. Koaličná rada

    1. Koaliční partneri vytvárajú na základe tejto zmluvy spoločný orgán - Koaličnú radu.

    2. Poslaním Koaličnej rady je najmä:
    - prerokovanie a zjednocovanie názorov koalície na zásadné otázky spolupráce, súčinnos? v koaličnej činnosti;
    - zabezpečenie spoločného koaličného postupu v zásadných otázkach koaličnej činnosti ako aj pôsobnosti koaličných partnerov v tých oblastiach, ktoré súvisia s výkonom koaličnej činnosti, prípadne výrazne výkon koaličnej činnosti ovplyvňujú i v prípadoch, ak tieto vecné otázky a problémy presahujú vymedzený rámec spolupráce zakotvený touto Koaličnou zmluvou;
    - rie?enie prípadných rozporov pri napĺňaní Koaličnej zmluvy;
    - prerokova? a odsúhlasi? zmeny vládneho programu.

    3. Koaličná rada je zlo?ená z troch zástupcov ka?dej zmluvnej strany a to z:
    a) predsedov strán koaličných partnerov, resp. ich zástupcov
    b) predsedov poslaneckých klubov koaličných partnerov, resp. ich zástupcov
    c) z členov vlády - jeden za ka?dého z koaličných partnerov.

    4. Ka?dý z koaličných partnerov pri prijímaní rozhodnutí v Koaličnej rade disponuje jedným hlasom.

    5. Spôsob a formu rokovania Koaličnej rady, vedenie a zvolávanie jej zasadnutí, dohodnú koaliční partneri v Rokovacom poriadku Koaličnej rady.

    6. Koaličná rada zasadá pravidelne, minimálne 2x za mesiac, alebo na po?iadanie ktoréhokožvek z partnerov.

    IV. Zlo?enie Národnej rady Slovenskej republiky a vlády Slovenskej republiky

    1. Vláda - zmluvné strany sa dohodli na nasledovnom obsadení rezortov vo vláde:
    - predseda vlády - SDK
    - podpredseda pre legislatívu - SDź
    - podpredseda pre ekonomiku - SDK
    - podpredseda pre európsku integráciu - SOP
    - podpredseda pre žudské práva a men?iny - SMK
    Ministerstvo hospodárstva
    minister - SDK
    ?tátni tajomníci - SDź, SOP
    Ministerstvo financií
    minister - SDź
    ?tátni tajomníci - SDK, SMK
    Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny
    minister - SDź
    ?tátny tajomník - SMK
    Ministerstvo ?ivotného prostredia
    minister - SMK
    ?tátny tajomník - SDK
    Ministerstvo pre správu a privatizáciu národného majetku
    minister - SOP
    ?tátny tajomník - SDK
    Ministerstvo dopravy, pô?t a telekomunikácií
    minister - SDK
    ?tátni tajomníci - SDK, SOP
    Ministerstvo pôdohospodárstva
    minister - SDź
    ?tátni tajomníci - SDK, SMK
    Ministerstvo výstavby a verejných prác
    minister - SMK
    ?tátni tajomníci - SDK, SDź
    Ministerstvo ?kolstva
    minister - SDź
    ?tátni tajomníci - SDK, SMK
    Ministerstvo kultúry
    minister - SDK
    ?tátny tajomník - SDź
    Ministerstvo zdravotníctva
    minister - SDK
    ?tátny tajomník - SDź
    Ministerstvo vnútra
    minister - SDK
    ?tátny tajomník - SOP
    Ministerstvo zahraničných vecí
    minister - SDK
    ?tátni tajomníci - SDK, SDź
    Ministerstvo spravodlivosti
    minister - SDK
    ?tátny tajomník - SOP
    Ministerstvo obrany
    minister - SDź
    ?tátny tajomník - SDK

    Na ministerstvách, ktorých ministrom je predstavitež jednej zo strany koalície funkciu aspoň jedného ?tátneho tajomníka zastáva podža dohody predstavitež inej zo strán.

    Obsadenie funkcií vedúcich úradov ministerstiev navrhne príslu?ný minister.

    Obsadenie funkcie vedúceho úradu vlády sa uskutoční na návrh predsedu vlády.

    Zmluvné strany sa dohodli, ?e novozvolený predseda NR SR bezprostredne po demisii súčasnej vlády vymenuje za predsedu vlády Ing. Mikulá?a Dzurindu a na jeho návrh novú vládu SR. Návrh zlo?enia vlády bude re?pektova? rozdelenie rezortov a funkcií podpredsedov vlády uvedené v tejto dohode.

    2. Zlo?enie orgánov Národnej rady SR:
    - predseda NR SR - SDź
    - podpredseda NR SR - SDK
    - podpredseda NR SR - SOP
    - podpredseda NR SR - SMK
    - podpredseda NR SR - opozícia

    Mandátový a imunitný výbor 19 členov - SDK
    Výbor pre nezlučitežnos? funkcií 19 členov - opozícia
    Výbor pre európsku integráciu 19 členov - SDK
    Osobitný kontrolný výbor na kontrolu SIS 11 členov - SDK
    Osobitný kontrolný výbor na kontrolu Vojenského spravodajstva 11 členov - opozícia
    Ústavnoprávny výbor 11 členov - SDź
    Výbor pre financie, rozpočet a menu 12 členov - SMK
    Výbor pre hospodárstvo, privatizáciu a podnikanie 12 členov - opozícia
    Výbor pre pôdohospodárstvo 12 členov - SOP
    Zahraničný výbor 11 členov - SDź
    Výbor pre verejnú správu 11 členov - SOP
    Výbor pre obr anu a bezpečnos? 11 členov - SDź
    Výbor pre vzdelanie, vedu, ?port a mláde? 10 členov - SDK
    Výbor pre kultúru a médiá 10 členov - opozícia
    Výbor pre zdravotníctvo 10 členov - opozícia
    Výbor pre sociálne veci a bývanie 11 členov - SDK
    Výbor pre ?ivotné prostredie a ochranu prírody 11 členov - opozícia
    Výbor pre žudské práva a národnosti 13 členov - SMK

    Zahraničné delegácie
    Delegácia do Rady Európy - SDź
    5 členov a 5 náhradníkov
    2 SDK, 2 SDź, 1 SMK, 1 SOP, 3 HZDS, 1 SNS
    Delegácia do OBSE - SDK
    4 členovia
    1 SDK, 1 SDź, 1 HZDS, 1 SMK
    Delegácia do Severoatlantického zhroma?denia - SDK
    4 členovia
    1 SDK, 1 SDź, 1 HZDS, 1 SOP
    Delegácie do ZEÚ - SDK
    4 členovia
    1 SDK, 1 HZDS, 1 SNS, 1 SMK
    Spoločný parlamentný výbor EÚ-SR - SDź
    19 členov
    5 SDK, 3 SDź, 2 SMK, 2 SOP, 5 HZDS, 2 SNS

    Zmluvné strany sa dohodli, ?e na ustanovujúcej schôdzi NR SR bude ich spoločným kandidátom na predsedu NR SR Doc.PhDr. Jozef Miga?, CSc.

