Dokument: Washingtonská deklarace (1918)

Autor: Petr Just, Téma: , Vydáno dne: 01. 01. 2005

Washingtonská deklarace z 18. října 1918

V této vá?né chvíli, kdy Hohenzollernové nabízejí mír, aby zastavili vítězný postup spojeneckých armád a zabránili rozdělení Rakousko-Uherska a Turecka, a kdy Habsburkové slibují federalizaci ří?e a autonomii nespokojeným národům, podrobeným jejich vládě, my, československá Národní rada, uznaná vládami spojeneckými a vládou americkou za prozatímní vládu československého státu a národa, v plném souhlasu s prohlá?ením českých poslanců, učiněným v Praze dne 6.ledna 1918 (poznámka č. 1), a vědomi si toho, ?e federalizace a tím více autonomie neznamenají ničeho pod habsburskou dynastií, činíme a prohla?ujeme toto na?e prohlá?ení nezávislosti.

Činíme tak, poněvad? věříme, ?e ?ádný národ nemů?e být nucen ?ít pod svrchovaností, které neuznává, a poněvad? máme vědomí a pevné přesvědčení, ?e ná? národ nemů?e se volně vyvíjet v habsburské l?i-federaci, která není ne? novou formou odnárodňujícího se útisku, pod ním? jsme trpěli minulá tři století. Máme za to, ?e svoboda jest prvním po?adavkem federalizace, a jsme přesvědčeni, ?e svobodní národové střední a východní Evropy snadno utvoří federaci, jestli?e to shledají nutným.

Činíme toto prohlá?ení na základě na?eho historického a přirozeného práva. Byli jsme samostatným státem ji? od sedmého století a r.1526 jako samostatný stát, sestávající z Čech, Moravy a Slezska, spojili jsme se s Rakouskem a Uhrami v obrannou jednotu proti tureckému nebezpečí. Nikdy jsme se v této konfederaci nevzdali dobrovolně svých práv jako samostatný stát. Habsburkové poru?ili svou smlouvu s na?ím národem, nezákonně překročujíce na?e práva a znásilňujíce ústavu na?eho státu, kterou sami přísahali zachovávat, a my proto odpíráme zůstat déle součástkou Rakousko-Uherska v jakékoli formě.

Po?adujeme pro Čechy právo, aby byli spojeni se svými slovenskými bratry ze Slovenska, kdysi součástky na?eho národního státu, odtr?ené později od na?eho národního těla a před 50 lety vtělené v uherský stát Maďarů, kteří nevylíčitelným násilím a krutým útiskem podrobených plemen pozbyli ve?kerého mravního a lidského práva vládnout komukoliv, kromě sobě samým.

Svět zná dějiny na?eho zápasu proti habsburskému útisku, zesílenému a v systém uvedenému dualistickým vyrovnáním rakousko-uherským z r.1867. Tento dualismus je toliko nestoudnou organizací hrubé síly a vykořis?ování vět?iny men?inou; je to politický úklad Němců a Maďarů proti na?emu vlastnímu národu, stejně jako proti jiným slovanským a latinským národům monarchie. Svět zná historii na?ich práv, kterých Habsburkové sami neodvá?ili se popírat. Franti?ek Josef uznal opětovně nejslavnostněj?ím způsobem svrchovaná práva na?eho národa (poznámka č. 2). Němci a Maďaři postavili se na odpor tomuto uznání a Rakousko-Uhersko, sklánějíc se před Pangermány, stalo se kolonií Německa a jako jeho předvoj na východě vyvolalo poslední balkánský konflikt stejně jako nyněj?í světovou válku, kterou Habsburkové počali sami, bez souhlasu zástupců lidu.

Nemů?eme a nechceme nadále ?it pod přímou nebo nepřímou vládou těch, kdo znásilnili Belgii, Francii a Srbsko, chtěli být vrahy Ruska a Rumunska, jsou vrahy desetitisíců občanů a vojínů na?í krve a spoluviníky bezpočetných nevýslovných zločinů, spáchaných v této válce proti lidskosti těmito dvěma degenerovanými a neodpovědnými dynastiemi. Nechceme zůstat součástkou státu, který nemá existenčního oprávnění a který odpíraje přijmout základní zásady moderní světové organizace, zůstává toliko umělým, nemorálním politickým útvarem, který překá?í ka?dému hnutí, směřujícímu k demokratickému a sociálnímu pokroku. Habsburská dynastie, zatí?ená nesmírným dědictvím chyb a zločinů, je stálou hrozbou světovému míru a my pova?ujeme za svoji povinnost k lidstvu a civilizaci přispět k jejímu pádu a zničeni.

