Dokument: Projev prezidenta ČSFR Václava Havla k občanům Bratislavy (1990)

Autor: Petr Just, Téma: , Vydáno dne: 01. 01. 2005

Projev prezidenta ČSFR Václava Havla k občanům města
Bratislava, Náměstí SNP. 4. června 1990

Při svých nedávných náv?těvách Slovenska jsem několikrát řekl, ?e mám na Slovensku v?dycky pocit vět?ího klidu, harmonie a pohody, ne? v Praze nebo v Čechách. Jednou jsem dokonce řekl - mo?ná to bylo na tomto náměstí - ?e se mi zdá, jakoby z va?ich hor vál touto zemí jakýsi zdravě uklidňující vítr vná?ející do lidských myslí pohodu a vyrovnanost. Mí sloven?tí přátelé se těmto mým výrokům divili a mo?ná mne i tajně podezírali, ?e se z jakýchsi politických důvodů Slovákům podbízím. Věřte mi, prosím, ?e v tom ?ádná spekulace není. Takto se tu prostě cítím a takto jsem se tu cítil i v dobách nejtemněj?í totality, kdy jsem sem musel jezdit tajně, proto?e se StB na Slovensku obávala, ?e bych tu mohl ?ířit jed podvratných my?lenek na svobodu. Připou?tím, ?e můj pocit mů?e být klamavým zdáním náv?těvníka a ?e kdybych tu ?il trvale, musel bych si ho opravit. To je v?echno mo?né, rozhodně mi v?ak nemů?e takováto teoretická úvaha zabránit v tom, abych se otevřeně nevyznal z pocitů, které chovám. To, co jsem tu právě řekl, je samozřejmě jen mé lidské vyznání, kterým jsem chtěl navázat na svá předchozí vystoupení na Slovensku. Vím, ?e od svého prezidenta očekáváte víc, ne? pouhá lidská vyznání, a proto rychle přecházím k tématům podstatněj?ím.

Celý svět s obdivem sledoval rychlý a pokojný způsob, jím? se na?e společnost zbavila totalitní nadvlády. Tentý? svět nyní s napětím očekává, jak se nám podaří zalo?it ná? federativní stát, jak se nám podaří dát státoprávní výraz svébytnosti na?ich dvou národů, jak se nám podaří respektovat kolektivní práva národnostních men?in a etnických skupin a zda se staneme či nestaneme stabilizujícím bodem v rozbouřené středovýchodní Evropě. Jsem pevně přesvědčen, ?e obdiv světa se nepromění v rozpaky, zklamání a odpor. Jsem pevně přesvědčen, ?e problémy, které se vr?ily v na?em státě vlastně od jeho vzniku a které se tak obludně rozrostly v letech totality, se nám podaří vyře?it způsobem, který získaný respekt upevní a který bude inspirovat jiné.

Hlavní úkoly le?í teprve před námi. Svobodně zvolené národní rady a z nich vze?lé vlády, stejně jako svobodně zvolené Federální shromá?dění a z něj vze?lá federální vláda, musí podle mého názoru začít ihned rychle, kvalifikovaně a moudře jednat. Týmy lidí, kteří nejsou plně zaměstnáni předvolební kampaní - a na?těstí je?tě takoví lidé jsou - přemý?lejí v této době nejen o budoucích ústavách na?ich dvou národních republik a na?í federace, ale i o daleko bli??ích krocích, které je třeba učinit. Zmíním se o některých z těchto úkolů:

Mimo těchto čtyř zmíněných úkolů bude stát před námi bezpočet úkolů dal?ích. Jak jsem u? nejednou řekl, musíme vlastně znovu vybudovat ná? stát, přičem? by bylo asi snaz?í budovat ho takříkajíc na zelené louce, ne? na troskách, které nám zachovala předchozí desítiletí. Zdá se v?ak, ?e v politice neexistují ?ádné zelené louky a ?e v?dy znovu je třeba hledat ty nejlep?í historické tradice a o ně se opírat a v?dy znovu se pokou?et potlačit tradice ?patné.

Domnívám se, ?e v případě vztahu na?ich dvou národů je třeba vyjít z faktu, ?e se ve vlastním zájmu rozhodly ?ít spolu a vedle sebe a ?e je třeba odmítnout jak přelud čechoslovakismu, tak vzpomínku na smutnou pseudosamostatnost a posléze totalitní pojetí federace jako?to administrativně komplikovaněj?í formy komunistického centralismu. Je třeba vyjít z toho, ?e Če?i a Slováci jsou dva blízké národy, které ?ijí po tisíciletí vedle sebe, mluví příbuznou řečí a mají bezpočet praktických důvodů pro to, táhnout v základních věcech za jeden provaz. Je třeba zalo?it na?í politiku na hlubokém porozumění moderní ideji lidských práv v nej?ir?ím slova smyslu. Tato idea nevyrůstá z fale?né pýchy člověka jako pána tvorstva, ale naopak z jeho pokorného respektu k nadosobní autoritě vesmírného bytí, z respektu lidského ducha k duchu ve?kerého stvoření.

Kladu si otázku, co je třeba v tomto okam?iku udělat, abychom byli schopni splnit úspě?ně v?echny úkoly, které před námi stojí. Podle mého mínění je v této dramatické předvolební chvíli třeba jediné: nepodlehnout hypnotizujícímu hlasu různých náhle se objeviv?ích bojovníků proti tomu, čemu donedávna servilně slou?ili, fanatiků nejrůzněj?ího druhu, apelujících na nejni??í vrstvy na?ich emocí, a v?elijakých rychlokva?ených radikálů, vtírajících se do přízně voličstva jen siláckými řečmi. Nemá smysl kopat do otevřených dveří. Je naopak zapotřebí moudrá rozvaha, klidná a neokázalá vůle hledat podstatu problémů a hlavně pracovat na jejich praktickém ře?ení. Předvolební doba je zákonitě dobou výkřiků, hesel, sloganů a lehce zapamatovatelných banalit. Proti tomu v?emu znám dva osvědčené léky. Prvním z nich je pohled na oblohu připomínající nám pomíjivost na?ich skutků i ?ivota. Druhým z nich je zdravý odstup od sebe sama, spojený s tolerantním chápáním hříchů a du?í na?ich bli?ních.

Seděl jsem zrovna na jevi?ti Slovenského Národního divadla, kdy? tam dorazila zpráva, ?e Federální shromá?dění zru?ilo vedoucí úlohu KSČ. Radost na jevi?ti i v hledi?ti nebrala konce. Mo?ná i tato vzpomínka ovlivňuje mou touhu jezdit často na Slovensko.

Milí spoluobčania, te?ím sa na svoju budúcu náv?tevu Slovenska!

Zdroj: http://www.vaclavhavel.cz