    3. Prezident

    Zmluvné strany sa zaväzujú do tý?dňa od podpisu koaličnej zmluvy rokova? o spôsobe vožby prezidenta republiky (vožba v Národnej rade SR podža Ústavy SR, alebo vožba prezidenta priamo občanmi na základe zmeny ústavy) a podporia spoločného kandidáta vládnej koalície Rudolfa Schustera.

    V. Zásady vládneho programu koaličnej vlády

    Zásady vládneho programu koaličnej vlády sú obsiahnuté v dokumente "Politický základ programu vlády" (spracované 27.októbra 1998), ktorý tvorí prílohu tejto koaličnej dohody. Uvedený dokument bude publikovaný po dokončení redakčných úprav.

    VI. V?eobecné a záverečné ustanovenia

    1. Zmluvné strany sa zaväzujú, ?e počas platnosti koaličnej dohody budú podporova? napĺňanie záväzkov vyplývajúcich z rozhodnutia Medzinárodného súdneho dvora v Haagu, ktoré sa týkajú Vodného diela Gabčíkovo. Nebudú otvára? otázky ako sú Bene?ove dekréty, územná autonómia na etnickom princípe a ďal?ie otázky, ktoré by mohli ohrozi? stabilitu vlády ako celku. Zmluvné strany nebudú presadzova? alternatívne dvojjazyčné ?kolstvo na úkor ?kôl s vyučovacím jazykom maďarským. Vláda bude garantova? zvý?enie vzdelanostnej úrovne občanov patriacich k národnostným men?inám na celo?tátnu úroveň, bude rie?i? prípravu pedagógov pre ?koly s vyučovacím jazykom men?ín, teológov, kultúrnych a osvetových pracovníkov v jazykoch men?ín, utvorením vhodnej in?titucionálnej úrovne v rámci existujúcich vysokých ?kôl. Súčasne vláda podporí vysielanie občanov SR do zahraničia a bude vytvára? podmienky pre zriaďovanie pobočiek zahraničných univerzít.

    2. Na úrovni krajov a okresov sa po vzájomnej dohode vytvoria koordinačné orgány zlo?ené zo strán vládnej koalície, ktoré budú pracova? na obdobných princípoch ako koaličná rada. (Čl. III)

    3. Pre ďal?iu personálnu činnos? koalície sa pri re?pektovaní ústavných a zákonných právomocí ústavných činitežov a in?titúcií spravidla pou?ije vzájomný pomer koaličných partnerov, ktorý vyplýva z volieb do NR SR.v 4. Koaličná zmluva zaniká dňom začatia volebnej kampane volieb do NR SR

    5. Koaličná zmluva nadobúda platnos? dňom podpisu posledného oprávneného zástupcu koaličného partnera a účinnos? koaličnej zmluvy v oblasti koaličnej činnosti dňom kon?tituovania príslu?ných ústavných funkcií.

    6. Táto Koaličná zmluva má uzavretý charakter a neumo?ňuje bez vysloveného súhlasu zostávajúcich koaličných partnerov pristúpenie pre akýkožvek tretí subjekt, alebo postúpenie práv a záväzkov z tejto zmluvy na tretie subjekty.

    7. Koaličný partner je oprávnený od zmluvy odstúpi? v prípade, ak dôjde k hrubému poru?eniu jeho práv a záväzkov voči nemu, ktoré vyplývajú z koaličnej dohody a ktoré sa nepodarilo vyrie?i? do 30 dní ani na zasadnutí Koaličnej rady.

    8. Koaličná zmluva zaniká pred dohodnutou dobou účinnosti zmluvy tie? v prípadoch, ak dôjde k zániku takým zmenám subjektov, ktoré túto koalíciu vytvárajú a ktoré znamenajú zásadnú zmenu pomeru síl v NR SR.

    9. Ni??ie podpísaní predsedovia strán ako ?tatutárni predstavitelia koaličných partnerov prehlasujú, ?e sú plne oprávnení na základe zmocnenia kompetentných orgánov svojich strán uzavrie? túto Koaličnú dohodu.

    10. Podpisom oprávnených zástupcov koaliční partneri potvrdzujú, ?e textu zmluvy ako aj jej príloh, ktoré tvoria jej nedelitežnú súčas?, rozumejú a súhlasia s celým je obsahom bez výhrad. Zmluvu uzatvárajú slobodne, vožne, bez akéhokožvek nátlaku s úmyslom naplni? jej poslanie, záväzky a práva tak, aby nedo?lo k po?kodeniu práv ostávajúcich koaličných partnerov.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * źudové milície: súkromná armáda komunistickej strany

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (3796 přečtení)

    źudové milície: súkromná armáda komunistickej strany
    Jan Pe?ek

    Viac ako ?tyridsa? rokov, od februára 1948 a? do konca roka 1989, bola Komunistická strana Československa (KSČ) vládnucou silou v ?táte. Súčas?ou mechanizmu jej vládnutia bola existencia akejsi súkromnej armády - źudových milícií. Pou?ila ich pri uchopení moci vo februári 1948 a slú?ili jej na udr?iavanie mocenského monopolu a? do zrútenia sa komunistického re?imu koncom roka 1989.