Odmítáme svatokráde?né tvrzeni, ?e moc dynastie habsburské a hohenzollernské je původu bo?ského; odpíráme uznati bo?ské právo králů. Ná? národ povolal Habsburky na český trůn ze své svobodné vůle a tímté? právem je sesazuje. Prohla?ujeme tímto habsburskou dynastii za nehodnou, aby vedla ná? národ, a upíráme jí ve?kerá práva vládnout československé zemi, která, to zde nyní prohla?ujeme, bude od nyněj?ka svobodným a nezávislým lidem a národem.

Přijímáme ideály moderní demokracie a budeme k nim lnout, poněvad? to byly ideály na?eho národa po staletí. Přijímáme americké zásady, jak byly stanoveny prezidentem Wilsonem: zásady o osvobozeném lidstvu, skutečné rovnosti národů a vládách, odvozujících v?ecku svou spravedlivou moc ze souhlasu ovládaných. My, národ Komenského, nemů?eme ne? přijmout tyto zásady, vyjádřené v americké deklaraci nezávislosti, v zásadách Lincolnových a v prohlá?ení lidských a občanských práv. Za tyto zásady prolévá ná? národ krev dnes po boku svých spojenců v Rusku, v Itálii a ve Francii.

Načrtneme jen hlavni zásady ústavy československého národa: konečné rozhodnutí o ústavě samé nále?í zákonitě zvoleným zástupcům osvobozeného a sjednoceného národa.

Československý stát bude republikou. Ve stálé snaze o pokrok zaručí úplnou svobodu svědomí, nábo?enství a vědy, literatury a umění, slova, tisku a práva shroma?ďovacího a petičního. Církev bude odloučena od státu. Na?e demokracie bude spočívat na v?eobecném právu hlasovacím: ?eny budou postaveny politicky, sociálně a kulturně na roveň mu?ům. Práva men?iny budou chráněna poměrným zastoupením; národní men?iny budou po?ívat rovných práv. Vláda bude mít formu parlamentární a bude uznávat zásady iniciativy a referenda. Stálé vojsko bude nahrazeno milicí.

Československý národ provede dalekosáhlé sociální a hospodářské reformy; velkostatky budou vyvlastněny pro domácí kolonizaci; výsady ?lechtické budou zru?eny. Národ ná? převezme svou část předválečného státního dluhu rakousko-uherského; válečné dluhy ponecháme těm, kdo do nich zabředli.

Ve své zahraniční politice přijme československý národ plnou část odpovědnosti za reorganizaci východní Evropy. Přijímá cele demokratický a sociální princip národnostní a souhlasí s naukou, ?e ve?keré úmluvy a smlouvy mají být sjednány otevřeně a upřímně, bez tajné diplomacie.

Na?e ústava postará se o účinnou, rozumnou a spravedlivou vládu, která vyloučí jakékoliv zvlá?tní výsady a znemo?ní třídní zákonodárství.

Demokracie porazila teokratickou autokracii. Militarismus je zničen - demokracie je vítězná - na základech demokracie lidstvo bude reorganizováno. Mocnosti temnoty slou?ily vítězství světla - vytou?ený věk lidstva vzchází.

Věříme v demokracii - věříme ve svobodu - a ve svobodu v?dy vět?í a vět?í.

Dáno v Paří?i, dne 18.října 1918.

profesor T. G. Masaryk, předseda ministerské rady a ministr financí,
generál, Dr. Milan ?tefánik, ministr národní obrany,
Dr.Edvard Bene?, ministr zahraničních věci a ministr vnitra.

Poznámky:
1. Míněna tzv. Tříkrálová deklarace českých poslanců vyjadřující vůli po politické a státní svébytnosti českého národa.
2. Míněn císařský reskript z 12. září 1871, na jeho? základě mělo dojít k česko-rakouskému vyrovnáni realizací tzv. fundamentálních článků.