Dokument: Hodnocení roku 1968 (1990)

Autor: Petr Just, Téma: , Vydáno dne: 01. 01. 2005

ÚV KSČ: Hodnocení roku 1968 (1990)
Zpráva ?Komise ÚV KSČ pro objektivní zhodnocení let 1968-1969 a následujícího vývoje v ČSSR?, zveřejněná v Rudém právu 28.3.1990.

Na loňském, mimořádném sjezdu KSČ zazněl závěr: zru?it Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. Usneseni pak ulo?ilo Ústřednímu výboru vytvořit komisi pro objektivní zhodnocení let 1968-1969 a následujícího vývoje v ČSSR. Je to úkol a? do řádného, XVIII. sjezdu strany. Komise pracuje za účasti expertních týmů. Nyní předkládá základní východiska hodnocení:

Potřeba nově posoudit vývoj, kterým pro?la Komunistická strana Československa za svou téměř sedmdesátiletou historii, předev?ím pak po roce 1968, není vyvolána pouze snahou vyslovit historickou pravdu a navázat na pozitivní hodnoty, které komunisté vnesli do nejnověj?ích dějin na?ich národů, ale je zároveň motivována spravedlivým po?adavkem odhalit a odmítnout ty politické koncepce a jejich nositele, kteří přivodili rozsáhlé ?kody v ?ivotě na?í vlasti a hluboce zdiskreditovali ideály socialismu v československé společnosti.

Politické události, ke kterým do?lo v roce 1968, nebyly ve své podstatě střetem mezi revolucí a kontrarevolucí, socialismem a kapitalismem, marxismem a revizionismem, jak byly prezentovány v Poučení z krizového vývoje. Byl to pokus demokratických sil uvnitř strany o překonání stalinských deformací, o obrodu socialismu, o jeho tvůrčí rozvoj v souladu se zájmy československého lidu. Byl to zápas mezi překonaným sektářsko-dogmatickým a tvůrčím přístupem k marxismu a socialismu. Tento spor prolíná celými dějinami komunistického hnutí, zejména pak po druhé světové válce.

Inspirujícím zdrojem reformního proudu v KSČ, usilujícího v ?edesátých letech o obrodu socialismu, se staly zku?enosti československé cesty k socialismu uskutečňované v prvních poválečných letech, podněty XX. sjezdu KSSS a některé nové my?lenky komunistického a socialistického hnutí na Západě. Naléhavost reforem vyplývala ze strukturálních změn světové ekonomiky, je? Československo nebylo s to zachytit a přizpůsobovat se jim v důsledku zkostnatělého stalinského politického systému. Pokusy o ekonomickou reformu byly oslabovány a znehodnocovány tím, ?e je nedoprovázely odpovídající politické změny.

Lednové zasedání ÚV KSČ v roce 1968 volbou A. Dubčeka za svého prvního tajemníka otevřelo prostor pro následný reformní vývoj směřující k likvidaci stalinského modelu socialismu a vytváření společnosti demokratického socialismu. Cílevědomý směr hnutí za obrodu socialismu stanovil Akční program KSČ, schválený dubnovým zasedáním ÚV KSČ.

Reformní politika nového vedení KSČ měla podporu vět?iny obyvatelstva i mnoha komunistických stran světa. S její kritikou v?ak začali stále důrazněji vystupovat představitelé komunistických a dělnických stran SSSR, NDR, Polska, Maďarska a Bulharska. Ve shodě s nimi postupovala sektářsko-dogmatická skupina v Ústředním výboru KSČ, která s mo?ností vojenského zásahu těchto států v Československu kalkulovala a připravovala se na ni.

V noci z 20. na 21. srpna 1968 uskutečnila vojska pěti států Var?avské smlouvy vojenskou intervenci do Československa. Ta svými důsledky rozhodujícím způsobem ovlivnila poměr vnitřních sil ve prospěch těch, kteří hnutí za obrodu socialismu odmítali. V dubnu 1969 byl zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ G. Husák, pod jeho? vedením začala tzv. konsolidace a normalizace. I přes to, ?e byly odmítnuty snahy krajně konzervativních sil o zahájení politických procesů, začaly se znovu obnovovat principy stalinského modelu socialismu, vydávaného za výraz obecně platných a závazných zákonitostí. Vedení KSČ uskutečnilo nejrozsáhlej?í čistku v řadách strany ve svých dějinách. Strana se jí připravila o podstatnou část svého intelektuálního potenciálu a statisíce čestných a obětavých lidí. Posti?ena byla i řada lidí bezpartijních. Masová podpora velké části československého obyvatelstva, kterou strana získala v roce 1968 svou reformní politikou, byla konsolidačním procesem ztracena.

Politika, zalo?ená na vítězství dogmaticko-sektářské linie a plně závislá na bre?něvovském hegemonismu, se dostávala v sedmdesátých a pak předev?ím v osmdesátých letech do hlubokého rozporu s potřebami společnosti i s trendy evropského a světového vývoje. Důsledkem byl růst stagnačních jevů v ekonomice, zvy?ující se nespokojenost obyvatelstva včetně velké části členů strany a ?ířeni kritických opozičních hnutí a nálad, předev?ím mezi inteligencí a mladou generací.

Velké naděje vyvolalo v komunistické straně a celé společnosti zahájení přestavby v SSSR. Ani XVII. sjezd KSČ, ani 7. zasedání ÚV KSČ v roce 1987, na kterém do?lo ke změnám ve vedení strany, v?ak nepřinesl v politice KSČ zásadní zlom. Vedení strany, jeho? jádro se konstituovalo po dubnu 1969, se cítilo sovětskou politikou přestavby a obnovy socialismu ohro?eno. V úsilí o zdůvodnění své legitimity bránilo přehodnocení srpna 1968 a po letech zdůvodňování ?obecných zákonitostí socialismu? začalo zdůrazňovat československá specifika. Slovní přihlá?ení se k přestavbě, proklamováni ekonomické reformy a demokratizace politického systému měly předev?ím prodlou?it monopolní postavení KSČ a absolutní moc úzké skupiny vedoucích činitelů v ní.

Tato politika stála v rozporu s naléhavými potřebami dal?ího rozvoje Československa. Vháněla ve svých důsledcích vět?inu společnosti, která se chtěla podílet na utváření vlastního osudu, do opozice proti straně a socialismu. V důsledku těchto chyb se hlavní silou společensko-politického pohybu inspirovaného sovětskou přestavbou, politikou M. Gorbačova a změnami v řadě sousedních zemi nestala KSČ, ale občanské iniciativy, které v listopadu 1989 zahájily novou etapu historie na?í země.

KSČ v současném období prochází zásadními přeměnami, postupně se formuje v moderní levicovou stranu, která chce být pozitivní součástí na?eho nového, demokratického politického systému. Tento proces se neobejde bez vyu?ití historických zku?enosti, jejich? součástí je i pravdivé zhodnocení let 1968-1969 a následujícího období.