    V čase februárového prevratu 1948 sa vedenie Komunistickej strany Slovenska (KSS) spoliehalo predov?etkým na komunistických príslu?níkov Národnej bezpečnosti a na bývalých partizánov, z ktorých mnohí vlastnili zbrane, väč?inou nelegálne. Mohlo v?ak vyu?íva? aj dovtedaj?iu ?truktúru Závodných strá?í, ktoré vznikali od polovice roku 1946, a hoci boli málo početné, na Slovensku mali vtedy maximálne 2 000 členov a len sčasti disponovali zbraňami. Keď Predsedníctvo Ústredného výboru (ÚV) KSČ 21. februára 1948 rozhodlo o premene Závodných strá?í na Robotnícke milície (RM), prijalo obdobné rozhodnutie aj Predsedníctvo ÚV KSS. Prvé jednotky Robotníckych milícií vznikli na Slovensku u? 21. februára a do 25. februára existovali v podstate v ka?dom väč?om závode alebo podniku. Vznikali väč?inou z podnetu okresných výborov (OV) KSS a organizovali sa podža výrobného princípu. Robotníci z jednej dielne alebo závodu tvorili čatu a 2 - 3 čaty z jedného alebo viacerých závodov rotu. Tvorili ich členovia dovtedaj?ích Závodných strá?í, závodných organizácií KSS a miestnych odbojových zlo?iek. Pri ich organizovaní a riadení zohrávali dôle?itú úlohu odbojári, najmä partizáni.

    Milície a februárové "ví?azstvo"

    V dňoch vládnej krízy bolo úlohou RM ochraňovali podniky a niektoré strategické objekty pred reakčnými silami, organizova? tzv. poriadkovú slu?bu, "spontánne" manifestácie, strá?i? verejné budovy a obsadzova? objekty a strediská reakcie. Otázka ich vyzbrojovania sa rie?ila rôzne. Prvé zbrane pochádzali zväč?a zo skladov Závodných strá?í. No napr. v Ko?iciach dostala jednotka RM pri svojom vzniku 21. februára niekožko pi?tolí a pu?iek aj od miestnej stanice Národnej bezpečnosti a ďal?ie získala z nestrá?eného vojenského objektu. Na základe dohody so Slovenskou odborovou radou vydal 23. februára oblastný velitež NB Bratislava I pplk. Franti?ek Lipka pokyn na prevezenie väč?ieho mno?stva ručných zbraní zo skladov NB na sekretariát Slovenskej odborovej rady a e?te v ten istý deň zbrane rozdelili do bratislavských závodov. Ďal?ie zbrane pre bratislavské jednotky RM doviezli 25. februára tri nákladné automobily z brnianskej Zbrojovky a z niektorých vojenských skladov. Organizátori a členovia RM z radov bývalých partizánov mali svoje vlastné zbrane. Koncom februára 1948 bolo na Slovensku asi 6 700 príslu?níkov RM, takmer v?etko členov KSS, z nich pribli?ne jedna tretina mala zbrane.

    Spožahliví vojaci strany

    Po uchopení moci vedenie KSČ o rozpustení milícií neuva?ovalo, práve naopak. U? 28. februára prijalo Predsedníctvo ÚV KSČ uznesenie o budovaní RM na celom území Československa, a to s vyu?itím pra?ských skúseností, predov?etkým z hžadiska zjednotenia ich organizačnej ?truktúry. V marci 1948 sa pôsobnos? hlavného ?tábu RM v Prahe preniesla na Ministerstvo vnútra ČSR, na Slovensku na Povereníctvo vnútra. V českých krajinách sa u? vtedy začal pou?íva? názov źudové milície, na Slovensku a? v apríli 1949. Jednotky źM sa podriaďovali velitežovi stanice Zboru národnej bezpečnosti (ZNB) v príslu?nom obvode, okresné a krajské velenie bolo podriadené okresnému a krajskému velitežovi ZNB. Najvy??ím velitežom milícií bol minister vnútra. Formálne mali by? źM pomocnou zlo?kou ZNB v kompetencii ministerstva vnútra, prakticky v?ak zostávali pod priamym vedením a kontrolou komunistickej strany. V polovici roka 1949 sa celo?tátne stanovili tzv. triedne politické hžadiská na prijímanie príslu?níkov milícií, ktoré sa uskutočňovalo výhradne prostredníctvom orgánov a organizácií KSČ. Na základe toho z nich vylúčili žudí, ktorí neboli členmi KSČ. Ich počet bol síce malý, ale predsa len takí e?te existovali. Rovnako platila zásada, ?e väč?inu (jadro) príslu?níkov źM tvoria robotníci.

    V priebehu roka 1948 sa pripravovalo legislatívne zakotvenie existencie źudových milícií ako pomocnej zlo?ky ZNB. Koncom septembra 1948 bol návrh zákona o źM prerokovaný v Predsedníctve ÚV KSČ. To rozhodlo, aby bol odovzdaný vláde republiky, ktorá ho predlo?í do Národného zhroma?denia na schválenie. Tam v?ak takýto zákon prerokúvaný nebol. Vedenie KSČ sa zrejme rozhodlo upusti? od takéhoto legislatívneho vymedzenia pôsobnosti źM a formálne ich existenciu opodstatnilo v?eobecnými formuláciami zákona o Národnej bezpečnosti z 21. decembra 1948. V ňom sa deklarovalo, ?e chráni? žudovodemokratické zriadenie, strá?i? ?tátne hranice, zais?ova? bezpečnos? osôb a majetku a udr?iava? verejný poriadok má ministerstvo vnútra a národné výbory. Na plnenie týchto úloh mohli by? do slu?by povolaní aj dobrovožne sa hlásiaci spožahliví občania, navonok riadne označení, ktorí mali rovnaké práva a povinnosti ako príslu?níci ZNB. Tým sa v nasledujúcom období zdôvodňovala aj existencia źM.

    Do konca roka 1949 sa pozornos? orgánov KSS a Povereníctva vnútra sústreďovala na organizačné dobudovanie ?truktúry źM. Ustanovili sa ich okresní velitelia a okresné ?táby a prebiehala reorganizácia jednotiek. Základným organizačným prvkom bolo dru?stvo, zlo?ené z príslu?níkov jedného pracoviska. Tri dru?stvá z jedného alebo viacerých závodov tvorili čatu, tri čaty závodu (závodov) jedného okresu rotu a tri roty v rámci kraja prápor. Koncom roka 1949 dosiahol počet príslu?níkov źM na Slovensku asi 10 tisíc osôb. Dorie?ila sa aj otázka ich vyzbrojenia, väč?inou pu?kami, a zjednocovala sa výstroj milicionárov. Ich rovno?atou sa stal modrý pracovný odev (montérky) a červená páska na rukáve s čiernymi písmenami źM. Od začiatku roka 1950 sa v organizačnej ?truktúre milícií vytváral nový prvok, okrem existujúcich strá?nych oddielov vznikali tzv. úderné oddiely. Formovali sa na úrovni krajov z najspožahlivej?ích závodných jednotiek a boli určené na spoločnú činnos? so zlo?kami ZNB a armády pri akciách proti odporcom komunistického re?imu.

    Milicionári v akcii

    Oddiely źM pou?il komunistický re?im prvý raz od februárového prevratu 1948 v súvislosti s tzv. Katolíckou akciou, čo bol pokus o vnútorné rozvrátenie katolíckej cirkvi. Dovtedaj?ie prejavy nesúhlasu s postupom ?tátnych orgánov proti cirkvi prerástli koncom júna a začiatkom júla 1949 na rôznych miestach Slovenska a? do otvoreného odporu a stretnutia so ?tátnou mocou. Veriaci z obavy pred uväznením kňazov stavali hliadky na ich obranu, zhroma?ďovali sa, bránili pracovníkom ?tátnych orgánov v prístupe na fary a niekedy ich aj fyzicky napádali. V mnohých prípadoch sa postavili aj proti jednotkám ZNB a armády, s ktorými nastupovali aj źudové milície, v tom čase na celom Slovensku zmobilizované a uvedené do bojovej pohotovosti. V takejto situácii sa dokonca rozhodovala o tom, či strieža?, alebo nestrieža?. S odstupom času (v roku 1963 pred tzv. barnabitskou komisiou) o tom hovoril aj Viliam ?iroký, vtedy najvy??í funkcionár KSS, ktorý v tejto súvislosti povedal, ?e na neho naliehali, aby nasadil proti "zvedenému žudu" Národnú bezpečnos?, ba dokonca vojsko. "Ja som poslal len a len žudovú milíciu."

    źudové milície pou?il komunistický re?im aj o rok neskôr, pri tzv. Akcii K (klá?tory), čo bol zásah proti mu?ským reholám v noci z 13. na 14. apríla 1950. Príslu?níci Bezpečnosti a milicionári vtrhli do klá?torov, obsadili ich a zhroma?dili prítomných rehožníkov. Priebeh "barbarskej noci" opísal vtedaj?í bohoslovec v Trnave, neskôr kardinál Ján Chryzostom Korec: "Otvorili sme dvere. Milicionár v civile, len s vojenskou čiapkou na hlave a s automatom na pleci nás vyzval, aby sme sa rýchlo doobliekali a ?li do priestoru pred kaplnkou ... Keď sme boli viac-menej v?etci, vedúci výpravy milicionárov v ko?enom kabáte nám oznámil, ?e z rozkazu vlády - tak akosi to formuloval - sa máme ís? do izieb pobali?, vráti? sa a potom autobusmi odís? s nimi. Superior klá?tora protestoval, no márne. Vedúci výpravy odpovedal superiorovi rázne: ,Buď poslúchnete, alebo urobíme s vami poriadok ináč!´" Re?im sa u? poučil z nepokojov pri tzv. Katolíckej akcii, a to predov?etkým masovos?ou nasadenia ozbrojených zlo?iek vrátane źM. Malo to pôsobi?, a skutočne aj pôsobilo, zastra?ujúco.

    Bojové oddiely strany

    źudové milície boli pod vplyvom a kontrolou komunistickej strany, keď?e v?ak formálne tvorili pomocnú zlo?ku ZNB v kompetencii ministerstva vnútra (od roku 1950 ministerstva národnej bezpečnosti), vznikali pri ich riadení rôzne komplikácie. Vedenie KSČ preto u? od začiatku roka 1952 pripravovalo ich priamu podriadenos? orgánom komunistickej strany. V apríli 1952 vydalo Organizačný poriadok źudových milícií, ktorý stanovil, ?e sú ozbrojeným zborom KSČ s úlohou chráni? a bráni? stranu a jej orgány, žudovodemokratické zriadenie a socialistické budovanie. Deklarovala sa v ňom zásada dobrovožného členstva s tým, ?e do źM mô?u by? prijímaní len členovia KSČ na návrh svojej základnej organizácie; o ich prijatí rozhodovali OV KSS. Hlavným velitežom źM v Československu bol predseda KSČ, činnos? v krajoch a okresoch riadili krajskí a okresní velitelia. Velitelia na jednotlivých stupňoch mali svoje ?táby. Na Slovensku sa na plnenie úloh hlavného veliteža źM zriadil pri ÚV KSS ?táb hlavného veliteža źM.

    Oficiálne ukončili źudové milície pôsobenie v kompetencii ministerstva národnej bezpečnosti k 1. januáru 1953. Ich riadenie pre?lo do kompetencie ÚV KSČ, kde vzniklo samostatné oddelenie źM. Obdobné oddelenie vzniklo aj pri ÚV KSS a jeho vedúci bol náčelníkom ?tábu hlavného veliteža źM na Slovensku. Samostatné oddelenie źM pri ÚV KSČ a ÚV KSS existovalo do polovice roka 1954, potom sa reorganizovalo na odbor milícií, pôsobiaci v rámci oddelenia orgánov strany, odborov a mláde?e. Hlavným velitežom źM v Československu bol predseda KSČ (Klement Gottwald), ich velitežom na Slovensku predseda KSS (Viliam ?iroký). Po smrti K. Gotwalda v marci 1953, keď sa zru?ila funkcia predsedu KSČ (obdobne na Slovensku funkcia predsedu KSS), bol velitežom źM v Československu tajomník ÚV KSČ, poverený riadením straníckej práce. V ÚV KSČ to bol Antonín Novotný, od jesene 1953 prvý tajomník ÚV KSČ, na Slovensku prvý tajomník ÚV KSS Karol Bacílek a po ňom ďal?í prví tajomníci ÚV KSS.

    Koncom roka 1953 bolo na Slovensku okolo 18 tisíc príslu?níkov źM a začiatkom roka 1955 asi 19 500. Vtedy sa v celo?tátnom rozsahu uskutočnila reorganizácia, sledujúca "na základe zní?enia početných stavov skvalitnenie jednotiek". Medzi milicionármi sa objavili úvahy o mo?nej likvidácii źM, čo súviselo aj s vtedaj?ím vývojom medzinárodnej situácie a zni?ovaním napätia medzi Východom a Západom. Stranícke vedenie, pochopitežne, nič podobného nezamý?žalo a "za pravdu" mu dal vývoj situácie na jeseň 1956. Jedným z tzv. poučení z maďarskej kontrarevolúcie sa stala orientácia na ich opätovný nárast. U? od roku 1953 sa novým prvkom v organizačnej výstavbe źM stali rýchle oddiely, ktorých úlohou bol "najmä boj proti triednym nepriatežom, preniknuv?ím prípadne na územie republiky". Od predchádzajúcich úderných oddielov sa lí?ili tým, ?e ne?lo o organické jednotky zo "spožahlivých závodov", ale vytvárali sa z vybraných, údajne politicky vyspelých a fyzicky zdatných milicionárov. Pri reorganizácii na začiatku roka 1955 sa jednotky źM roz?írili o oddiely protivzdu?nej obrany (PVO); existovali tak strá?ne jednotky, rýchle oddiely a oddiely PVO. V roku 1953 sa prvý raz zaviedlo funkčné označenie, u velitežov a politických vedúcich jednotiek to bola ?núra s pí??alkou, farebne odlí?ená podža organizačného stupňa, teritoriálni vedúci nosili obdĺ?níkový znak na žavej strane pŕs. Koncom 50. rokov 20. storočia dostali źM novú rovno?atu sivomodrej farby vojenského strihu (súkennú), vojenské prilby, zimnú výstroj a pod. Podža Poriadku źudových milícií, schváleného v roku 1962, vznikla ich nová organizačná ?truktúra, s viacerými typmi streleckých jednotiek s rozdielnou výzbrojou a výcvikom. Strá?ne oddiely boli podriadené okresným výborom KSS, oddiely krajských záloh krajským výborom (KV) KSS a prápory rýchlych oddielov ÚV KSS.

    Legislatívne vákuum

    źudové milície naďalej zostávali legislatívne nezakotvené. Ako ozbrojená zlo?ka neboli zahrnuté do branného systému ?tátu podža zákona o obrane Československej socialistickej republiky (ČSSR) z apríla 1961 a nový zákon o ZNB z augusta 1965 zru?il aj tie ustanovenie zákona o národnej bezpečnosti z konca roka 1948, o ktoré sa mohlo organizovanie a výstavba źM doposiaž opiera?. Vedenie KSČ si uvedomovalo, ?e nemá svoju ozbrojenú formáciu právne zakotvenú, a preto v januári 1965 rozhodlo o vypracovaní samostatného dokumentu o mieste a úlohách źM, zostalo v?ak len pri pokuse. Potreba právneho zakotvenia činnosti źM sa pova?ovala za aktuálnu aj preto, lebo sa objavovali pochybnosti o zmysle ich ďal?ej existencie. Názory typu "źudové milície u? zohrali svoju úlohu a postupne zaniknú" zastávali aj niektorí vedúci pracovníci straníckych a hospodárskych orgánov. Zmienku o źM neobsahovali ani stanovy KSČ, hoci boli jednoznačne budované ako ozbrojená zlo?ka KSČ.

    Opora konzervatívcov

    Vývoj po januári 1968 a pokus o spoločenskú reformu spochybnil existenciu milícií. Ako ozbrojený zbor jednej politickej strany sa stali terčom tvrdej kritiky. Sily usilujúce sa o demokratizáciu spoločnosti alebo priamo o odstránenie totalitného systému po?adovali ich zru?enie. Väč?ina milicionárov sa v tom čase postavila za konzervatívne sily vo vedení KSČ, čo dokumentoval aj celo?tátny aktív źM na pra?skom Ruzynskom letisku v júni 1968. Vyhlásenia na ňom prijaté dávali domácim konzervatívcom i Moskve argumenty o tom, ?e v Československu sa pripravuje kontrarevolučný zvrat. Mnohí milicionári sa po augustovej okupácii anga?ovali pri kolportácii tlačových materiálov vydávaných sovietskym velením. Na druhej strane v?ak treba pripomenú?, ?e niektorí členovia źM, najmä ich ?tábov, "podžahli pravicovému oportunizmu" a niesli za to dôsledky.

    Po nástupe normalizácie sa príslu?níci źM podiežali na pohovoroch pri výmene straníckych legitimácií, čistkách a represiách. Jednotky źM spolu s jednotkami armády a ZNB tvrdo zakročili proti občanom pri prvom výročí okupácie v auguste 1969 - v Prahe a Brne si zásah vy?iadal obete na ?ivotoch. źudové milície boli preventívne pou?ité aj vo väč?ích mestách na Slovensku, predov?etkým na vytváranie zmie?aných hliadok s príslu?níkmi armády a Verejnej bezpečnosti (VB). Napríklad 21. augusta 1969 vo večerných hodinách sa v Bratislave na Námestí SNP a Októbrovom námestí zhroma?dilo asi 1 500 osôb, "naru?ujúcich verejný poriadok" - ten bol obnovený zásahom príslu?níkov VB a źM. Postoje milicionárov pritom neboli a? také jednoznačné a vyskytli sa prípady, ?e v auguste 1969 niektorí odmietli nastúpi? do slu?by. Stranícke čistky v priebehu roka 1970 zasiahli aj milície. Z KSČ muselo odís? 1 643 milicionárov (10, 8 % príslu?níkov źM), "čím boli uvožnení aj z źudových milícií". K 31. marcu 1971 mali źM na Slovensku 15 709 príslu?níkov, z toho 7 557 robotníkov.

    V nových uniformách opora normalizácie

    Na jeseň 1969 boli źM za podporu normalizačného procesu odmenené Radom Červenej zástavy a stovky milicionárov ?tátnymi vyznamenaniami. Od začiatku roka 1970 dostali milicionári nové vychádzkové uniformy sivomodrej farby s funkčným označením na náplecníkoch, počnúc velitežmi dru?stiev a? po velitežov práporov a príslu?níkov ?tábov. Zdôvodňovalo sa to tým, ?e sa tak "upevňuje velitežské sebavedomie funkcionárov źM". Cvičné uniformy, tzv. maskáče, boli toto?né s armádnymi. Rukávové pásky nahradil rukávový znak v tvare husitskej pavézy s písmenami źM. źudové milície zapojili do systému mimoriadnych bezpečnostných opatrení, pripravovaných pre prípad tzv. masových protispoločenských vystúpení, pričom prioritu nadobúdali zásahy proti ideovým protivníkom KSČ. Vedenie KSČ sa to usilovalo zakry? frázami o tom, ?e sú budované na "ochranu revolučných vymo?eností žudu a na posilňovanie v?ežudového charakteru obrany ?tátu", no v skutočnosti celý systém ich výstavby a prípravy z nich robil ozbrojený zbor komunistickej strany, resp. jej vedúcich funkcionárov.

    V novom Poriadku źudových milícií (z roku 1973) sa vz?ah ku KSČ vymedzoval celkom jednoznačne, a to v troch rovinách: milície sú nedelitežnou súčas?ou KSČ a jej ozbrojenou zlo?kou; sú centrálne riadené ÚV KSČ, hlavným velitežom a jeho výkonným orgánom, Hlavným ?tábom źM; v mierových časoch plnia aj úlohu politického aktívu KSČ. Hlavným velitežom źM v ČSSR bol generálny tajomník ÚV KSČ, velitežom źM na Slovensku prvý tajomník ÚV KSS, krajským velitežom vedúci tajomník KV KSČ (KSS), okresným velitežom vedúci tajomník OV KSČ (KSS). Podža novej organizačnej ?truktúry boli jednotky źM organizované ako strelecké a ?peciálne. Základnou streleckou jednotkou bola strelecká čata s tromi dru?stvami. Tri strelecké čaty tvorili streleckú rotu. Niektoré boli organizačne začlenené do práporov źM (500 príslu?níkov), ostatné pôsobili ako samostatné jednotky. Do ?peciálnych jednotiek patrili mínometné roty, delostrelecké batérie, protilietadlové, prieskumné a ?enijné čaty a velitežské, spojovacie, tylové, zdravotnícke a ďal?ie jednotky. Počet milicionárov sa po čistkách na začiatku 70. rokov minulého storočia zvý?il a prekročil 18 tisíc; v polovici roka 1989 bolo na Slovensku 18 600 príslu?níkov źM. Spolu so 63 200 príslu?níkmi źM v ČSR tak celkový počet milicionárov v Česku predstavoval 81 800 osôb.

    Odchod zo scény

    V čase agónie komunistického re?imu (v rokoch 1979 - 1989) zasahovali milicionári proti demon?trantom najmä v pra?ských uliciach. O ich nasadení sa uva?ovalo aj po 17. novembri 1989, k tomu v?ak u? nedo?lo. E?te koncom novembra 1989 nové vedenie KSČ robilo zúfalé pokusy zachráni? milície, či u? ich odovzdaním ministerstvu vnútra, alebo zaradením pod ministerstvo národnej obrany. Po tom, ako Federálne zhroma?denie na svojej mimoriadnej schôdzi 29. novembra 1989 rozhodlo o vypustení článku 4 ústavy o vedúcej úlohe KSČ v spoločnosti a ?táte, sa vedenie KSČ riadenia milícií de facto vzdalo. Ani vtedy v?ak e?te nepredpokladalo ich zánik, ale len podriadenie vláde, no nakoniec muselo rezignova?. Mimoriadny zjazd KSČ 20. - 21. decembra 1989 rozhodol o definitívnom ukončení ich činnosti. V jeho uznesení sa uvádzalo, ?e zjazd "rozpú??a źudové milície a ich príslu?níkov zbavuje prísahy". V nasledujúcich dňoch armáda urýchlene preberala zbrane źudových milícií. Viac ako ?tyridsa?ročná existencia súkromnej" komunistickej strany sa tak definitívne skončila.

    -----

    Zdroj: Historia Revue - Revue o dejinách spoločnosti, 2/2005, ISSN: 1335-8316

    O autorovi: Doc. PhDr. Jan Pe?ek, DrSc. (1949), pracovník Historického ústavu SAV v Bratislave. Zaoberá sa dejinami Slovenska a Československa po druhej svetovej vojne s dôrazom na politické a mocenské aspekty vývoja. Autor viacerých monografických prác o politických represiách komunistického re?imu, vz?ahoch ?tátnej moci a cirkví, pôsobení ?tátnej bezpečnosti a ďal?ích mocenských ?truktúr.


    Celý článek... | Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Article: From Visegrad to Mitteleuropa: shifting alliances among new members of the European Union (Economist, 16.4.2005, Vol. 375, Issue 8422)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2379 přečtení)

    From Visegrad to Mitteleuropa: shifting alliances among new members of the European Union
    Source: Economist; 16.4.2005, Vol. 375, Issue 8422, p45, ISSN: 0013-0613

    IMPROVE your neighbourhood, and everybody wants to move in. Central Europe has been gentrifying so gracefully since 1989 that every country east of Strasbourg seems to claim ties there now. Austrians are rediscovering Habsburg friendships. Slovenia has turned its back on the Balkans. Ukrainians are saying that eastern Europe starts, if not east of Ukraine, then at least east of Lvov.

    For long-standing locals, though, gentrification can strain the old social fabric. Central Europe used to mean the Visegrad group, which started life in 1991 as a declaration of co-operation between Poland, Czechoslovakia and Hungary. It grew from three to four with the division of Czechoslovakia in two in 1993, and then became a mutual assistance group to push its members into NATO and the European Union.

    Since those aims were achieved a year ago, Visegrad has been falling, if not quite apart, then at least into insignificance. As outsiders, the four countries had to work together to get into the two clubs. Now, as insiders, they have wider choices of allies and policies. Hungary has collided publicly with its partners by trying to bring Austria and Slovenia, neighbours and once parts of the Habsburgs' Mitteleuropa, into the Visegrad group. "We think four is a good number," retorts Slovakia's foreign minister, Eduard Kukan.

    Poland's aspirations to regional leadership also cause tensions. Poland has more people and a bigger economy than the other Visegrad three put together. It led the EU in supporting Ukraine's "Orange revolution". Yet neither the Czechs nor, especially, the Hungarians see themselves as followers. Hungary joined Austria in lobbying for the EU to start entry talks with Croatia last month. Although it failed, Hungary acquired the taste for more active diplomacy. The Czechs are proud of steering EU policy on Cuba earlier in the year.

    It is not just a matter of diplomacy. A fault line runs through the economic policies of the four countries. Hungary and the Czech Republic regard themselves, over-optimistically, as relatively rich countries able to support a costly European social model. Slovakia and Poland see themselves, more realistically, as relatively poor countries with much catching up to do. A telling sign that Visegrad has had its day is the absence of any desire among the four countries to join the euro in tandem.

    One thing all agree upon is that they should get plenty of money from the EU budget for 2007-13, under discussion in Brussels. All would like transfers at the maximum of 4% of GDP. All want their farmers to get the same subsidies as those in old member states. But even here, interests diverge. The dash by Poland, which has lots of farmers, to cut a separate pre-entry deal on farm subsidies in 2002 rankles.

    Visegrad's decline may go unlamented. But there are issues on which the EU's new members need to hang together. They include freedom to set low flat taxes (see page 59); fighting for the free movement of labour; and joining the Schengen passport-free zone in 2007. Central Europe may be a nice neighbourhood, but at times it needs to be a tough neighbourhood too.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokumenty vztahující se k abdikaci prezidenta Edvarda Bene?e (1948)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1996 přečtení)

    Dokumenty vztahující se k abdikaci prezidenta Edvarda Bene?e (1948)
    Zdroj: Společná česko-slovenská parlamentní knihovna (Digitální knihovna) - Národní shromá?dění 1948-1954 - stenoprotokoly - čtvrtek 10. června 1948

    -----

    Dopis prezidenta republiky Edvarda Bene?e ze dne 7. června 1948, adresovaný předsedovi vlády Klementu Gottwaldovi:

    Pane předsedo vlády,

    dne 4. května t. r. oznámil jsem Vám svůj definitivní úmysl resignovati na presidentskou funkci. Prodiskutovali jsme tehdy toto mé rozhodnutí v souvislosti s problémy celkové politické situace; sdělil jsem Vám té?, ?e také lékaři mi doporučují, abych vzal ohled na svůj dne?ní zdravotní stav. Odvolávaje se na tento ná? rozhovor, prosím Vás, abyste oznámil Národnímu shromá?dění mé rozhodnutí a po?ádal je, aby vzalo laskavě na vědomí moji resignaci na odpovědný úřad, jím? mne jednomyslnou volbou dne 19. června 1946 poctilo. Děkuji mu za jeho důvěru, děkuji za důvěru a lásku lidu, která mi byla v?dy nesmírnou posilou a kterou jsem se sna?il nezklamat.

    Přeji v?em svým drahým spoluobčanům, jejich odpovědným zástupcům a jejich vládě, aby republika zůstala u?etřena v?ech pohrom, aby v?ichni ?ili a pracovali v sná?enlivosti, lásce a odpou?tění, svobody přáli a svobody svědomitě u?ívali.

    Věřím v dobrého genia na?eho lidu a věřím v krásnou budoucnost na?í drahé republiky.

    Vá? dr. Edvard Bene?.

    -----

    Pozdrav Národního shromá?dění Edvardu Bene?ovi schválený na schůzi dne 10. června 1948:

    Pane presidente!

    Národní shromá?dění vzalo s politováním na vědomí Va?e rozhodnutí, kterým jste se vzdal svého vysokého úřadu.

    Jako odpovědní zástupci lidu v nové sněmovně obracíme se k Vám jménem v?ech občanů Československé republiky, jménem v?ech Čechů a Slováků. Jejich jménem i svým děkujeme Vám co nejvřeleji za v?e, co jste pro ná? stát a oba jeho národy vykonal.

    A vykonal jste toho opravdu mnoho! Nebo? práci pro národ a stát byla zasvěcena ve?kerá Va?e činnost ji? od raného mládí.

    Ji? na počátku své ?ivotní dráhy jste se věnoval studiu základních společenských otázek, co nej?ivěji se zajímal zejména o nejzákladněj?í otázku nového věku - o socialismus. Ale činil jste tak nikoliv s blahosklonností vzdělance povzneseného nad prostý dav, nýbr? v duchu svého velkého učitele a předchůdce T. G. Masaryka docela konkretně a prakticky. Ji? v mládí jste pochopil, ?e je úkolem vzdělance slou?it svými schopnostmi lidu.

    To jste dokázal, kdy? jste jako mladý mu? v roce 1915 vstoupil do odboje proti pře?ité monarchii Rakousko-uherské. Znamenalo to zároveň postavit se na odpor expansi německého imperialismu, ohro?ujícího ve?keré humanitní ideály. A dokázal jste to znovu ve zralém věku, kdy? jste se za druhé světové války postavil v čelo odboje proti té?e nepřátelské moci, která v podobě je?tě děsivěj?í ohro?ovala naprostou zkázou oba na?e národy.

    Toho Vám, pane presidente, ná? lid nikdy nezapomene!

    Na své plodné a plné ?ivotní dráze za?il jste i mnohé trpké chvíle. Zvlá?tě trpké jistě bylo, kdy? po zalo?ení Československé republiky, na něm? jste měl tak velký podíl, dostalo se vám místo díků namnoze pomluv a tajeného i zjevného zá?tí. Ná? lid Vás v?dy chápal a měl rád, ale Va?imi odpůrci byly právě ty tak zvané "lep?í vrstvy" na?í tehdej?í společnosti, to jest představitelé sociální reakce, z nich? se později vyklubali strůjci Mnichova. Tak byly rozděleny síly při Va?í první volbě presidentem republiky v roce 1935. Lid byl pro Vás. Proti Vám byli tití? lidé a tyté? vrstvy, kterým zalo?ení Československé republiky bez jejich zásluhy dopomohlo k moci a blahobytu a kteří ji pak v mnichovské krisi hanebně zradili.

    Národ a pracující lid byl v?ak dále s Vámi, zejména ve chvíli, kdy jste se postavil v čelo odboje proti okupantům, a zvlá?tě v roce 1943, kdy? jste na své pouti do Moskvy podepsal smlouvu československo-sovětskou, úhelný to kámen na?í nyněj?í zahraniční orientace. Od svého slavného návratu do vlasti stal jste se milý a drahý celému národu - od chvíle, kdy jsme začali znovu budovat osvobozenou republiku na nových základech, podle zásad Ko?ického programu, a kdy byli zbaveni moci ti, kdo zavinili mnichovskou zradu.

    Nyní tedy, kdy jste se k na?emu vlády ve svém projevu ze dne 7. června, zejména k jeho slovům:

    "I kdy? dr. Edvard Bene? odchází z funkce presidenta republiky, zůstává ji? nav?dy v dějinách na?í republiky, v dějinách velkého zápasu československého lidu za svobodu a nezávislost, za stát pokrokový a sociálně spravedlivý."

    Děkujeme Vám za Va?e krásné přání, kterého si budeme na na?í dal?í cestě budování lidové demokracie velmi vá?it, a přejeme Vám, drahý pane presidente, abyste byl brzy zase zdráv a mohl je?tě dlouho a v pokoji sledovat osudy na?í Československé republiky, kterou my i Vy stejně milujeme.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Act on the Re-establishment of the State of Lithuania (1990)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1919 přečtení)

    SUPREME COUNCIL OF THE REPUBLIC OF LITHUANIA
    Act on the Re-establishment of the State of Lithuania

    (adopted by the Supreme Council of the Republic of Lithuania on March 11th 1990)

    The Supreme Council of the Republic of Lithuania, expressing the will of the nation, decrees and solemnly proclaims that the execution of the sovereign powers of the State of Lithuania, abolished by foreign forces in 1940, is re-established, and henceforth Lithuania again is an independent state.

    The Act of Independence of 16 February 1918 of the Council of Lithuania and the Constituent Assembly (Seimas) decree of 15 May 1920 on the re-established democratic State of Lithuania never lost their legal effect and comprise the constitutional foundation of the State of Lithuania.

    The territory of Lithuania is whole and indivisible, and the constitution of no other state is valid on it.

    The State of Lithuania stresses its adherence to universally recognised principles of international law, recognises the principle of inviolability of borders as formulated in the Final Act of the Conference on Security and Co-operation in Europe in Helsinki in 1975, and guarantees human, civil and ethnic minorities rights.

    The Supreme Council of the Republic Lithuania, expressing its sovereign power, by this Act begins to realise the complete sovereignty of the State.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Document: Report on the A. Hitler's Conversation With K. Henlein, the Leader of the Sudeten German Party, and K. H. Frank, His Deputy (28.3.1938)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2063 přečtení)

    Report on the Adolf Hitler's Conversation With Konrad Henlein, the Leader of the Sudeten German Party, and Karl Hermann Frank, His Deputy (28.3.1938)
    Source: Paul Vy?ný of the Department of Modern History, University of St Andrews [Original source: Documents on German Foreign Policy, (London, 1950), Series D, vol. II, no. 107, pp. 197-8.]

    I. Konrad Henlein's report on his audience with the Führer.

    Besides the Führer, Reich Minister Hess, the Führer's Deputy, von Ribbentrop, the Foreign Minister, and Obergruppenführer Lorenz were also present, and the conversation lasted for almost three hours. The Führer stated that he intended to settle the Sudeten German problem in the not-too-distant future. He could no longer tolerate Germans being oppressed or fired upon. He told Henlein that he knew how popular he [Henlein] was and that he was the rightful leader of the Sudeten German element, and as a result of his popularity and attractiveness he would triumph over circumstances. To Henlein's objection that he, Henlein, could only be a substitute, Hitler replied: I will stand by you; from tomorrow you will be my Viceroy. I will not tolerate difficulties being made for you by any department whatsoever within the Reich.

    The purport of the instructions, which the Führer has given to Henlein, is that demands should be made by the Sudeten German Party which are unacceptable to the Czech Government. In spite of the favourable situation created by the events in Austria, Henlein does not intend to drive things to the limit, but merely to put forward the old demands for self-administration and reparation at the Party Rally (April 23-24, 1938). He wished to reserve for later on a suggestion of the Führer's that he should demand their own German regiments with German officers, and military commands to be given in German. The Reich will not intervene of its own accord. Henlein himself would be responsible for events for the time being. However, there would have to be close cooperation. Henlein summarised his view to the Führer as follows: We must always demand so much that we can never be satisfied. The Führer approved this view.

    The Führer appreciates the great success which Henlein has had in England and has requested him to go to London again, as soon as he possibly can, and to continue to use his influence with a view to ensuring non-intervention by Britain. As for the position of France, the Führer believes that in certain circumstances the possibility of a revolution in France can be reckoned with.

    II. Karl Hermann Frank's report.

    1. Cooperation between minorities in the Czech State.

    Contact is maintained with the Hungarian and Polish minorities and the Slovak People's Party (Hlinka). A joint declaration by the Hungarians and Slovaks will be made in the Parliament today (March 29), which will demand autonomy for the territory of Slovakia on the basis of the Treaty of Pittsburgh. The Polish front was set up under unified leadership on March 28. The demands for autonomy which it has raised will be stressed by Beck in his next speech.

    2. Czech precautionary and defence measures.

    Karl Hermann Frank gave a detailed report, which is enclosed as an annex, on measures taken by the Czechs, the arming of the Jednota and the Sokol, and the recruiting of motorised formations from the Czech civilian population within the Sudeten German area. The placing of these formations directly under the command of the Czech General Staff means that with this the main provisions of the National Defence law have actually come into force, i.e. preparatory measures for a camouflaged mobilisation are already under way.

    Karl Hermann Frank then drew special attention to the fact that internal disorders in the Czech State were already invalidating the basis of the alliance between France and Czechoslovakia. Boncour, the new French Foreign Minister, recently called attention to this possibility in no uncertain terms.

    Hodza, the Czech Prime Minister, probably intends to settle the whole Czech problem by peaceful means as far as possible. However, it is no longer possible for him to do this, since the General Staff has completely seized control. Hodza is already being spied upon in his office by the General Staff. All the measures adopted by Hodza, e.g., the inclusion of Neuwith in the register of lawyers, are being sabotaged by the General Staff.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    |0-15|15-30|30-45|45-60|60-75|75-90|90-105|105-120|120-135|135-150|150-162|



    Táto stránka bola vytvorená prostredníctvom redakčného systému phpRS.
    Grafickú podobu pripravil Pavol Minárik